Ctihodný starec Porfýrij dobře ví, že Bůh nikdy neopouští modlícího se křesťana a vždy ho včas poučí…

„Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých;
nebo všecky cesty mé jsou před tebou.“
(Ž 119,168)

Svatý starec Porfýrij Kavsokalyvitský pravil:

„Když se neustále modlíme, Bůh nás osvítí a ukáže nám, co máme pokaždé udělat i v těch nejtěžších situacích.

Bůh to řekne v našem nitru.

Bůh najde způsob (jak najít řešení).“

Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

Naši svatí zdůrazňují sílu modlitby a současně nás nabádají neustále, vždy a za vše děkovat Bohu!

„Aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech.“ (Ž 26,7)

Starec Efrém Arizonský pravil:

„Nestačí se jen modlit, nýbrž také bez přestání děkovat Bohu.

Bez ohledu na to, zda jsme právě zarmoucení nebo šťastní, v naší duši ať nikdy nechybí díkůvzdání.“

Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

Svatý Řehoř říká, že muž a žena mají mít v manželství vše společné, jak radosti, tak strasti, neboť tak je to požehnané…

„Svatební dar“

Freska sv. Basila Velikého a sv. Řehoře Teologa ve světoznámém klášteře Chóra
v Konstantinopoli (dnešním Istanbulu v Turecku)

Zamyšlení svatého Řehoře Teologa

Slovo úvodem:

Svatý Řehoř Teolog poslal jedné ze svých duchovních dcer (Olympiádě) následující dopis jako „dar“ k jejímu sňatku, který se právě tehdy konal. Následující text tohoto dopisu vykazuje rysy hluboké teologie i psychologie. A navíc dává manželce cenné rady pro úspěšné manželství.

Svatý Řehoř ve svém dopisu Olympiádě píše:

„Má dcero, na tvé svatbě ti já, tvůj duchovní otec Řehoř, daruji tuto báseň jako svůj dar. A otcovská rada je vždy to nejlepší.

Tak poslouchej, moje Olympiádo…

Vím, že chceš být skutečným křesťanem. A pravý křesťan by (křesťanem) měl nejen „být“, ale i tak „vypadat“. Proto prosím dbej o svůj vzhled. Buď prostá. Zlato zasazené do drahých kamenů nezdobí ženy, jako jsi ty. A mnohem více ani malování. Nesluší tvé tváři, obrazu Božímu, abys ho upravovala či měnila, jen aby ses někomu zalíbila. Věz, že se jedná o projev marnivosti, a ty se proto snaž vypadat prostě. Drahocenné a rozkošné šaty by měli nosit ti, kteří netouží po vyšším životě, kteří nevědí, co znamená duchovní vyzařování. Ty jsi však ve svém životě kladeš velké a vysoké cíle. A tyto cíle vyžadují veškerou tvou péči a pozornost.Pokračovat ve čtení →

Církev po nás nežádá nemožné, nýbrž aby každý udělal, co může, a dosvědčil tak svou vůli žít spolu s Kristem!

Dnes zahajujeme Triod postní a tím i naši cestu ke svátku všech svátků – k Pasše Kristově!

Zamyšlení k počátku Triodu postního

Pokaždé, když se jako členové Církve ocitáme na této společné cestě, ke které nás vyzývá období Triodu postního a konkrétněji Velkého půstu, vypadá to, že nás očekávají velké obtíže a nesnáze. Půst a velkopostní obřady vypadají jako překážky, kterým naše síla neodolá.

Ale rychle zjistíme, že za různými zkouškami a pokušeními se vynořuje sladkost a hluboký pokoj. Máme pocit, že toto velkopostní směřování naší duše jde snadněji, než jsme čekali, a že nám přináší i jakousi vnitřní radost. Protože jak půst, tak mnoho různých bohoslužeb se nestávají zátěží, nýbrž možnostmi, díky nimž je cesta jednodušší a radostnější.

Cokoli o různých věcech říkáme empiricky, nebudeme schopni plně vysvětlit, pokud je druhá osoba sama neprožije. Ono biblické „Okus a viz“! je plně pravdivé! Takto je velkopostní doba chápána jako „cesta“, když se postíme a když se účastníme, v závislosti na okolnostech a našich možnostech, na velkých povečeřích, všenočních bděních, na prosebných kánonech, akathistech či svatých liturgiích. Pak kráčíme společně s ostatními a společná cesta nám přináší sílu, radost, pocit společného duchovního života, který je Královstvím Božím.

Každá cesta má samozřejmě svá úskalí a pokušení. Proto jsou potřeba znalosti a zkušenosti těch, kteří jí již prošli. Svatí Otcové a ti křesťané, kteří důsledně prožívali Svatou čtyřicátnici, nás varují, že ďábel zákeřně a mistrně bojuje s těmi, kdo se snaží postit, zápasit, kráčet k vyššímu „stupni ctností“. Ale vytrvalost, poslušnost a pokora spolu s upřímnou modlitbou rozdrtí jeho pasti a nástrahy, a my pak s radostí dorazíme do jasné Velikonoční noci – svaté Paschy.Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij Svatohorec vyjasňuje podstatu snů a říká, že většina z nich je iluzorních, a proto si jich nemáme všímat!

„Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.“ (Žalm 90,4)

„Sny jsou iluzorní…“

– Starče, trápí mě zlé sny…

– Když vidíš zlý sen, nikdy nezkoumej, co jsi viděl, jak jsi to viděl, jestli jsi vinen, jak moc jsi vinen.

Ten „zlý“, protože tě nemohl pokoušet ve dne, přichází v noci. Někdy i Bůh dovoluje, aby nás (ten zlý) trápil ve spánku, abychom viděli, že náš „starý člověk“ (Ř 6,6) ještě nezemřel. Jindy se nepřítel přibližuje k člověku ve spánku a předkládá mu různé sny, a proto bývá po probuzení rozrušený. Takže tomu nevěnujte pozornost, udělejte znamení kříže, nad sebou i nad svým polštářem (kde spíte), položte kříž i na samotný polštář, spolu s pár ikonami, a dokud neusnete, pronášejte slova modlitby.

Čím více budete snům přikládat význam, tím více vás bude nepřítel dráždit. To se nestává jen dospělým, ale i dětem. A dokonce i malým dětem, i když jsou andělé, dokonce i k nim „nepřítel“ (lidského pokolení) přichází a straší je, když spí, takže se třesou v agónii a utíkají vyděšeně s pláčem do matčiny náruče. Někdy se k nim Andělé přiblíží a ve spánku se (děti) smějí radostí anebo se z oné velké radosti (kterou ve snu prožijí) přímo probudí. Takže sny, které přinášejí pokušení, jsou vnějším vlivem nepřítele na člověka, když spí.Pokračovat ve čtení →

Otec Epifanios říkal, že v opravdu velkých bolestech může člověka utěšit pouze Bůh…

V Bohu moudrá slova otce Epifania (Theodoropoulose)

Starec Epifanios pravil:

„Události, které se nyní jeví jako neštěstí, se později ukážou jako Boží požehnání.

Kdyby nebylo zármutku, nehledali bychom Ráj.

Abychom si zajistili své zdraví, musíme přijmout zármutek, stejně jako přijímáme utrpení nějakého chirurgického zákroku.

Bolest člověka pokořuje, a čím více se člověk pokořuje (tj. stává se pokorným), tím více se přibližuje k Bohu.

Ve velkých bolestech může utěšit pouze Bůh.

A proto tím nejlepším (lékem) je modlitba, a nikoli slova útěchy.“

Zdroj poučení: Όσιος Γεώργιος ΚαρσλίδηςPokračovat ve čtení →

Starec Efrém říkal, abychom vedli duchovní zápas tak, jak si přeje Bůh…

„Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.“ (Ž 37,39)

Z duchovních poučení starce Efréma Arizonského

„Co nám Otcové předali, to nám zanechali jako příklad.

Kéž to také přijímáme jako světlo a kráčíme po cestě spásy bez upadnutí do sebeklamu.

Pokusme se také co nejvíce napodobovat Otce.

Celkově se hodně šetříme a omlouváme, říkáme, že jsme nemocní a slabí lidé a že jsme psychosomaticky nemohoucí. Ano, existuje určitá „ikonomie“ (tj. úleva), tedy do určité míry, do určité meze, ale dále již nikoli.

Za to, co můžeme vykonat, ale co neuděláme, za to budeme od Boha vyzváni, abychom vydali počet.Pokračovat ve čtení →

Dojemný příklad Zacheova pokání nám dodává odvahu a ukazuje správnou a spasitelnou cestu!

Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.“ (Lk 19,9)

V případě celného Zachea si musíme povšimnout, že mnohokrát více než cokoli jiného brání člověku v hledání Boha výsměch a plané a falešné argumenty. Také proto je třeba Boží blahodati, kterou musíme získat ke spáse své duše a k životu věčnému, neboť s Boží pomocí a působením Boží blahodati budeme moci s pokorou předstoupit před našeho Spasitele, vrhnout se k Jeho nohám a zvolat: „Pane, pomoz mé nevíře!“ (Mk 9,24)

Vstupem Hospodina do domu Zachea „přišla spása jeho domu“ (Lk 19,9). Z lakomce se stal člověk milosrdný, z člověka toužícího po majetku se stal člověk toužící po Bohu a Boha milující, z někoho, kdo byl nepřívětivý k cizincům, se stal člověk pohostinný, jedním slovem: z člověka hříšného se stal kajícník proměněný na Boží obraz!

Zacheus se setkal s Pánem, vyznal své hříchy, činil pokání a změnil dosavadní způsob života. Bohužel někteří, kteří byli přítomni této události Pánova vstupu do domu Zachea, se divili a protestovali. Nemohli pochopit, proč by měl Pán Ježíš Kristus vcházet do domu tohoto hříšníka. Ale soudy lidí jsou daleko od soudu Božího. Pán Ježíš, který vidí do srdcí lidí, pochopil, že Zacheus nebyl spokojen se svým životem, který žil, a hledal příležitost k pokání. Ježíšův vstup do jeho domu připomíná nataženou ruku někomu, kdo hledá pomoc. Pán Ježíš viděl hloubku Zacheovy duše, a proto ho nesoudil za křivdy, kterých se do té chvíle tento člověk dopustil. Dal mu šanci k nápravě.Pokračovat ve čtení →