Obraz starce Dobri Dobreva na panelovém domě (v Bulharsku)
Jeden chuďas se zeptal Boha:
„Proč jsem tak chudý?“
A Bůh odpověděl:
„Nenaučil ses dávat.“
Ten chuďas se pak ještě zeptal:
„A co když nic nemám?“Pokračovat ve čtení →
Ano, lépe jest v duchu slov Kazatelových dvěma než jednomu, a nám bylo ještě lépe, neboť přítomných při závěrečném úklidu po velkém malování v chrámu na ulici Svatopluka Čecha bylo ještě více.
V první fázi bylo třeba dokončit ve velmi krátké lhůtě náročné malování v prostorách schodiště, čehož se ujal br. Ivan Melenych a jeho pomocníci. Pracovali na tomto nesnadném úkolu velmi obětavě několik dní.
Na závěr malování bylo třeba celý prostor uklidit a vyčistit, čehož se zhostily naopak ženy v čele s mátuškou Marií, přičemž některé z nich přicházely každý den večer po dokončení dílčí práce, aby průběžně umyly schody a různé skvrny po malování.Pokračovat ve čtení →
Blahé paměti starec Paisij Svatohorec nám kdysi vyprávěl, že jednou ho v jeho kelie navštívil jeden mladík, který měl vážné duševní problémy. Poprvé, když tento mladík starce Paisije navštívil, jak nám starec později říkal, tak u něj starec seděl dlouhých osm hodin bez hnutí.
Starec Paisij raději nepohnul ani nohama, aby si snad mladík nemyslel, že ho to unavuje. Pozorně ho poslouchal a hovořil jen málo. Toto „dítě“ vůbec poprvé ve svém životě hovořilo s takovou lehkostí (tj. bez úzkosti). Všichni, kteří ho před tím sledovali, mladíkovi říkali: „Ty hlupáku, vždyť nevíš, co říkáš, už mlč, vždyť nevíš, co se s tebou děje…“.
Když skončili rozhovor, tak starec tomu mladému chlapci řekl: „Až zase půjdeš a budeš podstupovat elektro léčbu šokem, nepřijdeš pak zase ke mně?“Pokračovat ve čtení →
Starče, proč mnoho lidí, kteří uvěřili, pak ztratilo víru?
– Pokud člověk nevěnuje pozornost věcem víry a uctívání Boha, pomalu zapomíná a může se stát necitlivým až do bodu, kdy přestane něčemu věřit úplně.
– Starče, někteří lidé říkají, že jejich víra bývá otřesena, když vidí, jak dobří lidé trpí.
I kdyby Bůh spálil všechny dobré (lidi), člověk by neměl začít upadat na mysli, ale měl by pevně ve své mysli uchovávat vědomí toho, že cokoli Bůh dělá, dělá to z lásky. Bůh ví, jak dělat věci. Aby, když dopustí něco špatného, tak aby z toho vzešlo něco lepšího.Pokračovat ve čtení →
(+) Cithodný starec Efrém Arizonský pravil:
„Není možné, aby ústa, která vždy děkují Bohu, byla někdy zbavena Božího požehnání, a stejně tak není možné, aby ústa, která reptají a zraňují svého velkého Dobrodince, zůstala Bohem nepokárána.
Vždyť On nám dal naše bytí. On nám dává náš život.
On nás zachovává (při životě) svou rozmanitou božskou prozřetelností.
On, Jehož jsme byli dříve nepřáteli, si nás smrtí svého Syna podmanil a učinil z nás syny a dědice svého Království!
On nás očišťuje a posvěcuje skrze své nejsvětější Tajiny!Pokračovat ve čtení →
„Kromě jiného vám přeji, abyste měli jednotu a pokoj ve svých rodinách.
Když náš Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých, zjevil se svým učedníkům a řekl jim: „Pokoj vám!“
Tato nádherná slova, ten stejný pokoj přeji také já vašim rodinám.
Bůh vám žehnej „v současném věku i v tom budoucím“.“
S láskou v Kristu
Mnich Gabriel
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
Otec Jozef u důmyslně vytvořeného a velmi chutného „loga“ naší dnešní církevní události spolu s malým Timkem, jedním z našich oltářních pomocníků
Dnes v neděli „Všech svatých“ nadešel čas ke konání dlouho plánované církevní události, jejímž cílem bylo „shromáždit“ všechny naše věřící „pod jednou střechu“ a prožít díky vyloženě již letním meteorologickým parametrům požehnaný nedělní den díkůvzdáním za všechna blaha, ta nebeská i pozemská, ale rovněž za naše svaté (mučedníky, vyznavače, proroky, ctihodné, panny i vojíny, nezištníky i dobrodince), kteří ozdobili celou zemi svými křesťanskými ctnostmi a zachovali naši svatou pravoslavnou víru i pro nás a naše děti neporušenou.
„Den pravoslavné rodiny“ opět podnítil všechny přítomné v Mariánském údolí ke spontánním rozhovorům, příjemným vzpomínkám a hlavně sportu a hrám. Hrál se zejména fotbal a volejbal, ale nezahálely ani trampolíny, kolotoče a všeobecně oblíbený „skákací hrad“!
Otec Jozef na počátku této akce požehnal nejen dobré pohoštění, ale popřál také všem přítomným krásné posezení a dětem dobrou zábavu… Náš duchovní pastýř vyjádřil své přesvědčení, že dnešní den „umožní nám všem dobrou příležitost ke vzájemnému poznání věřících různé národnosti“, pro které se naše farnost stala jednou velkou duchovní rodinou!Pokračovat ve čtení →
Pád Konstantinopole, slavné „Matky měst“, byl důsledkem obléhání byzantského hlavního města, jehož císařem byl Konstantin XI. Paleolog (Dragases), osmanskou armádou vedenou sultánem Mehmedem II.
Konstantin byl posledním byzantským císařem a posledním legitimním římským císařem (1449–1453). Byl synem císaře Manuela II. a císařovny Heleny Dragaš, a bratrem císaře Jana VIII.
Obléhání trvalo od 6. dubna do úterý 29. května 1453 (dle Juliánského kalendáře, tj. do 11. června dle Gregoriánského kalendáře).
Tento pád Konstantinopole také znamenal konec více než tisícileté Byzantské říše.
Navzdory naprosto nedostatečnému počtu obránců vzdorovala Konstantinopol poměrně dlouho, což svědčí jak o urputné obraně, tak o kvalitě konstantinopolského opevnění. Nakonec však Turci přece jen pronikli za hlavní hradby. Stalo se tak poté, co jeden z hlavních velitelů (Giustiniani) byl raněn a opustil své stanoviště na hradbách, což obránce silně demoralizovalo.Pokračovat ve čtení →
Celý svět mluví o ctnostech otce Kosmase (Siozose) z Konitsy, nástupce svatého Paisije v klášteře Stomio, a mnozí ho ctí a považují za blaženou duši!
Až do 70. let 20. století se o. Kosmas věnoval obnově kláštera Stomio a dosáhl v tom výborných výsledků, takže povýšil známost tohoto poutního místa, kde kdysi svatý Paisij, světec naší doby, ronil slzy modliteb a pokání.
Otec Kosmas je místní archimandrita z kláštera Stomio, který před více než padesáti lety pracoval jako stálý zaměstnanec „Agrární banky Ioanniny“. Pak mu však nezapomenutelný biskup Sevastianos, tehdy ještě místní kazatel, pomohl pochopit, že Bůh není neosobní bytností, nýbrž naším Otcem!
A když byl Sevastianos zvolen metropolitou Konitsy, otec Kosmas opustil svou práci v bance a následoval ho, nepočítaje potíže a utrpení v jeho pravoslavném duchovním zápase.Pokračovat ve čtení →