Podle svatého starce Paisije skládáme v tomto životě zkoušky, abychom mohli vejít do života věčného…

„Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný.“

Ikona Krista z Kypru (14. stol.)

Jednou se někdo starce Paisije zeptal:

„Starče, jaký je přesně smysl tohoto života?

– Ptáš se, jaký je?

Připravit se na naši vlast, kterou je Nebe, Ráj.

Vše se děje pro člověka, aby pochopil nejhlubší smysl života, kterým je spása duše.

Když člověk věří v Boha a v budoucí život, pak pochopí, že tento život je marný, a připraví si proto „vstupenku“ (doslova „pas“) na život po smrti. Zapomínáme, že všichni jednou (z tohoto života) odejdeme.Pokračovat ve čtení →

Neboť Přesvatá Bohorodice napravila chybu naší pramatky Evy…

Modleme se k Přesvaté Bohorodici a prosme ji vroucně o její požehnání a milost, abychom také my pochopili tajemství Kristova Vtělení…

Svatootcovská tradice ohledně osoby Panny (Marie) a jejího podílu na tajemství spásy začíná velmi brzy, již od Apoštolských otců, tedy od bezprostředních nástupců svatých Apoštolů.

Nejprve sv. Ignátij Bohonosec (+110) píše:

„Neboť náš Bůh Ježíš Kristus byl počat Marií podle Boží ikonomie spásy, ze semene Davidova a z Ducha Svatého… Mariino panenství a její porod, podobně jako smrt Páně, tato tři vyřčená tajemství, stala se v Boží tichosti“. (Viz Poslání sv. Ignátije Bohonosce k Efezským, 18-20).Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij se chtěl stát oslíčkem nesoucím narozeného Krista při Jeho útěku do Egypta…

„Vůl zná svého hospodáře a osel jesle svého pána…“ 

Jednou přišel nějaký poutník za starcem Paisijem a zeptal se ho:

– Starče, můžeš mi něco popřát k Vánocům?

– Přeji ti, aby tě Kristus a Přečistá Panna měli u sebe v blízkosti jako beránka stojícího u jesliček.

Domnívám se, že se tomu beránkovi dařilo dobře, stejně jako kravičce a oslíkovi zahřívajícím Krista v jesličkách.

„Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána“, říká prorok Izaiáš (Iz 1,3).Pokračovat ve čtení →

Podivuhodná historie ctihodných ostatků svatého Spyridona Divotvůrce…

„Abychom tvými modlitbami poučováni a ochraňováni dostihli věčného pokoje a spolu s tebou oslavovali Boha, ve Svaté Trojici slaveného…“

Svatý Spyridon zesnul v Pánu v roce 348 po Kr. na svém rodném Kypru. Brzy poté bylo zjištěno, že jeho všemi uctívané svaté ostatky zůstaly neporušené a staly se zdrojem mnoha zázraků ke slávě Boží. Tři sta let po jeho zesnutí zůstávaly jeho svaté ostatky na Kypru a ještě v 7. století byly podle jeho životopisce biskupa Theodora z Pafosu v roce 655 po Kr. uloženy v místním trimithuntském chrámu na Kypru.

Kvůli častým arabským nájezdům na Kypr byly posvátné ostatky svatého Spyridona na konci 7. století (pravděpodobně v roce 691 po Kr.) na příkaz císaře Justiniána II. (685-695, 705-711) přeneseny do Konstantinopole. V Konstantinopoli byly tyto ostatky uchovávány v ženském klášteře („Panagie Kecharitomeni“), který stál podle svědectví z rukopisu z 12. století (Cod. Paris. Gr. 1594) hned vedle mužského kláštera „Krista Lidumila“, přičemž oba tyto kláštery založila v 11. století Irena Dukaina, manželka císaře Alexia I. Komnena (1081–1118), a oba dva kláštery byly od sebe odděleny zdí.Pokračovat ve čtení →

O horlivém knězi, který chtěl probudit víru svých tehdy lhostejných a ve víře vlažných věřících…

Vyprávění otce archim. Parthénia, igumena svatohorského kláštera svatého Pavla

„Jeden horlivý kněz se ujal vedení nové farnosti.

Každou neděli a rovněž ve sváteční dny však jeho chrám zůstával téměř prázdný. Přes všechna doporučení a nabádání, adresovaná jeho farníkům, se mu však nepodařilo je přimět, aby chodili do chrámu na bohoslužby.

Zarmoucen touto situací vymyslel následující lest:

Oznámil celé své farnosti, že příští neděli se bude konat církevní pohřeb.

Oznámení o tomto „pohřbu“ bylo zveřejněno na mnoha místech a kolovalo v mnoha výtiscích.

Konečně nadešla neděle.Pokračovat ve čtení →

Zlatá „slova života“ starce Gabriela Svatohorce…

„Přeji vám, aby vám Bůh žehnal jak v tomto věku,
tak v tom budoucím.“

Starec Gabriel Svatohorec pravil:

„Ztratil jsem vše, kromě toho, co jsem dal (druhému).“

„Moje není nic, pokud je to pouze pro mě osobně.“

„Ruce chromého jsou lepší než ruce lakomého.“

„Chceš, abychom ty i já byli navždy chudí? Pak hromaď své bohatství.“

„Chceš být chudým? Kraď a pracuj o nedělích.“Pokračovat ve čtení →

Když cítíme v duši prázdno, schází nám božská útěcha…

Starec Efrém Arizonský
(♰ 8. prosince 2019)

Starec Efrém pravil:

„Cítíme v duši prázdnotu, protože nám schází božská útěcha.

Duše nenachází pokoj v ničem hmotném, protože je to cizí její přirozenosti.

Když se duše prostřednictvím modlitby a ctnostného života obeznámí blíže s Božími věcmi, pak se raduje a zakouší větší důvěru a pociťuje Boha ve svém nitru.“

Zdroj:

připravil Michal Dvořáček