„Běda vám, když o vás všichni lidé budou mluvit dobře.“
(+) Metropolita florinský Augustin (Kantiotis)
Milovaní, musíme vyznat hořkou pravdu. Věřících, kteří se snaží zachovat pravoslavnou víru, je málo.
Je zde velký a obrovský proud, který se pomalu, ale nesmírně vzdaluje od pravoslavné víry.
Řeknu vám něco, co jsem nikdy neřekl. Nazvete to možná sobectvím, ale díky mému slovu získáte váhy, abyste zvážili kněze, biskupy a veškeré duchovenstvo, ale i všechny teology.
Jaké je toto měřítko, tedy váha, kterou vám dávám?
Co je charakteristické pro kněze?
Vybírat hodně darů?
Vést krásné bohoslužby?
Kázat s grácií, výmluvně mluvit z kazatelny a vhánět slzy do očí některým mladým dámám za své dobře promyšlené myšlenky?
Co je vlastně charakteristické pro kněze a biskupa v těchto těžkých letech?
Vězte, že charakteristickým rysem biskupa a kněze je bojovnost a odvaha. Je tím to, co řekl apoštol Pavel: „Ti, kteří chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ (2Tim 3,12)
Vidíte-li kněze, teologa, metropolitu anebo arcibiskupa, který není pronásledován, ale těší se lásce a uznání všech, tak pro takového (duchovního) platí následující Kristova slova: „Běda vám, když o vás všichni lidé budou mluvit dobře.“ (srov. Lk 6,26) A vězte, že takoví duchovní nejdou správným směrem. Ono (běda) platí také proto toho, kdo si říká pravoslavný, ale nechce čelit širokému proudu, oné lavině, která se řítí, aby zničila svět.
Pravoslavný kněz jde totiž proti proudu (světskosti).
Svatý Athanásios Veliký byl jeden, ale celé pravoslaví držel na svých bedrech jako Atlas.
Svatý Marek Efezský (Eugenikos) byl také jeden, ale celé pravoslaví držel na svých rukou.
Svatý Fótios taktéž.
Je jich málo, nicméně vítězství Pravoslaví nespočívá v počtu, nýbrž je získáváno vírou.
Ono totiž hodnotu jednoho věrného kněze, jednoho věrného biskupa, jednoho věrného arcibiskupa, ale i věrného laika (muže i ženy) nepřeváží na váze ani hodnota celého světa.
Nebojme se tedy, když se zrada naší víry děje napravo nebo nalevo. Doporučuji vám jednu věc. Neříkejte mi, že je někdo dobrý, skvělý teolog, že se věnuje dialektice, že založil Platónovu akademii a že když ho posloucháte, tak jeho řeč obdivujete jako nějaký zázrak.
Změřte ho a zvažte (na vahách duchovnosti) jeho hodnotu podle toho, zda má jiskru Marka Efezského, zda má jiskru svatého Fótia, zda má jiskru Michaela Kerulária, zda má jiskru starce Papoulakise (tento negramotný muž se postavil proti celému světu).
Říkám to s vědomím svého postavení Řeka a biskupa s obrovskou zodpovědností.
Buďme připraveni obětovat vše.
Troufám si k tomuto kroku možná naposledy říct:
Ti z vás, kteří milujete Krista, ti z vás, kteří milujete Církev, vězte, že Přesvatá Bohorodice je s námi a že jsou s námi také všichni svatí, kteří bojovali a bojují za naši pravoslavnou víru.
Ti, kteří jsou s ďáblem, ať se posadí, ať zavřou ústa. Neboť ďábel je jejich zbabělost, ďábel je jejich svůdnost, ďábel jsou jejich argumenty, kterými se snaží zamlčet hrstku lidí, kteří naopak trpí, jsou tyranizováni a pronásledováni pro víru našeho Krista.
Vždy jsme měli za své motto přísahu athénských dospívajících. Tito chlapci ze starověkého Řecka skládali svou přísahu na Akropoli a říkali při tom: „Ať už sám nebo s ostatními budu bránit vše svaté a posvátné.“ (Ή μόνος ή μετ’ άλλων τα όσια και ιερά υπερασπιώ.)
A já, malý voják, to směle prohlašuji také. Ať už sám nebo s ostatními budu bránit svaté a posvátné (hodnoty) naší (pravoslavné) víry až do poslední kapky své krve.
A vy, místo marného potlesku, který nic říká, a místo chvály se spíše hodně modlete.
Protože pravoslavných je málo a současný zápas se stále zintenzivňuje a my se brzy ocitneme tváří v tvář nových událostí.
Nejen v našem malém Řecku, ale také po celé šíři a délce země Lucifer vyráží do útoku a zuří, aby vykořenil pravoslavnou víru z hrudi lidí.
Nevím, co se stane. Nevím, jaké pronásledování budeme muset vytrpět my, biskupové, a ostatní (duchovní) kolem nás, kteří jsme přerušili bohoslužebného vzpomínání Athenagora.
Nevím, na kterou Svatou horu se uchýlíme.
Vím jen jednu věc, že ať se stane cokoli, ať třeba padají hvězdy a vysychají řeky a svět se obrátí vzhůru nohama, vím to a pevně věřím, že nakonec zvítězí Pravoslaví.
Až přijde okamžik pronásledování pravoslavných, pak i my máme svůj plán, stejně jako každý věřící. A vy všichni – je vás tu 3000?, abyste se rozptýlili všude. Ať se z jednoho stanou dva. Dva jsou čtyři, čtyři jsou osm…
Ať (obrazně řečeno) vznikne velká mořská vlna a smyje naši vlast takovým způsobem, aby se Řecko stalo hvězdou na obloze, pravoslavným místem, rájem Pravoslaví.
Amen.“
Metropolita florinský Augustin (Kantiotis)
„Křesťané v posledních časech“
Zdroj: Hristospanagia
připravil Michal Dvořáček
