„Ve své věčné podstatě je křesťanský život božským duchem a pravdou, a proto přesahuje všechny vnější formy. Člověk však přichází na tento svět jako „tabula rasa“, aby „rostl, sílil na duchu, byl naplněn moudrostí“ (srov. Lk 2,40), a proto vzniká nutnost nějaké organizace, která by nastavila řád a zkoordinovala společný život lidských bytostí, které jsou stále daleko od dokonalosti morálně, intelektuálně a, co je důležitější, duchovně.
Naši církevní Otcové a Apoštolové, kteří nás naučili ctít pravého Boha, si byli dobře vědomi toho, že ačkoli život Božského Ducha předčí všechny pozemské instituce, tentýž Duch si stále buduje příbytek hmatatelné povahy, aby sloužil jako nádoba pro uchování Jeho darů.
Tímto příbytkem Ducha Svatého je Církev, která po staletí bouří a násilí bděla nad drahocenným pokladem Pravdy, jak ji zjevil Bůh.
„Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tam i svoboda. My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.“ (2 Kor 3,17–18)
Úkolem Církve je vést věřící do zářivé sféry Božské bytosti. Církev je duchovním centrem našeho světa, zahrnující celé dějiny lidstva.
Ti, kteří si skrze dlouhý asketický zápas za zachování evangelijních přikázání uvědomili svou svobodu jakožto synové Boží, se již necítí být omezováni formálními tradicemi – mohou s lehkostí přijímat obecné zvyky a nařízení.
Mají příklad Krista, který zachovával přikázání svého Otce, aniž by přestoupil Mojžíšův zákon se všemi jeho „těžkými břemeny“ (Lk 11,46).“
Podle: His Life is Mine (Архимандрит Софроний (Сахаров))
připravil Michal Dvořáček
