Jak se svatý starec Paisij s láskou a s bolestí v srdci modlil za duševně nemocného člověka!

Modlitba svatého člověka přináší naší duši zklidnění a obrat k dobru…

Blahé paměti starec Paisij Svatohorec nám kdysi vyprávěl, že jednou ho v jeho kelie navštívil jeden mladík, který měl vážné duševní problémy. Poprvé, když tento mladík starce Paisije navštívil, jak nám starec později říkal, tak u něj starec seděl dlouhých osm hodin bez hnutí.

Starec Paisij raději nepohnul ani nohama, aby si snad mladík nemyslel, že ho to unavuje. Pozorně ho poslouchal a hovořil jen málo. Toto „dítě“ vůbec poprvé ve svém životě hovořilo s takovou lehkostí (tj. bez úzkosti). Všichni, kteří ho před tím sledovali, mladíkovi říkali: „Ty hlupáku, vždyť nevíš, co říkáš, už mlč, vždyť nevíš, co se s tebou děje…“.

Když skončili rozhovor, tak starec tomu mladému chlapci řekl: „Až zase půjdeš a budeš podstupovat elektro léčbu šokem, nepřijdeš pak zase ke mně?“

A já jsem se pak s jistou zvědavostí starce Paisije zeptal:

„Co jsi mu udělal, starče?“

A starec mi klidný hlasem odpověděl takovým tím mnišským způsobem:

„Zklidnil jsem jeho mysl. Jeho mysl bloudila a domnívala se, že ho vlastní lidé nemilují a že ho svět nenávidí.“

Ten mladík pak čas od času přicházel za starcem Paisijem a postupně se jeho stav zlepšoval.

Naposledy, když za starcem přišel, přišel s ním i jeho otec a přinesl starci dopis od matky svého syna. Starec Paisij nám vyprávěl, že ta matka v dopise napsala následující:
„Otče Paisiji, naše dítě tě miluje, váží si tě, poslouchá tě. Řekněte mu ale, až budeme mít doma oslavu, ať nechodí ven, protože nás to vystavuje posměchu před hosty, a ať nechodí do práce svého otce (který byl manažerem banky), protože ho to také vystavuje posměchu před jeho zaměstnanci.“

Potom se ten mladík postavil a řekl svému otci před starcem Paisijem: „Nemůžeš se pokořit a přiznat, že máš nemocné dítě, a když to vydržíš, budeš mít odměnu v nebi?“

A starec Paisij k tomu dodal:
„Řekni mi, kdo je nemocný? Domnělý nemocný nebo domnělý rozumný? Když to dítě vidíte, jaké má obtíže, tak proč mu „dáváte obě nohy do jedné boty“ (proč ho tak svazujete)?

Není to pravda?

Nakonec se nabízí otázka, kdo jsou opravdu blázni, a kdo lidé rozumní?“

Zapsal (+) mnich Mojžíš Svatohorec

Podle: Μοναχού Μωυσέως Αγιορείτου, «Η αγιότητα είναι κατορθωτή σήμερα;», έκδ. Τήνος

Zdroj: Vima Orthodoxias

Zdroj ikony: Пријатељи манастира Хиландара

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..