„Chtějí lidi pomalu uspat…“

„Jiní zase ze své rádoby „dobrotivosti“ říkají: „Neříkejte heretikům, že se mýlí, abychom projevili lásku.“ A tím všechno stavějí na jednu roveň. Kdyby žili v raných letech křesťanství, neměli bychom ani jednoho svatého.“
Jednou se starce zeptali:
– Starče, jak lze pomoci lidem s tolika věcmi, které se ve světě dějí?
– Tomu, kdo chce, aby mu bylo pomoženo, lze pomoci i malými, bezvýznamnými věcmi. Například se pohne lampa na stole nebo s vámi zatřese nějaké zemětřesení, a člověk se pak probere (přijde k sobě, pochopí, co a jak). Ti, kdo nevěří, se však ještě zhorší, když uslyší, že bude válka nebo nějaká katastrofa. „Nech ho být,“ řeknou mu někteří, „ať se pobavíme, když už ztrácíme život,“ a tak k tomu přistoupí zcela nesmyslně. Naopak se může stát, že dokonce i ti, kteří byli ke všemu lhostejní, když uslyší, že bude válka, tak přijdou k sobě a změní svůj život.
Nyní je ale takových jen velmi málo. V minulosti náš národ žil duchovně, a proto mu Bůh žehnal, svatí nám zázračně pomáhali a my jsme porazili své nepřátele, kterých bylo vždy více než nás. Dnes říkáme, že jsme pravoslavní, ale bohužel často nám zůstává jen název „pravoslavní“, avšak pravoslavný život už postrádáme.
Zeptal jsem se jednoho duchovníka, který byl společensky aktivní a který měl mnoho svých duchovních dětí: „Co víš o tom rouhačském filmu?“ „Nic nevím,“ řekl mi. Nic nevěděl, a přitom žije ve velkém městě. (Vidíte?) Pomalu lidi uspávají. Nechají je tak, aby se nermoutili a bavili se. Neříkejte, že bude válka nebo že bude Druhý příchod, a že se (na něj) musíme připravit, jen aby se lidé kvůli tomu nermoutili. Jako některé staré ženy, které říkají: „Nemluvte o smrti, mluvte jen o radostech a křtech,“ jako by je smrt nečekala. A tak cítí falešnou radost. Zatímco kdyby si uvědomili, že ten stařeček, co žil kousek nad nimi, právě včera zemřel, nebo že ten druhý se už nachází v předdveří smrti a brzy zemře, anebo že pozítří bude vzpomínková bohoslužba (panychida) za toho, kdo byl mnohem mladší než oni, tak by začali uvažovat o smrti a řekli by: „Musím jít ke zpovědi, duchovně se připravit, protože brzy i mě Kristus může povolat do onoho života.“ Jinak smrt přijde později a zastihne je nepřipravené.

Autorem této ikony starce Paisije je současná řecká ikonopiskyně
Melpomeni Kazantzidou
„Jiní zase ze své rádoby „dobrotivosti“ říkají: „Neříkejte heretikům, že se mýlí, abychom projevili lásku.“ A tím všechno stavějí na jednu roveň. Kdyby žili v raných letech křesťanství, neměli bychom ani jednoho svatého.“
Tehdy křesťanům říkali: „Nemusíš zapřít Krista, jen hoď kadidlo do ohně.“ Oni to však nepřijali. „Tak jen předstírejte, že (něco) házíte do ohně.“ Ale ani to nepřijali. „Nemluvte tedy o Kristu (nevyznávejte Ho) a jen odejděte na jiné místo,“ avšak ani to nepřijali. Dnes vidíte svět ve stavu vroucí vody…
Svatý starče Paisiji, pros Boha za nás!
Podle: Starec Paisij Svatohorec, „Slova“, Sv. 2, „Duchovní probuzení“, vydáno Posvátným klášterem svatého Jana Theologa v Souroti, Soluň 1999 (s. 45–46)
Zdroj: Katanixi.gr
připravil Michal Dvořáček