„Vysoká Marie“
(20.7.1947 – 20.1.1998)
Z vyprávění metropolity Athanásia Lemesského
„Tato dívka, svatá duše, byla velmi vysoká, byla doslova obryně. Později se shrbila, chodila o berlích a nakonec byla upoutána na invalidní vozík. Poznal jsem ji ještě v době, kdy chodila vzpřímeně. Měla gigantismus a tělesnou deformaci. Její boty, které mám u nás v klášteře, měly velikost 57, byly velké jako loď, a její dlaň byla třikrát větší než ta moje.
Dovolte mi, abych vám pověděl, jak jsem se s ní před lety seznámil. Měli jsme u nás mnicha, otce Nifona, který dříve, než se stal mnichem, chodil po domech prodávat jablka, která nosil v sáčku. Když byla Marie ještě studentkou prvního ročníku na Lyceu, otec Nifon se tehdy zastavil u jejich bytu. Když zaklepal na dveře, otevřela mu Marie. Jakmile ji otec Nifon uviděl, ze strachu po ní hodil jablka a utekl. Ale to byl důvod, proč se setkali a duchovně sblížili. Díky tomu jsem blaženou Marii později poznal i já.
Tato dívka byla svatá duše, opravdová světice, a i když navenek vypadala jako netvor, neboť i její tvář byla zohavená, ani malé děti se jí nebály. Pro mnoho lidí byla velkou útěchou. Jinými slovy, byla duchovní matkou v plném slova smyslu.
Tato dívka byla v raných letech typickou křesťankou a rovněž její matka byla věřícím člověkem. Když Marie vyrostla a stala se enormně vysokou, takže jste museli s obtížemi hledět nahoru do její tváře – vždyť dosáhla výšky 230 cm, museli v nemocnici přisunout k sobě dvě postole, aby se tam mohla ubytovat. Když později zemřela, její rakev byla opravdu velmi dlouhá.
V jednu chvíli se o ní velmi zajímali také v Americe. A Marie jela na náklady místní vlády na do Ameriky na vyšetření. Aby tamní lékaři vyšetřili tento zvláštní přírodní zjev. Shromáždila se tam kolem ní řada velkých odborníků a znalců gigantismu, kteří vycházeli z různých teorií. Ale nemohli přesně pochopit, co se s Marii stalo, že vyrostla tak nesmírně moc, že se z ní stal tak velký člověk. A samozřejmě jí tehdy pouze řekli, že má nějaký problém. Celá její hlava měla uvnitř nádor, který jí tlačil na oči a ona tak ztrácela zrak.
Američané jí nabídli, že její kostru později odkoupí, a ona byla kvůli tomu velmi smutná, když to slyšela, protože pro ně ona byla velkým fenoménem, který si přáli z vědeckých důvodů uchovávat k dalšímu bádání.
V tomto stavu se z Ameriky vrátila do Athén. Tam jí jedna dívka řekla: „Proč nejdeme navštívit starce Porfýrije, který žije v klášteře Penteli?“ Maria neměla o starcích a těchto věcech ani ponětí, a proto své známé odvětila: „Co mi tenhle starec může říct! Vzali mě do Ameriky a vidělo mě tolik vědců. Co mi tedy může říci nějaký starec? Pojďme pryč, vždyť je navíc slepý a taky špatně mluví. Maria pak ještě dodala, že ten starec také špatně slyší… Ona byla zkrátka ze všeho velmi zoufalá. Každopádně ji nakonec její blízcí přesvědčili, aby se za starcem Porfýrijem přece jen vydala.
Přišli tedy do starcovy kelie. Je pravda, že starec Porfýrij byl tou dobou již slepý. Když vešli dovnitř, starec jí řekl: „Proč ti tvoje známá řekla, abys přišla, ale ty jsi nechtěla přijít?“ A pak jí řekl přesně to, co tehdy Marie řekla o starci… Marie se zprvu zastyděla, ale pak se starce zeptala, co se jí stalo, že má takový zdravotní problém. Řekla: „Starče, brzy ztratím své světlo, svůj zrak“ a plakala. On jí řekl: „Ne, dítě moje, nikoli své světlo, nýbrž své kosti, ty se brzy zlomí…“ Ona mu odvětila: „Kdepak, starče, mé kosti jsou silné, mé kosti nemají žádný problém, já ale ztratím svůj zrak.“ On jí ale odpověděl: „Ne, nikoli svůj zrak, nýbrž své kosti.“ Zopakovala to pak ještě jednou, potřetí: „Starče, mé světlo, můj zrak.“ – „Ne, ne, nikoli svůj zrak, ale tvé kosti se rozdrtí.“ Ona mu však tehdy neporozuměla.
Starec jí nakonec řekl: „Poklekni.“ Ona poklekla, jak nejlépe uměla, a starec Porfýrij jí položil své ruce na hlavu a začal se modlit. A Maria mi později řekla, že cítila, jak celá její hlava hoří, jako by byla v ohni, a tak jí starec řekl: „Neztratíš své světlo, tvé kosti však vylezou, tvé kosti se o sebe budou třít.“ Ani tehdy mu neuvěřila. Otec Porfýrij znovu řekl: „Odkud jsi to vzala, řekli ti to doktoři?“ Ona mu odpověděla: „Starče, doktoři nenašli příčinu, řekli, že je to gigantismus, nenašli žádnou jinou příčinu.“
Starec Porfýrij se pak obrátil na její matku a řekl jí:
Pamatuješ si, když jsi byla těhotná s Marií? (Marii bylo tehdy 43 let). Její matka říká: „Ach! Pamatuji si.“ Dále jí starec řekl: „Pamatuješ si, když jí byly dva měsíce, tehdy jsi hodně zvracela, že ano?“ Ona odvětila: „Matně si na to vzpomínám, starče.“ A starec opět: „Pamatuješ si, kam tě manžel vzal k lékaři?“ „Jak si mohu pamatovat toho doktora?“ A starec Porfýrij jí začal popisovat, jak vše probíhalo: „Pamatuješ si, jak jsi vystupovala z autobusu v tvé vesnici, vystupovala jsi na náměstí… (a starec jí přesně popsal, jak to náměstí vypadalo před 42 lety). Tvůj manžel tě vyzvedl a odvezl tě na tu a tu ulici… Starec jí pak začal přesně popisovat cestu, kterou se vydali, takže Konstantia (matka Marie) si začala vzpomínat na tu ulici. Tvůj manžel tě odvezl na místo, kde byly zelené dveře, do ordinace toho muže. Vešla jsi dovnitř a řekla jsi mu, že kvůli těhotenství hodně zvracíš, a on ti dal sáček s pilulkami, v němž bylo 15 pilulek, pamatuješ si je?“ řekl starec Porfýrij. Starec řekl, že ty pilulky byly na epilepsii, doktor udělal chybu, vy jste je vzala a plod se kvůli tomu zdeformoval, a proto se vaše dcera stala takovou. A opravdu. Když poslali tuto zprávu do Ameriky, tam ji vědecky potvrdili. Ale co se s ní stalo potom? Přestala ztrácet zrak, ale začaly se jí drtit kosti. Jednou jsem tam byl, když jí kost ze zad prorazila kůži a vyšla ven, ty kosti byly zcela rozdrcené, začaly se rozpadat, přesně jak jí řekl starec Porfýrij.
Starec Porfýrij, když od něj Marie tehdy odešla, řekl: to je svatý člověk, ona je svatá, a popsal přesně jak…“
(Za zmínku stojí, že Marie ke konci svého pozemského života přijala mnišství. Tento její akt představuje upřímné vyznání víry a její velkou lásku k Bohu.)
Z vyprávění metropolity Athanásia Lemesského
Zdroj: Athos Publication, Agios Georgios Korydallou, Pemptousia
připravil Michal Dvořáček
