„Nasycení pěti tisíců“
Podívejte se, co řekli racionalisté, aby vysvětlili zázrak nasycení pěti tisíců:
„Jeho učedníci odešli,“ tvrdí racionalisté, „a ještě předchozí den naplnili jeskyni chlebem a rybami. A před nimi se pak objevil někdo s pěti chleby a dvěma rybami, Pán jim požehnal a oni vynesli z jeskyně to, co si tam předešlý den přinesli a schovali.“
Dejme tomu, že tam šli a našli to místo (které bylo neznámé), pak si všimli jeskyně, změřili přesně, jak je velká a kolik se do ní vejde potravin. A ty pak druhý den (jak tito racionalisté učí) vynesli ven…
Ó, požehnaní lidé. Píše se, že tam bylo pět tisíc mužů. Vzhledem k tomu, že mezi nimi je více žen a dětí, pokud jich bylo pět tisíc, muselo jich být celkem nejméně patnáct tisíc. S ženami i dětmi.
Takže, aby se nasytilo patnáct tisíc lidí – a neříká, že se, řekněme, trochu najedli, nebo že ukojili svůj hlad; nýbrž že byli nasyceni. Jedli z přebytku. Jen si představte, kolik chleba se muselo uhníst a kolik ryb se muselo nachytat?
Za týden musely všechny pekárny v okolí uhníst dostatek chleba, všechny rybářské lodě musely nalovit ryby a všichni osli v okolí se museli dostat nahoru na tu horu, kde se později zastavil Kristus se svými učedníky, aby našli jeskyni, do které by všechno to jídlo mohli uložit. Musely by k tomu být naverbovány stovky oslů.
No, nikdo si toho ale nevšiml, nikdo to nepochopil?
Pekaři hnětli chléb týden, rybářské lodě týden lovily ryby, osli šli den nebo dva vyložit náklad, a nikdo z lidí si toho nevšiml?
Archimandrita Epifanios Theodoropoulos
Podle knihy: „Ten, kdo sytí Boží lid“
Upravil archimandrita John Kostoff, publikace sv. Jana Damašského (2. vydání), Stamate 2017, s. 320.
připravil Michal Dvořáček
„Potom odešel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské. A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. I vešel na horu Ježíš, a tam seděl s učedníky svými. Byly pak blízko velikonoce, svátek Židovský. Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? (Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.) Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. Dí jemu jeden z učedníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: Je zde jeden mládenec, který má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale co jest to mezi tak mnohé? I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců. Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedníkům, učedníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli. A když byli nasyceni, řekl učedníkům svým: Seberte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli. Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.“ (Jn 6,1-15)
