Pravoslaví je ukřižované, ponižované, ale následně vzkříšené…

Slova otce (†) Mojžíše Svatohorce

„V Pravoslaví vždy doufáme, tajně se radujeme, nemůžeme jinak než být optimističtí.

Žijeme, abychom milovali.

Ten, kdo si myslí, že Pravoslaví touží po nějakých nepřátelích, že proti něčemu jen stále bojuje, že chce dominovat a odsuzovat, tak ten se vážně mýlí.

Abychom mohli být vzkříšeni, musíme být nejprve ukřižováni. Ukřižování však vyžaduje přípravu. Ukřižování vyžaduje svůj čas. Pravoslaví je ukřižované, ponižované, ale následně vzkříšené.

Pravoslaví znamená orthopraxi. Správné a pravdivé poznání a čistý život.

Pravoslaví je často nepochopeno.

Možná jsme však vinni také my sami tím, že ho nesprávně prezentujeme.

Pravoslaví se více prožívá a méně vyučuje.

Pravoslaví je milující mateřské objetí, které umí obdivuhodně utěšit své děti.“

(† Mnich Mojžíš Svatohorec)

Zdroj: Εκκωφαντική Σιωπή

připravil Michal Dvořáček

O viděních a zjeveních…

V Bohu moudré výroky a poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Vidiny a zjevení

(Někdo se otce Epifania zeptal)

– Jak se můžeme vyhnout špatným myšlenkám a různému obelstění?

(A otec Epifanios odpověděl)

– Jeden asketa dosáhl velké míry ctnosti. Jednou přijal ďábla jako návštěvníka, a ten (mnichovi) říká: „Ach, zatím jsi nade mnou vždy zvítězil, ale co myslíš, že se mnou zmůžeš za 40 let, co ti ještě zbývá života, myslíš, že tě nepřemůžu?” A odešel.Pokračovat ve čtení →

Jak lze podle svatého Jana Sinajského charakterizovat křesťana…

„Křesťan je tím, kdo se připodobnil Kristu (je Jeho napodobením), nakolik je to pro člověka možné, a sice slovy, skutky i myšlenkami. (A takový křesťan) správně a neomylně věří v Nejsvětější Trojici.“

Svatý Jan Klimakos (579-649 po Kr.)

(Άγ. Ιωάννης Κλίμακος, Λόγια 1, 7)

připravil Michal Dvořáček

Pozoruhodné události ze života svatého Bessariona z Monastýru Agathonos

Ducha Svatý ho osvítil…

Život svatého Bessariona je plný událostí, které odhalují jeho nesmírnou pokoru a absolutní lásku k lidem. Často byl nazýván „svatým chudých“ nebo „milosrdným“, protože okamžitě rozdával vše, co se mu dostalo do rukou.

Zde jsou některé z podivuhodných událostí, které se skutečně udály:

  1. „Boj“ s koronerem o Evangelium

Jedna z nejznámějších událostí se odehrála v roce 2006 během exhumace jeho ostatků. Koroner Panagiotis Giamarelos se při pokusu o prozkoumání neporušených ostatků pokusil uchopit do rukou malé Evangelium, které svatý pevně držel na hrudi.

Navzdory vytrvalému úsilí se světcova ruka neotvírala. Pak mu soudní lékař zašeptal: „Otče, dejte mi ho na chvíli, abych se na něj podíval, a já vám ho vrátím.“ Podle svědectví přítomných se světcova ruka okamžitě uvolnila, světec pustil Evangelium a poté, co ho lékař prohlédl a vrátil knihu nazpět, si svatý Bessarion znovu vtiskl Evangelium zpět do dlaně.Pokračovat ve čtení →

Duchovní poučení ctihodného starce Filothea Zervakose

Dvě křídla k letu do nebe…

„Stejně jako pták nemůže létat s jedním křídlem, ale potřebuje dvě, tak i člověk, aby mohl vzlétnout ze země do nebe, potřebuje dvě křídla. Jedno křídlo je jeho vlastní a získává ho, když má vroucí víru a dokonalou lásku, a druhé mu je dáno Boží milostí, když má pokání a pokoru.“

Zdroj: Όσιος Φιλόθεος Ζερβάκος

připravil Michal Dvořáček

Svou velikost přikryl pokorou, která se stala oděvem božství…

„Rozumné Slunce spravedlnosti se dotklo země, ale země nebyla spálena. (Kristus) kráčel po zemi, ale země mu nerozuměla. Nekonečný Bůh žil na zemi jako pokorný člověk, ale člověk jím opovrhoval!

A kdo mohl spatřit slávu Boží? Nedokážeme hledět na přirozené slunce, protože nás oslepuje. Jak bychom mohli patřit na Stvořitele slunce tváří v tvář s Jeho nekonečnou nádherou?Pokračovat ve čtení →

V jeho blízkosti se učíme základům pravoslavného života, tradice i myšlení

„Přišedše k západu slunce a spatřivše záři večerní…“

Když jsem se nedávno ocitl v prostorách našeho nově vybudovaného Chrámu Pokrovu Přesvaté Bohorodice, kde právě probíhala první Večerní bohoslužba, stanul jsem poblíž svatého oltáře. Při pohledu na našeho duchovního pastýře jsem náhle pocítil hluboko ve své duši silné dojetí. Stačil jediný pohled na oddaného a obětavého „služebníka Kristova” a “správce Božích tajemství“ (1Kor 4,1), jenž neúnavně jako „dobrý pastýř“ chrání své duchovní stádce a vede ho ke Kristu.Pokračovat ve čtení →

Svatý Nikolaj Srbský odhaluje tajemný smysl pravoslavné víry…

Neporušené ostatky svatého knížete Lazara Srbského (1389) v kláštere Ravanica

„Víra pravoslavná je víra hořká – je to kalich naplněný žlučí, na jejímž dně se však nachází sladkost.

Tato víra se nežene za pozemskými královstvími a vládami, ale s láskou směřuje k Nebeskému Království podle vzoru sv. Lazara Srbského.

Tato starobylá víra našich předků se nepyšní rychlými úspěchy, ale pokorně očekává svého konečného úspěchu.

Neočekává pochvalu od současníků zde na zemi, nýbrž od andělů v nebi.

Nenaplňuje své poslání v řádech roků, nýbrž v řádech staletí, a při tom všem trpí posměšky s neuvadající nadějí, že nakonec se bude radovat právě ona.“

(Svatý Nikolaj Srbský)Pokračovat ve čtení →

Poučení svatého Jana Kronštadtského o potřebě společenskosti v našem životě

Svatý otec Jan Kronštadtský

„Když jdeš navštívit nějakého příbuzného nebo přítele, nechoď za ním, aby ses u něj dobře najedl a napil, ale abys s ním přátelsky pohovořil, abys oživil svou duši z marností života prostřednictvím rozhovorů o lásce a upřímném přátelství a abys byl utěšen vaší společnou vírou.“Pokračovat ve čtení →