„Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.“
(Ž 18,36)
(+) Cithodný starec Efrém Arizonský pravil:
„Není možné, aby ústa, která vždy děkují Bohu, byla někdy zbavena Božího požehnání, a stejně tak není možné, aby ústa, která reptají a zraňují svého velkého Dobrodince, zůstala Bohem nepokárána.
Vždyť On nám dal naše bytí. On nám dává náš život.
On nás zachovává (při životě) svou rozmanitou božskou prozřetelností.
On, Jehož jsme byli dříve nepřáteli, si nás smrtí svého Syna podmanil a učinil z nás syny a dědice svého Království!
On nás očišťuje a posvěcuje skrze své nejsvětější Tajiny!
On nám dává svůj nebeský a svatý pokrm a nápoj, totiž své přesvaté Tělo a svou čestnou Krev!
On určil Anděla, aby byl ochráncem nad našimi životy!
On jednou přijme i naši duši a povede ji k věčnému dědictví!
Ale co činím já?
Nedostává se mi času, abych – při tomto svém marném snažení – jakkoli vyčíslil nekonečné dobrodiní našeho dobrotivého Boha!
Ale my i navzdory tolika nezměrnému dobrodiní nadále reptáme…
Ó můj Bože, odejmi náš nevděk a otevři naši mysl, abychom pochopili, čím nás obdařilo Tvé otcovské srdce, a abychom alespoň nepatrně vyjádřili naši vděčnost, když přijmeme Tvé odpuštění a milosrdenství.“
Zdroj: Σαλπίσματα Αληθείας – ψυχοφελείς δημοσιεύσεις
připravil a přeložil Michal Dvořáček
