Příklady svatých Apoštolů podle
starce Tadeáše Vitovnického
„Vezměme si příklad ze svatých Apoštolů. Každý ze svatých Apoštolů měl jiný charakter. Pán Ježíš Kristus, protože znal naše slabosti, nám dal Apoštoly s jiným charakterem, aby každý z nich byl pro nás příkladem.
Například apoštol Petr měl silnou víru. Sám Pán o jeho víře mluvil a řekl o něm: „Na této skále zbuduji svou Církev.“ (Mt 16,18) Ale i přesto, že měl tak silnou víru, třikrát Pána zapřel. Petrovo zapření je pro nás slabé velkou lekcí. Jak je známo, apoštol Petr později činil pokání.
Kristus by odpustil i Jidášovi, kdyby činil pokání…
Jidáš se dopustil velkého hříchu, když zradil Krista. Udělal to proto, že neměl silnou víru a neustále myslel na materiální věci.
Jidáš neustále přemýšlel o tom, jak se Kristus stane světským vládcem a jak se on sám (Jidáš) stane soudcem světského soudu. Dokonce věřil, že bude Krista bránit, protože měl kontakty s (židovskou) veleradou. Vývoj byl samozřejmě jiný.
Tak je to vždy se všemi, kteří doufají v světské události a světské věci.
Někteří lidé dosáhnou bodu, odkud se nemohou již vrátit zpět, když se cílem jejich života stane tento svět, a ne věčnost.
Apoštol Petr, když zapřel Pána, vida, co udělal, činil opravdové pokání celým svým srdcem a prosil Pána o odpuštění. Zatímco Jidáš, neustále doufajíc v získání světského bohatství a světské slávy, po své zradě cítil, že je vše ztraceno. Zmocnily se ho pesimistické myšlenky, velké zoufalství, a z tohoto důvodu se oběsil.
Když by i Jidáš přišel k Pánu, Spasiteli, a řekl by mu: „Zhřešil jsem, odpusť mi,“ je jisté, že by mu Pán odpustil.
Duchové „podnebeští“ Jidáše zcela přemohli a nedovolili mu činit pokání a žádat Pána o odpuštění. Jeho svědomí bylo zdeformováno zoufalstvím. Morálně upadl, protože byl pyšný a protože se snažil být první mezi Pánovými učedníky. Snažil se být velmi důležitý. Snažil se chránit Pána před farizeji. Byl téměř všude nějak aktivní, ale jeho myšlení bylo mylné, protože byl připoután k zemi. Nedokázal pochopit, že Království Pána Ježíše Krista není z tohoto světa. Nedokázal pochopit, že Kristovo Království je v nás, v naší duši. Z tohoto důvodu zůstal vězněm tohoto světa.
Jak je známo, apoštol Pavel zpočátku (ještě jako Saul) nesmírně pronásledoval Církev a přivedl mnoho lidí k smrti. Jeho skutky byly velmi smutné, ale upřímně činil pokání. Když ho později Pán osvítil, stal se nejochotnějším apoštolem.
Všechny příklady, které máme od Apoštolů, nám zůstaly, abychom viděli, co se nám může stát, pokud se nebudeme chránit.
Takové příklady máme i dnes, např. nějakého člověka, který je dohnán do extrému a začne pronásledovat Církev Kristovu… Stává se však, že i takový člověk se jednou vzpamatuje, udeří se hlavou o zeď a řekne si: „Chci upřímně činit pokání…“ a pak skutečně a upřímně činí pokání.
Modleme se tedy vždy srdcem.“
Zdroj:
Starec Tadeáš Vitovnický: „Duchovní rozhovory“. Publikace „Orthodox Kypseli“.
připravil Michal Dvořáček
