Stařenko, co děláš tak brzy po ránu a proč chodíš do chrámu?

„Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti.“
(Sír 1,14)

Kazatel Dimitrios Panagopoulos
(1916 – 1982)

Jedna negramotná stařenka chodila do chrámu ještě dříve, než kněz zvonil na zvony…

A někdo se jí zeptal:

Hej stařenko, co děláš tak brzy po ránu a proč jdeš do chrámu?

Ach mé dítě, když nepůjdeš a neuslyšíš „písmena“, nic z toho svátku nepochopíš…

(Řecký pojem „γράμματα“ (čti grámata) představuje schopnost „číst a psát“, jsou to tedy písmena, díky kterým dokážeme porozumět nějakému textu; v přeneseném slova smyslu jde o pochopení obsahu církevních textů k danému svátku, ať již čtených či zpívaných.)Pokračovat ve čtení →

Den, kdy jsme se klaněli Svatému Duchu a oslavovali Nejsvětější Trojici!

„Přijď a usídliž se v nás!“

„Ach, Boží Duchu Svatý, nikdy nás neopouštěj, ani když Tě chceme, ani když Tě nechceme! Buď vždy s námi až do naší smrti a spasiž nás, abychom měli život věčný.“ (Svatý Nikolaj Velimirović)

Naše Brněnská pravoslavná církevní obec oslavila svátek Sestoupení Svatého Ducha

Přesvatý a přečistý Duch Svatý je pro nás nepostižitelný, je neviditelný, a ač na sebe někdy vzal podobu některých materiálních věcí, ve své podstatě přebývá ve Světle „nepřístupném“. Skrze Něj Bůh učinil nebe i zemi, ale také moře a vše, co je v něm… Celý náš život a život celého světa je udržován, zachováván a obnovován posvěcující silou Ducha Svatého. Je to velké tajemství, my Ho nevidíme, ale silou své víry Ho poznáváme. Bez Ducha Svatého by byla mrtvá i naše duše, zůstala by na úrovni živých stvoření, avšak ochuzených o vyšší duchovní rozměr a společenství s Bohem, které se děje díky duchovnímu osvícení a usídlení Utěšitele – Ducha Pravdy – v našich nitrech!

Jak říkal otec Jozef ve svém kázání, Kristus musel odejít, vstoupit na nebesa, poslat Apoštolům Ducha Svatého, který věčně vychází z Boha Otce, a to vše se událo proto, aby se „Blahá zvěst“ o Kristově Vzkříšení roznesla do všech končin země…

Svatí Otcové nás učí, že prostřednictvím starozákonních proroků se lidstvo vydalo na cestu k poznání pravého Boha, přičemž díky svatým Apoštolům byl na svět seslán Duch Svatý a zrozena Svatá Kristova Církev.

Všechny ty velké a významné pravdy naší víry, naší svaté Církve, která byla ostatně také zrozena působením Ducha Svatého, ale také moudrá učení svatých a bohonosných Otců, to vše je darem Ducha Svatého. Pán Ježíš Kristus svým Apoštolům přislíbil, že až přijde Duch pravdy, „uvede je do veškeré pravdy“! A to se také stalo…

Pokračovat ve čtení →

Podle ctih. Jana (Alexejeva) modlitba přitahuje mnoho dalších ctností, vyžaduje ale také velké úsilí…

„Vždycky se radujte. Bez přestání se modlete.
Ze všeho díky čiňte.“ (1 Sol 5,16-18)

Ctihodný otec Jan (Alexejev)
(♰ 23.5./5.6. 1958)

Starec Jan (Alexejev) jednou někomu radil:

„Je dobré, když praktikujete modlitbu Ježíše Krista.

Svatí Otcové ji nazývají královnou ctností, protože modlitba přitahuje více ctností.

Ale čím větší moc má modlitba, tím více úsilí vyžaduje.

Svatý Agathon totiž říká:

,Modlit se do posledního dechu je spojeno s těžkým a náročným zápasemʽ.“

Zdroj: Όσιος Ιωάννης Αλεξέγιεφ, Πνευματικός Ι. Μονής ΒάλαμοPokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij poodhaluje způsob, jak se vlastně naši Svatí stali u Boha svatými!

„Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni jsouce, mluvili svatí Boží lidé.“ (2 Pt 1,21)

Svatý starec Paisij Svatohorec jednou pravil:

„(Naši svatí) se zaměřili na své vlastní nitro, obrátili se k sobě a viděli jen své vlastní vášně!

Díky jejich sebekritice a sebezpytování jim spadly šupiny z očí a oni dokázali vidět jasně a do hloubky!

Viděli se níže, než jsou všichni lidé, a považovali všechny ostatní za lepší, než jsou oni sami!

Spatřovali své vlastní chyby jako velké a chyby druhých vnímali jako velmi malé, protože viděli očima své duše, a ne pozemskýma očima!Pokračovat ve čtení →

Když někdo podobně jako otec Serafím (Rose) opravdově přijme křesťanství a žije v souladu s ním…

„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“
(Fil 4,4)

„Když jsem se stal křesťanem, dobrovolně
jsem ukřižoval svou mysl, a všechny kříže,
které jsem nesl, jsou pro mě jen zdrojem radosti.
Nic jsem neztratil, naopak vše získal.“
(otec Serafím Rose)

Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

Svatý Nektários a jeho hospitalizace v Athénské nemocnici Aretaio krátce před jeho smrtí…

Když světce po jeho zesnutí vynášeli z nemocnice,
z jeho čela vytékalo myro.

Pokoj v Athénské nemocnici Aretaio, kde zemřel svatý Nektários Eginský

Svatý Nektários Eginský (1846-1920), metropolita pentapolský, je jedním z největších světců všech dob, jehož život a dílo se odehrávaly na přelomu 19. a 20. století.

Jeho světské jméno bylo Anastasios Kefalas a jeho život byl popsán v mnoha knihách a přeložen do řady světových jazyků. Mezi věřícími byl oblíbeným hierarchou, kazatelem a pedagogem. Svatý Nektários je pravoslavný světec par excellence a je rovněž velkým divotvůrcem, protože konal zázraky ještě za svého života a pak i po svém zesnutí až dodnes.

Závěr jeho života byl velmi bolestný. Spolu s přibývajícími roky a dalšími zdravotními neduhy ho sužovalo zejména chronické onemocnění prostaty.

V roce 1920 byl přijat do Nemocnice Aretaio v Athénách, kde mu byla diagnostikována rakovina prostaty.

Dne 8. listopadu téhož roku svatý Nektários na tomto místě zesnul.Pokračovat ve čtení →

Starec Tadeáš nám připomíná, že „jsme tu jen krátce“, ale domníváme se, „že tu budeme navždy“!

„Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“
(2 Kor 13,13)

Starec Tadeáš Vitovnický pravil:

„Zapomínáme na to, že jsme tu krátce…“

„Bůh nám různými způsoby připomíná svou přítomnost.

Brzy na to však zapomínáme, zvláště když se nám daří dobře.

Zapomínáme na to, že jsme tu jen krátce, a myslíme si, že tu budeme navždy!

Ale když nás zastihnou neúspěchy, pláčeme a voláme: „Pane, smiluj se!“

Proto se musíme usilovně snažit změnit svůj charakter k lepšímu.“

Zdroj: Γεώργιος ΚαλογήρουΌσιος Γεώργιος Καρσλίδης

připravil a přeložil Michal Dvořáček

„Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat;
vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.
Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě,
nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.“
(Jn 16,20-22)

Dvě holubice přiletěvší k ikoně svatého Gerasima Jordánského
(Judská poušť, Svatá země)

 

 

„Odtud jsem vstoupil na nebesa a sem zase sestoupím. Toto místo teď není moje, a proto mi ho připrav.“

Když byl pravoslavný „Chrám Nanebevstoupení“ na Olivové hoře postaven, přijely dva buldozery,
aby ho zbouraly…

Otec Joakim Strogilos (Στρογγυλός),
dlouholetý správce Chrámu Nanebevstoupení na Olivové hoře ve Svaté zemi
(1950-2009)

Příběh o pravoslavném poutním místě „Nanebevstoupení Páně“

Jak se lze dočíst v Novém zákoně, Pán Ježíš Kristus kráčel čtyřicátý den po svém Vzkříšení s apoštoly, až dosáhl vrcholu Olivové hory, tam jim požehnal a před jejich zraky se vznesl na nebe.

„A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,10-11)

„Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.“ (Lk 24,50-53)

Na posledním místě, kam Jeho svaté nohy vkročily, zůstaly na kameni dvě stopy, a to je považováno za velký zázrak. Toto místo bylo křesťanům dobře známé, a když svatá Helena přišla do Svaté země, postavila v roce 327 po Kr. přesně na místě Nanebevstoupení Páně velkolepý chrám. Později, v roce 614 po Kr., došlo k vpádu Peršanů, kdy byly zničeny téměř všechny chrámy vč. tohoto Chrámu Nanebevstoupení. O 22 let později, v roce 636 po Kr., než stihl Jeruzalémský patriarchát znovu postavit zničené chrámy, přišli muslimové a toto místo přešlo do jejich vlastnictví. Po několika staletích byla na místě Nanebevstoupení postavena mešita, která sloužila jen několik let. Poté muslimové přestali místo využívat jako mešitu, zpřístupnili ho poutníkům za určitý poplatek a od té doby mohli již křesťané volně navštěvovat skutečné místo Nanebevstoupení Páně.Pokračovat ve čtení →

Pozvánka pro všechny věřící naší církevní obce na další ročník farní akce s názvem „Den pravoslavné rodiny“!

Brněnská pravoslavná církevní obec při chrámu
na ul. Svatopluka Čecha v Brně-Králově Poli

pořádá

„Den pravoslavné rodiny“

Kde: v Mariánském údolí v Brně Líšni

Kdy: v neděli 11. června 2023

Nejprve proběhne svatá liturgie (9:00) v chrámu na ul. Svatopluka Čecha v Brně-Králově Poli, načež se věřící přesunou, každý samostatně, do Mariánského údolí v Líšni (viz Areál „Eldorádo“), kde bude sraz.

Občerstvení je zajištěno.

Spojení MHD: z Hlavního nádraží tramvají č. 8 na zastávku „Jírova“, tam přestup na autobus č. 55. Ze Slovanského nám. autobusem č. 84 na Starou osadu a odtud autobusem č. 55 na konečnou do Mariánského údolí.

Pokračovat ve čtení →