„Křesťan se musí vyhýbat nemocné religiozitě: jak pocitu nadřazenosti své ctnosti, tak pocitu méněcennosti kvůli své hříšnosti.
Jedna věc je komplex (méněcennosti), a něco zcela jiného je pokora (sebeponížení).
Něco je melancholie, a něco zcela opačného je pokání.“
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
Lásku ke všem získáte:
– pokud o tom pravidelně přemýšlíte;
– pokud zaléváte svou duši Božím slovem;
– pokud se modlíte za ty, kteří vás milují, za ty, kteří vás rozesmutnili, ale i za ty, kteří k vám chovají nepřátelství a nenávist;
– pokud se snažíte odpustit všem, kteří vám škodí a pomlouvají vás;
– pokud činíte dobro těm, k nimž necítíte žádný soucit;
– pokud se snažíte vyhnout pomluvám a neodhalujete pochybení druhých anebo cokoli, co špatného učinili;
– pokud se snažíte obětovat své vlastní pohodlí, i kdybyste byli již sami vyčerpaní;
– pokud se naučíte s radostí konat některé oběti ve smyslu vašich vlastních práv (či nároků na ně): jako je odpočinek, spánek, zábava, příjemné setkání atd., abyste mohli posloužit nějakému člověku, který vám není příjemný, který je možná náročný a sobecký;
– pokud budete neustále žádat našeho Pána o dar lásky!
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
Ctihodný starec Efrém Arizonský
„Mnohokrát cítíme zlobu a zlomyslnost, a nemůžeme se na druhého člověka ani podívat.
To znamená, že nezůstáváme v modlitbě.
Pokud budeme zkoumat své nitro, při každém ze svých pádů, uvidíme, že se nám něco takového stalo, protože před pádem jsme nebyli v modlitbě.
Proč apoštol Petr třikrát zapřel Krista? Zapřel ho proto, že se nemodlil.
Pán k tomu říká: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ (Mk 14,38)
Podporou křesťana je tedy modlitba.
Modlitba objasňuje věci, abychom mohli po naší cestě chodit i nadále s pokojem.
Naopak, když se člověk nemodlí, je to, jako by měl před sebou mnoho překážek; zamotá se do nich, upadne, udeří se, zraní se a dokonce umírá.“
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
„Křesťan nebude zkoušen z toho, zda zapřel svět kvůli Kristově lásce,
nebo zda rozdal své bohatství chudým,
nebo zda se postil a bděl…
Ale bude prověřen, zda získal nějakou podobnost s Kristem, jako syn s otcem…
Pro ty, kteří střeží brány nebeského Království,
pokud neuvidí křesťana majícího podobnost s Kristem,
jako ji má syn s otcem, takové nemohou vpustit, aby vešli dovnitř.“
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Ruský rockový hudebník, skladatel, frontman moskevské skupiny „Zvuki Mu“ a v neposlední řadě hlavní hrdina ruských pravoslavných filmů „Ostrov“ a „Ivan Hrozný“.
Krátce po premiéře dnes již věhlasného filmu „Ostrov“, kde hlavní roli sehrál nedávno zesnulý pravoslavný herec Petr Mamonov, pronesl sám hlavní aktér snímku kromě jiného i tato slova a zamyšlení:
Jak zvrácené je dnes všechno! Kritici nedávno hovořili o filmu Pavla Lungina „Ostrov“ a mluvili o Církvi, jako by to bylo něco mýtického, jako by to byl Ilija Muromec…
Jak žít, když v nic nevěříte? Chodím zmatený doleva a doprava.
Zatímco když máte víru, bez ohledu na to, jak jste unavení, dáte své místo dámě v autobuse. A toto je právě křesťanství. Běžíte umýt nádobí, aniž byste o to byli požádáni.
Je to křesťanský akt? Ano, je.Pokračovat ve čtení →
Tato divotvorná ikona Přesvaté Bohorodice pochází ze Sibiře, kde je i nejctěnější ikonou Matky Boží. Tuto ikonu napsal roku 1637 otec Matfej, protodiákon tobolského katedrálního chrámu.
V roce 1636 se jedné vdově jménem Marie z tatarské vesnice Abalak na Sibiři (30 km od Tobolska) ve snu zjevila Matka Boží vyobrazená na ikoně, po jejíchž stranách se nacházeli svt. Mikuláš divotvůrce a ctih. Marii Egyptská.
Ve snu Bohorodice vdově řekla, aby byl v Abalaku postaven chrám na počest Matky Boží, její ikony, která se ji takto podivuhodně zjevila, spolu s bočními prestoly dvěma zjeveným svatým, svt. Mikuláši a ctih. Marii. Marie, jíž se dostalo tohoto vidění, se však zdráhala někomu o svém snu něco říci. Když se však toto vidění ve snu opakovalo, dozvěděl se o něm nakonec i archijerej, který rozhodl o stavbě chrámu.Pokračovat ve čtení →
Starec Paisij měl ve zvyku odcházet ze své kalyvy a chodit kousek výš, aby se tam v klidu modlil se svými komboskini modlitbu Ježíšovu.
Jednou tam za ním přiletěl malý ptáček, drozd s červeným krkem, který ho od té chvíle navštěvoval pravidelně a s nímž se starec Paisij spřátelil.
Starec mu dal jméno „Olet“, což v jazyce Beduínů znamená „dítě“.
Když ho oslovil tímto jeho novým jménem, ptáček okamžitě přiletěl, sedl si mu na rameno a pak zobal semínka z jeho dlaně. Když starec odešel, nechal pro Oleta něco dobrého na zob na jedné kamenné desce. Pod ní si uložil další zásoby. Vždy mu pak z nich dával něco dobrého, jednou rýžové a podruhé pšeničné zrnko.
Svatý Paisij také vyprávěl:
„S Oletem jsem se přátelil pět let. Jednou, když jsem byl nemocný, si Olet nevzal nic z jídla, které jsem mu připravil, ale přišel se podívat, co dělám. Chůdě ptáče, dojal mě. Ptáci totiž rozumí náladě lidí a podle toho k nim také přistupují. Člověka považují ze svého pohledu za Boha. A proto je musí člověk mít rád, neboť na ně již nečeká další Ráj!“
Zdroj: Φίλοι του Αγίου Όρους
Tím, že sloužíme svému bratrovi, a nikoli tím, že se ho snažíme ovládnout, se stáváme podobni našemu Pánovi.
Kristus ukázal tuto křesťanskou cestu právě v oné noci, kdy se uskutečnila Tajemná večeře.
Přestože byl Kristus jejich Pánem, umyl svým učedníkům nohy.
Zdroj: Όσιος Σωφρόνιος Σαχάρωφ
S odvahou křesťan ovládá všechny své smysly správně.
Protože to vyžaduje velkou odvahu, aby člověk tváří v tvář nějakému pokušení dokázal ponechat oči zavřené. Tváří v tvář pokušení zavřít ústa, zavřít uši, stáhnout ruku zpět.
Strážením smyslů chráníme svou mysl a tím, že chráníme mysl, chráníme také své srdce.
Chce to odvahu, abychom byli schopni říci „ne“ touhám našich smyslů. Chce to odvahu, abychom dokázali odmítnout každou výzvu k hříchu.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Starče, v těchto dnech se různé události v Řecku poměrně zhoršily. Modlím se pomocí (Ježíšovy modlitby) a komboskiny, nicméně uvědomuji si, že osud Řecka není závislý jen na mé modlitbě.
Není to tak, že by osud Řecka byl závislý pouze na tvé modlitbě s komboskiny, ale to, že neustále přemýšlíš o těžkostech, které dnes Řecko zažívá, znamená, že je ti to líto, že cítíš bolest za svou vlast a že žádáš, aby Bůh zakročil v její prospěch, neboť On je opravdu jediným, kdo může v tuto chvíli Řecku pomoci.
Modli se proto, aby Bůh zjevil duchovní lidi, (novodobé) Makabejské, neboť něčeho takového je velmi zapotřebí.
Přišla doba, kdy dobro bude vést zápas se zlem, neboť nezákonnost prohlásili někteří za zákon a z hříchu si učinili módu.
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου