(památka 17. /30. listopadu)
„Vězte, že skutky Elijáše, Mojžíše, díla Petra, Pavla a zázraky Pantelejmona anebo Mikuláše nejsou ve svaté Pravoslavné církvi ve své podstatě ničím zvláštním.
Obdobné skutky se v Církvi opakují znovu a znovu, ať už je vidíte, nebo ne.“Pokračovat ve čtení →
Svatý Nil Asketa
„Jan Křtitel žil na poušti a tam za ním přicházeli obyvatelé celých měst. Muži oblečení v hedvábných oděvech spěchali, aby viděli jeho kožený pás, a ti, kdo žili v domech se zlacenými stropy, raději snášeli útrapy pod širým nebem: a místo aby spali na postelích ozdobených drahokamy, raději leželi na písku. Toto vše snášeli, ačkoli to bylo v rozporu s jejich obvyklými zvyky; neboť ve své touze vidět Jana Křtitele a v úžasu nad jeho svatostí si nevšímali útrap a nepohodlí. Neboť svatost je ve větší cti než bohatství a život v tichu získává větší slávu než velké jmění.“Pokračovat ve čtení →
„Vezměme si příklad ze svatých Apoštolů. Každý ze svatých Apoštolů měl jiný charakter. Pán Ježíš Kristus, protože znal naše slabosti, nám dal Apoštoly s jiným charakterem, aby každý z nich byl pro nás příkladem.
Například apoštol Petr měl silnou víru. Sám Pán o jeho víře mluvil a řekl o něm: „Na této skále zbuduji svou Církev.“ (Mt 16,18) Ale i přesto, že měl tak silnou víru, třikrát Pána zapřel. Petrovo zapření je pro nás slabé velkou lekcí. Jak je známo, apoštol Petr později činil pokání.
Kristus by odpustil i Jidášovi, kdyby činil pokání…
Jidáš se dopustil velkého hříchu, když zradil Krista. Udělal to proto, že neměl silnou víru a neustále myslel na materiální věci.Pokračovat ve čtení →
„Ve své věčné podstatě je křesťanský život božským duchem a pravdou, a proto přesahuje všechny vnější formy. Člověk však přichází na tento svět jako „tabula rasa“, aby „rostl, sílil na duchu, byl naplněn moudrostí“ (srov. Lk 2,40), a proto vzniká nutnost nějaké organizace, která by nastavila řád a zkoordinovala společný život lidských bytostí, které jsou stále daleko od dokonalosti morálně, intelektuálně a, co je důležitější, duchovně.Pokračovat ve čtení →
Svatý starec Porfýrij Kavsokalyvita ze Svaté Hory Athos
„Vězme, že Láska jest nade vším.
To, co by nás mělo zajímat, mé děti, je láska k druhému, k jeho duši.
Ať děláme cokoli, modlitbu, radu, návrh, dělejme to s láskou. Bez lásky je modlitba k ničemu, rada zanechává rány, návrh škodí a ničí druhého, který dobře cítí, zda ho milujeme, nebo ne, a podle toho reaguje.Pokračovat ve čtení →
– Starče, obvykle mě pohání strach, abych ostatní nějak nezarmoutil anebo abych neklesl v jejich očích; nepřemýšlím o tom, abych nezarmoutil Boha. Jak je možné učinit svou bázeň před Bohem ještě větší?Pokračovat ve čtení →
„Náš zápas je proti nepřátelům naší věčnosti a nesmrtelnosti.
Jsou to: naše hříchy, naše vášně, naše touhy, duchovní síly zla (Ef 6,12).
Každý hřích nám krade trochu věčnosti a zabíjí naši nesmrtelnost.Pokračovat ve čtení →
„Ke starým lidem nesmíte mluvit hanlivě. Nebudete říkat slova, kterými byste lidem způsobili hořkost, neboť tímto přinášíte hořkost samotnému Kristu.
(Nebeský) Otec je nahoře a vidí nás.
Modlete se, abyste vy i vaše děti byli spaseni.Pokračovat ve čtení →
Otec Georgios (Kapsanis) se narodil v Paleo Faliro v Athénách rodičům s vysokoškolským vzděláním a křesťanskou výchovou.
Jeho otec pocházel z Kythery a matka z Naxu. V dospívání se spřátelil s metropolitou Lemnosu a církevním historikem moderního Řecka Vasiliosem Atesisem, jehož láska k vědě a k Bohu mladého Georgia velmi inspirovaly k teologické cestě. Po athénské teologické škole odjel do zahraničí, aby dále studoval v oblasti pastýřské péče.Pokračovat ve čtení →
