Podivuhodná historie ctihodných ostatků svatého Spyridona Divotvůrce…

„Abychom tvými modlitbami poučováni a ochraňováni dostihli věčného pokoje a spolu s tebou oslavovali Boha, ve Svaté Trojici slaveného…“

Svatý Spyridon zesnul v Pánu v roce 348 po Kr. na svém rodném Kypru. Brzy poté bylo zjištěno, že jeho všemi uctívané svaté ostatky zůstaly neporušené a staly se zdrojem mnoha zázraků ke slávě Boží. Tři sta let po jeho zesnutí zůstávaly jeho svaté ostatky na Kypru a ještě v 7. století byly podle jeho životopisce biskupa Theodora z Pafosu v roce 655 po Kr. uloženy v místním trimithuntském chrámu na Kypru.

Kvůli častým arabským nájezdům na Kypr byly posvátné ostatky svatého Spyridona na konci 7. století (pravděpodobně v roce 691 po Kr.) na příkaz císaře Justiniána II. (685-695, 705-711) přeneseny do Konstantinopole. V Konstantinopoli byly tyto ostatky uchovávány v ženském klášteře („Panagie Kecharitomeni“), který stál podle svědectví z rukopisu z 12. století (Cod. Paris. Gr. 1594) hned vedle mužského kláštera „Krista Lidumila“, přičemž oba tyto kláštery založila v 11. století Irena Dukaina, manželka císaře Alexia I. Komnena (1081–1118), a oba dva kláštery byly od sebe odděleny zdí.

Ruský cestovatel Antonij z Novgorodu zaznamenal v roce 1200 po Kr., že spatřil ostatky svatého Spyridona pod chrámovým oltářem v klášteře Přesvaté Bohorodice „Odigitrie“. Poté byly ctihodné ostatky světce přeneseny do Velkého chrámu svatých Apoštolů, který založil císař Justinián I. kolem roku 550 po Kr. a byl co do velikosti druhý hned po chrámu Hagia Sofia.

Štěpán z Novgorodu (1350), Ignátij ze Smolenska (1389-1405) a spisovatel Alexander (1393) shodně napsali, že se poklonili ostatkům svatého Spyridona v boční kapli Chrámu svatých Apoštolů, zatímco diákon Zosima (1419-1421) potvrdil, že „v tomto chrámu (svatých Apoštolů) „odpočívá“ velký Spyridon“.

Několik měsíců před pádem Konstantinopole do rukou Turků, 12. prosince roku 1452, se v Chrámu Hagia Sofia sloužila „slavnostní“ liturgie na oslavu (později neuznaného) sjednocení pravoslavných a latiníků, a mezi posvátnými předměty v průvodu byly také ostatky svatého Spyridona na počest jeho svátku.

Čestné ostatky svatého Spyridona byly později převezeny na ostrov Kerkyra, konkrétně roku 1456. Zpočátku se věřilo, že kněz Georgios Kalohairetis přivezl ostatky svatého otce Spyridona a svaté císařovny Theodory (11. února) na Kerkyru tak, že je uschoval do dvou pytlů naplněných slámou, a takto s nimi procestoval bez sebemenšího incidentu celé Řecko. Tuto událost zaznamenal Nikolaos Voulgaris a poprvé publikoval v Benátkách v roce 1669 (Vera relationshipe del thaumaturgo atd. Venetia MDCLXIX) a založil ji na různých spisech své rodiny. Nicméně biskup Methodios z Kerkyry a Paxosu objevil v roce 1808 rukopis z 15. století, který hovoří o jiném průběhu přenesení čestných ostatků a který byl publikován v řečtině ve „Chvalozpěvu a Životě svatého Spyridona“ a současně poznamenán formou komentáře pod čarou ve Velkém Synaxáři.

Biskup Methodios o této variantě uvádí:

„Posvátné ostatky svatého Spyridona nepřenesl do Kerkyry kněz Georgios Kalohairetis, ale stalo se tak Dekretem vévody „Rady deseti demokracií“ v Benátkách. Převoz ostatků z Konstantinopole se uskutečnil 14. května roku 1489. Svaté ostatky byly přivezeny do města Paramythia v řeckém Epiru, kde nějakou dobu zůstaly. Kněz Gregorios Polyevktos, který tam byl v roce 1496, pak ostatky přivezl do Kerkyry. Jakmile připlul na ostrov, vzal je a předal je knězi Georgiu Kalohairetisovi. Syn otce Georgia, Lukas, pak převzal svaté ostatky v rámci dědictví po svém otci, a ty dále předal své neteři Jasemíně, dceři Filipa, který byl také synem otce Georgia. Má se za to, že jí byly ostatky věnovány jako součást jejího věna, když se provdala za Stamatia Voulgarise. Podle dokumentu z 25. listopadu roku 1571 byly svaté ostatky svatého Spyridona věnovány v závěti jejím synům a potomkům.“

V roce 1489 se Filip Kalohairetis pokusil převézt posvátné ostatky svatého Spyridona do Benátek, ale to se nestalo, a zůstaly proto na Kerkyře.

Je třeba poznamenat, že jedna část svatých ostatků nijak nezetleného těla svatého Spyridona, konkrétně neporušená pravá ruka světce, která – není známo jak a kdy se oddělila od zbytku těla – byla podle dalších svědectví přivezena do Říma přímo z Konstantinopole někdy mezi lety 1592 a 1605, tedy více než století poté, co bylo tělo světce převezeno na Kerkyru. V 17. století byly na Kerkyře k vidění ostatky svatého Spyridona bez pravé ruky. Světcova ruka byla skutečně po nějakou dobu v Římě, v kostele „Santa Maria in Vallicella“, kterému je daroval papež Klement VIII. kardinálu Cesare Baroniovi z Oratoře svatého Filipa Neriho. Tam svaté světcovy ostatky (v podobě jeho pravé ruky) zůstaly až do roku 1986, kdy byla i tato pravá ruka svatého Spyridona slavnostně přivezena zpět na Kerkyru.

Velký Synaxář také poznamenává, že na počátku byly ostatky svatého Spyridona umístěny v Chrámu svatého Athanásia, který byl později v roce 1808 zbořen Francouzi. Poté byly ostatky svatého Spyridona spolu s ostatky svaté císařovny Theodory přemístěny do Chrámu svatého Lazara, poblíž San Rocco. Ještě o něco později byly v roce 1589 ostatky svatého Spyridona přeneseny do Chrámu svatého archanděla Michaela, zatímco ostatky svaté Theodory byly umístěny v Chrámu svatého Mikuláše, kde její ostatky zůstaly až do roku 1740, kdy byly následně přeneseny do farního Chrámu svatého archanděla Michaela. V roce 1841 byl Chrám Přesvaté Bohorodice „Spiliotisy“ přestavěn a ustanoven jako katedrální, a právě sem byly ostatky svaté císařovny Theodory nakonec uloženy. V tomto chrámu zůstávají její ostatky až dodnes.

Dva roky po své svatbě (1527) dostal Stamatios Voulgaris povolení od úředníka Nikolaa Vragadina postavit svůj vlastní Chrám svatého Spyridona, poblíž Chrámu svatého Lazara. Po dlouhých soudních tahanicích byly svaté světcovy ostatky přeneseny do nového chrámu zasvěceného archandělovi Michaelovi. V roce 1537, po útoku sultána Suleymana, byly svaté ostatky dočasně přemístěny do kaple svatého Kosmy a Damiána ve staré pevnosti, kam rodina Voulgarisova uprchla. V roce 1557 byli Artemios a Nicholas Voulgaris nuceni přenést svaté ostatky a další posvátné nádoby z Chrámu svatého Spyridona do Chrámu svatého Mikuláše na předměstí Garitse, protože Benátčané tuto oblast tehdy opevňovali. V souvislosti s tímto přenesením byl vybudován nový chrám, vysvěcený roku 1589 a dokončený roku 1594, do nějž byly uloženy ostatky svatého Spyridona, které zde přebývají dodnes.

Svaté ostatky jsou vystaveny ke všeobecné úctě uvnitř světcova chrámu po tři dny o svátku svatého Spyridona, tedy od 11. do 13. prosince; pak čtyři dny během velikonočního období od Velké soboty do Světlého úterý. Všichni křesťané sem horlivě přicházejí, spěchají dnem i nocí, zatímco probíhá Všenoční bdění. Během Velkého půstu je každá Velká sobota oslavována jako připomínka příchodu nádoby naplněné pšenicí v dávných dobách, kdy bylo obyvatelstvo na přímluvy svatého Spyridona zachráněno božskou prozřetelností před všeobecným hladomorem.

Je třeba poznamenat, že na Kerkyře se koná církevní průvod (tzv. litije) s posvátnými ostatky svatého Spyridona čtyřikrát ročně. Při této příležitosti se oslavuje událost, kdy světec zachránil místní lid a celý ostrov před zjevnou zkázou. Nejvýznamnější a nejdelší ze všech průvodů je ten, který jednou obejde celé město. Koná se na Květnou neděli u příležitosti epidemie, která udeřila v roce 1630. Další průvod se koná první listopadovou neděli a byl ustanoven v roce 1673 Benátčany kvůli moru, který toho roku zachvátil ostrov. Další důležitý průvod se koná 11. srpna na památku osvobození ostrova před tureckým vpádem v roce 1716.

Až do roku 1605 byly ctihodné ostatky svatého Spyridona, nesené v průvodech, zcela odkryté a nesl je jediný kněz ve svém náručí. Tato praxe však byla považována za nesprávnou. Proto byla v Benátkách postavena stříbrná schrána na svaté ostatky, pozlacená a částečně pokrytá křišťálem na náklady Thomase Motsanegyho, a do této schrány byly svaté světcovy ostatky umístěny. Tato menší schrána byla poté umístěna do ještě většího stříbrného relikviáře. Během průvodů, které jsou vždy konány s velkou slávou, nosí relikviář kněží. V benátských dobách se těchto průvodů účastnili zástupci všech civilních úřadů, často doprovázené latinským biskupem, který nesl svíce. V dávných dobách nosili schránu svatého Spyridona dva kněží, kteří patřili k rodině Voulgaris (tato rodina pomohla s výstavbou světcova chrámu), a dva další kněží, kteří byli členy mnišského řádu svatého Basila (ke kterému světec údajně patřil). Velkolepý řád těchto průvodů trval od období francouzské a anglické nadvlády až do spojení Kerkyry s Řeckem.

Doslov:

Velmi často je svatý Spyridon přirovnáván k proroku Eliášovi, neboť stejně jako on ve svém životě učinil mocné zázraky, takže díky jeho modlitbám v době sucha začalo pršet, když byl ostrov Kypr v ohrožení této přírodní katastrofy.

Svatý Spyridon prožil svůj pozemský život ve spravedlnosti a svatosti a svou duši odevzdal Pánu roku 348 po Kr., zatímco se vroucně modlil.

V dějinách Církve je tento svatý hierarcha uctíván s podobným zanícením a nadějí na vyslyšení proseb věřících jako svatý Mikuláš, arcibiskup Myr Lykejských.

Při příležitosti světcova svátku připravil Michal Dvořáček

podle článku Joannise Sanidopoulose „Podivuhodná historie ostatků svatého Spyridona“ (12.12.2014).