Kristus jako Velekněz: obětující i obětovaný
Kristus jednou provždy přinesl svou vykupitelnou oběť. Toto vykoupení je i nadále platné, a platí pro každého člověka, který je součástí Těla Kristova, bez ohledu na dobu, v níž by žil.
Tato nekrvavá oběť Kristova je přinášena ve svaté Eucharistii.
Kristus sám sebe nabídl (a přinesl) jako oběť vykupitelnou za osvobození člověka z otroctví hříchu. Hříšný člověk tím získává odpuštění hříchů skrze Kristovu oběť.
Kristova oběť na Kříži očisťuje naše svědomí „od mrtvých skutků“, jak charakteristicky říká svatý apoštol, to znamená od různých forem hříchu, které nás vedou k duchovní smrti a které nás vzdalují od zdroje života, kterým je Kristus.
Kristova krev nám dává možnost skutečného života, je to schopnost, jak zachránit (spasit) naše životy, a současně způsob, jak žít na zemi a na nebi ve spojení s Kristem. Díky Jeho Přečisté Krvi se nám dostává vykoupení a odpuštění našich poklesků a hříchů (srov. Ef 1,7; 1Petr 1,18-19).
„V něm máme skrze jeho krev vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti.“ (Ef 1,7).
„Víte přece, že jste ze svého marného životního způsobu předaného od otců nebyli vykoupeni pomíjejícími věcmi, totiž stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jakožto beránka bez úhony a poskvrny.“ (1Petr 1,18-19)
Kristus jako nejvyšší kněz (Velekněz či Archijerej) nabízí oběť a současně jako beránek (Boží) se nabízí k obětování. Jak vyplývá z modlitby svaté a božské liturgie, Kristus je „obětující a obětovaný“. Jde současně o „obětujícího a oběť“.
Jako „obětující“ přináší oběť a jako „obětovaný“, čili posvátná oběť, nabízí sebe sama v tuto oběť. Díky této oběti jsme byli vykoupeni z věčného prokletí způsobeného vyhnáním našich prarodičů z Ráje kvůli jejich neposlušnosti a přestoupení Božích přikázání. Nyní nám bylo díky Kristově oběti zajištěno rozhřešení našich hříchů, jejich odpuštění, a získali jsme tak Boží „synovství“ (pravou adopci u Boha jako Jeho děti). Opět jsme se díky tomu stali „občany“ nebeského království.
Svatý Jan Zlatoústý uvádí v jednom svém kázání příklad ženy, která krmí plod svou krví. Stejně tak to činí i Kristus, který svou obětí nás znovu a znovu obnovuje a živí nás svou krví (tajemně obnovuje jak naše tělo, tak naši duši).
Ve Starém zákoně krev býků a kozlů očišťovala tělesně nečistého z náboženského hlediska a znovu ho uváděla do souladu s požadavky tehdejšího kultu, aby se mohl opět účastnit uctívání, aniž by byl potrestán za své hříchy.
Kristus se však jako nejvyšší kněz nabídl, přinesl sám sebe, aby nás přivedl k věčnému vykoupení, a nikoli a pouze k dočasné a vnější čistotě. Toto je věčný a nesmírný rozdíl mezi obětováním starozákonních zvířat, na straně jedné, a obětováním přečistého a neposkvrněného Ježíše Krista, novozákonního Velekněze.Pokračovat ve čtení →
Když pak končila sobota a svítalo na první den týdne,
