Vypráví metropolita Nikolaos Mesogejský:
„V roce 1976 jsem se také já vydal s jedním svým spolužákem za otcem Paisijem (na Svatou Horu Athos).
Ještě dnes si vybavuji milost a sladkost jeho slov.
– Co pak studujete, chlapci? zeptal se nás.
– Fyziku, odpověděli jsme mu.
– Oba dva jste fyzici?
– Ano.Pokračovat ve čtení →
„Očekávám Vzkříšení mrtvých a život věku budoucího.“
Starec Sofronij k tomuto článku Vyznání víry pravil:
„Co znamená tato poslední věta Vyznání (víry)?
Člověk nedokáže unést myšlenku věčného života, pokud tato věčnost nevstoupí do jeho vlastního života.“Pokračovat ve čtení →
Jednou se nějaký poutník zeptal starce Paisije:
„Starče, proč děláte na Svaté Hoře Athos tolik zemních poklon?
– To víš, chceme zhubnout!
Co jsou to za otázky, požehnané dítě? Tolik let jsi v Církvi a ty to nevíš?
Zemní poklony se činí z mnoha důvodů. Padáme svými těly k zemi, abychom dali najevo svou zkroušenost a své pokání.Pokračovat ve čtení →
Svatý starec Paisij stojící před svou Kelií Panaguda na Svaté Hoře Athos
Kdysi dávno se svatý Paisij procházel lesem na cestě do jednoho z chrámů, kde se měla konat svatá liturgie. Najednou se před ním objevili dva medvědi. To se stalo nedaleko města Konitsa. Než ho medvědi stačili napadnout, natáhl k nim svou ruku a nabídl jim jednu ze dvou prosfor, které držel. „Podělíte se o ni,“ řekl jim poklidně a zcela přirozeně a prosforu před nimi rozpůlil. „Tu druhou vám dát nemohu.“ Zvířata si vzala svůj díl a pokračovala dál spolu se starcem až do blízkosti města.
Jednou se starce zeptali:
– Starče, proč divoká zvířata neútočí na naše svaté?
– Protože tito lidé získali pokoj (od Boha), a díky tomu se i tato divoká zvířata stávají krotkými a uznávají, že člověk je jejich pánem. V nebi, před pádem do hříchu, divoká zvěř měla první stvořené lidi v úctě a lísala se k nim s krotkostí…Pokračovat ve čtení →
Svatý starec Paisij pravil:
„Církev je jako loď.
Jeden spí, druhý lelkuje.
Ale loď jede dál svou cestou.
Někdo jiný vede dobře svůj zápas a bojuje s vlnami.
A všichni společně postupují vpřed.
Stačí být uvnitř Církve.
Postarejte se tedy, abyste se vždy účastnili (svatých) bohoslužeb.
Snažte se nikdy nechybět.“
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου ΑγιορείτουPokračovat ve čtení →
Otec Mojžíš pravil:
„Apoštol Tomáš nakonec nebyl nevěřící. Chtěl sice důkaz pro svou víru, ten mu však Vzkříšený Kristus nakonec neposkytl.
Víra totiž přebývá ve vznešených srdcích lidí pokorných, a právě proto je neotřesitelná.
Obdrželi jsme přece blahodať Ducha Svatého…Pokračovat ve čtení →
Otec prot. Stefan Anagnostopoulos
Před lety, když jsem byl duchovním správcem v chrámu svatého Basila v Pireu, byl jsem povolán, abych na jeho vlastní žádost naléhavě vyzpovídal jednoho mladého muže. Bylo mu stova 42 let a jmenoval se Xenofón.
Když jsem přistoupil k jeho lůžku, byl již ve špatném stavu. Rakovina s rychlými metastázami napadla jeho mozek. Jeho dny byly již sečteny. Na oddělení byl sám, další postel byla prázdná, takže jsme byli sami.
Ten mladý muž mi pak řekl následující příběh o tom, jak uvěřil v Boha, přestože byl před tím, jak sám zdůraznil, „zarytý“ ateista a nevěřící.Pokračovat ve čtení →
„Starče, může si být někdo vědom své hříšnosti, a přitom nečinit pokání?
– Ano, to se může stát, pokud takový člověk nemá pokoru.
Když se egoismus čili sobectví mísí s pokáním, člověk neustále přemýšlí tímto způsobem: „Jak jsem to udělal, jak to viděli ostatní, co si o mě budou myslet?“, a to ho neustále (vnitřně) mučí. Ono uvažování ve stylu: „Jak jsem to udělal“ a „Jak jsem kvůli tomu dopadl“, to vše je důsledek našeho egoismu, a tudíž absence pokání.
Každý takový člověk musí pochopit, že se zmýlil, a pokorně prosit o Boží milosrdenství. „Ach můj Bože, zhřešil jsem, odpusť mi. Jsem takový starý muž. Slituj se nade mnou. Když mi nepomůžeš, mohu se ještě zhoršit, neboť bez Tebe být lepší nedokážu. Ty dobře víš, že bez Tebe se nemohu zdokonalit…“ A pak se snaží své chyby opět neopakovat.Pokračovat ve čtení →
Posvátný klášter svatého Kosmy Etolského se nachází severně od albánského města Apollonia, na východním břehu řeky Apsos, poblíž vesnice Kolkondasi v regionu Fier (Megali Mouzakia). Hlavní chrám (řec. katholikon) tohoto kláštera je zasvěcen svatému Kosmovi a Přesvaté Bohorodici (Kisha e Shën Kozmait dhe Shën Mërisë). Jde o kulturní památku Albánie.
Svatý Kosma Etolský byl řecký pravoslavný jeromonach, svatý mučedník, apoštolům rovný a osvětitel řeckého národa v době jeho nejtěžších zkoušek.
Jeho křestní jméno bylo Konstantin a narodil se v obci Megalo Dentro v Etolii v roce 1714. Jeho rodiče pocházeli z Epiru.Pokračovat ve čtení →
