„Ale tohoto skutečného evangelijního stavu mohou dosáhnout pouze ti, kteří skutečně věří…“
„Jedna dáma v Paříži mi před několika lety řekla, že se neodvážila vyslovit verše modlitby následující po slovech „Přijď Království Tvé“.
Bála se tolik, že kdyby upřímně řekla Bohu: „Buď vůle Tvá“, pak by musela s ochotou přijmout „všechno, co se v životě děje“, a snést to bez reptání, bez malomyslnosti a tak podobně.
Nedávno mi jiný člověk říkal přesně ta stejná slova jako ty, když hovořil o verších z modlitby Otče náš: „A odpusť nám…, jakož i my odpouštíme našim viníkům…“.
Ale sám si myslím, že kdybychom řekli pouze první dvě slova této modlitby, totiž Otče náš, a pochopili jejich hluboký význam, pak by se celý náš život ve všech jeho rovinách a projevech radikálně změnil.
Pokud jsem synem bezpočátečného Otce, znamená to, že jsem mimo moc smrti, znamená to, že nejsem otrok, ale pán, (stvořený) k obrazu panství samotného Boha, znamená to, že jsem autenticky svobodný, v jedinečném a pravém smyslu svobody. V takovém stavu člověk přijímá každého bližního jako syna Vzkříšení a jeho bližní pro něj přestává být někým „nicotným“ anebo „cizincem“, ale jen jeho věčným bratrem.Pokračovat ve čtení →
