(+) Metropolita florinský Augustin (Kantiotis)
Milovaní, musíme vyznat hořkou pravdu. Věřících, kteří se snaží zachovat pravoslavnou víru, je málo.
Je zde velký a obrovský proud, který se pomalu, ale nesmírně vzdaluje od pravoslavné víry.
Řeknu vám něco, co jsem nikdy neřekl. Nazvete to možná sobectvím, ale díky mému slovu získáte váhy, abyste zvážili kněze, biskupy a veškeré duchovenstvo, ale i všechny teology.Pokračovat ve čtení →
Podívejte se, co řekli racionalisté, aby vysvětlili zázrak nasycení pěti tisíců:
„Jeho učedníci odešli,“ tvrdí racionalisté, „a ještě předchozí den naplnili jeskyni chlebem a rybami. A před nimi se pak objevil někdo s pěti chleby a dvěma rybami, Pán jim požehnal a oni vynesli z jeskyně to, co si tam předešlý den přinesli a schovali.“Pokračovat ve čtení →
Diákonské svěcení (28.1.2018)
Dne 28. ledna 2018, v neděli o Celném a farizeovi, byl v brněnském chrámu sv. Václava na čtece čili žalmistu postřižen bratr Matúš Vavro. Během liturgie, po proměnění Svatých darů, byl pak bratr Matúš rukopoložen na diákona.Pokračovat ve čtení →
Z vyprávění metropolity Athanásia Lemesského
„Tato dívka, svatá duše, byla velmi vysoká, byla doslova obryně. Později se shrbila, chodila o berlích a nakonec byla upoutána na invalidní vozík. Poznal jsem ji ještě v době, kdy chodila vzpřímeně. Měla gigantismus a tělesnou deformaci. Její boty, které mám u nás v klášteře, měly velikost 57, byly velké jako loď, a její dlaň byla třikrát větší než ta moje.
Dovolte mi, abych vám pověděl, jak jsem se s ní před lety seznámil. Měli jsme u nás mnicha, otce Nifona, který dříve, než se stal mnichem, chodil po domech prodávat jablka, která nosil v sáčku. Když byla Marie ještě studentkou prvního ročníku na Lyceu, otec Nifon se tehdy zastavil u jejich bytu. Když zaklepal na dveře, otevřela mu Marie. Jakmile ji otec Nifon uviděl, ze strachu po ní hodil jablka a utekl. Ale to byl důvod, proč se setkali a duchovně sblížili. Díky tomu jsem blaženou Marii později poznal i já.Pokračovat ve čtení →
(památka 17. /30. listopadu)
„Vězte, že skutky Elijáše, Mojžíše, díla Petra, Pavla a zázraky Pantelejmona anebo Mikuláše nejsou ve svaté Pravoslavné církvi ve své podstatě ničím zvláštním.
Obdobné skutky se v Církvi opakují znovu a znovu, ať už je vidíte, nebo ne.“Pokračovat ve čtení →
Svatý Nil Asketa
„Jan Křtitel žil na poušti a tam za ním přicházeli obyvatelé celých měst. Muži oblečení v hedvábných oděvech spěchali, aby viděli jeho kožený pás, a ti, kdo žili v domech se zlacenými stropy, raději snášeli útrapy pod širým nebem: a místo aby spali na postelích ozdobených drahokamy, raději leželi na písku. Toto vše snášeli, ačkoli to bylo v rozporu s jejich obvyklými zvyky; neboť ve své touze vidět Jana Křtitele a v úžasu nad jeho svatostí si nevšímali útrap a nepohodlí. Neboť svatost je ve větší cti než bohatství a život v tichu získává větší slávu než velké jmění.“Pokračovat ve čtení →
„Vezměme si příklad ze svatých Apoštolů. Každý ze svatých Apoštolů měl jiný charakter. Pán Ježíš Kristus, protože znal naše slabosti, nám dal Apoštoly s jiným charakterem, aby každý z nich byl pro nás příkladem.
Například apoštol Petr měl silnou víru. Sám Pán o jeho víře mluvil a řekl o něm: „Na této skále zbuduji svou Církev.“ (Mt 16,18) Ale i přesto, že měl tak silnou víru, třikrát Pána zapřel. Petrovo zapření je pro nás slabé velkou lekcí. Jak je známo, apoštol Petr později činil pokání.
Kristus by odpustil i Jidášovi, kdyby činil pokání…
Jidáš se dopustil velkého hříchu, když zradil Krista. Udělal to proto, že neměl silnou víru a neustále myslel na materiální věci.Pokračovat ve čtení →
„Ve své věčné podstatě je křesťanský život božským duchem a pravdou, a proto přesahuje všechny vnější formy. Člověk však přichází na tento svět jako „tabula rasa“, aby „rostl, sílil na duchu, byl naplněn moudrostí“ (srov. Lk 2,40), a proto vzniká nutnost nějaké organizace, která by nastavila řád a zkoordinovala společný život lidských bytostí, které jsou stále daleko od dokonalosti morálně, intelektuálně a, co je důležitější, duchovně.Pokračovat ve čtení →
