„Neboť nepravost svou já poznávám a hřích můj přede mnou je vždycky“
„Člověk, který se nachází daleko od Boha, ať se snaží sebevíc, ať přemýšlí sebevíc, nemůže pochopit, kde hřeší. Velmi často se stává, že dospělý člověk přijde ke křtu a když se ho zeptáte: „Máte na svědomí nějaké hříchy?“, odpověď je vždy stejná: „Nemám žádné hříchy.“ Jinými slovy, daný člověk říká: „Jsem svatý.“ I kdyby byl svatý, řekl by: „Mám tolik hříchů jako písku v moři.“ A když byste se ho zeptali: „Které?“, začne je vyjmenovávat a dokud mu neřeknete: „Dost, přestaň!“, nikdy by nepřestal. Stačí si přečíst Efrema Syrského – neustále píše o hříchu. Proč? Protože jeho oči vidí pravdu, a to je, že jsme padlí, hříšní tvorové, odmítnutí, odcizení Bohu. A to je pravda.Pokračovat ve čtení →









