Dějiny pravoslaví/Homílie/Věrouka/Životy svatých

Pochvalné slovo na počest svatého velkomučedníka Dimitria Soluňského

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý velkomučedník
Dimitrios Soluňský, Myrotočivý

Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

Slovo úvodem

Řecké město Soluň patřilo po rozdělení Římské říše k největším východořímským městům. V době po přelomu letopočtu tu existovala početná židovská komunita a začali se tu objevovat i první křesťané. Při své misii zde svatý apoštol Pavel založil první církevní obec, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou židovskou komunitou. V roce 306 přijala Soluň svého patrona, svatého velkomučedníka Dimitria Myrotočivého. A od té doby je město zasvěceno právě tomuto velkému světci, který nad jeho obyvateli drží svůj ochranný štít a činí z Boží milosti nespočetné zázraky.Pokračovat ve čtení →

Pravoslaví/Věrouka

Jako křesťané věříme, že naše tělo je chrámem Ducha svatého, a proto je jeho spálení něčím nepřijatelným…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Kremace versus pravoslavná praxe pohřbívání

Igumen Tryfon 

Kremace versus pravoslavná praxe pohřbívání

Poprvé jsem se zúčastnil smutečního obřadu, kde došlo ke zpopelnění těla zesnulého, před mnoha lety v Portlandu v Oregonu. Zemřel jeden můj přítel – episkopální kněz – který své bližní požádal, aby nechali jeho tělo zpopelnit. Vejít do kostela a vidět malou krabičku (s jeho popelem) stojící před oltářem byl pro mě šok. Kremace byla vždy něco, co praktikovali pouze nevěřící, neboť křesťané vždy považovali kremaci za něco spojeného s pohanskými kořeny. Jasně si pamatuji, že jsem se u toho posledního „rozloučení“ cítil podveden, protože jsem nemohl naposledy vidět svého přítele.

Ve starověku pohané vždy buď pálili těla svých mrtvých, nebo je ponechávali ptákům ke konzumaci, zatímco Židé a křesťané ukládali své zesnulé do hrobů nebo do země v očekávání jejich tělesného vzkříšení. Pro křesťany víra, že tělo je chrámem Ducha svatého, a tedy posvátným, činilo spálení těla nepřijatelné. S těly našich zesnulých se mělo vždy zacházet s velkou úctou. Od nejstarších dob byla těla mučedníků a svatých pohřbívána v katakombách, jejich hrobky se používaly jako oltáře pro slavení eucharistické oběti, přičemž katakomby byly často jediným bezpečným místem pro věřící ke konání bohoslužeb, aniž by zde hrozilo jejich zatčení.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Být solí, která zachová společnost před její úplnou zkázou…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Dimitrios Panagopoulos

Věhlasný pravoslavný kazatel

V dnešním světě přibylo zla, protože jako křesťané zůstáváme lhostejní k hříchu našich bližních. Když můžeme zabránit svému bližnímu v konání hříchu a neuděláme to, pak hřešíme stejně jako on.

V souvislosti s hříchem našeho bližního existují 3 případy, kdy se i my sami kvůli svému postoji dopouštíme hříchu:

a) když druhému napomáháme k hříchu,

b) když svým názorem schvalujeme jeho hřích a

c) když o hříchu našeho bližního víme, ale zůstáváme lhostejní a mlčíme…

Křesťan je povinen varovat své bližní, kteří hřeší, aby se dokázali napravit.

Bude-li třeba, přestaňme je třeba i zdravit a přát jim „Dobré ráno“, jen aby se napravili a něco s nimi zatřáslo. A pokud nakonec přece jen neposlechnou a nenapraví se, nechme je na pokoji. My jsme nicméně učinili vše, co jsme mohli a co jsme měli udělat.Pokračovat ve čtení →

Poučení svatých otců/Věrouka

Ve věci snů nám svatý Gabriel Gruzínský radí, abychom je nepřijímali, ale ani je nepřehlíželi…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý Gabriel v Kristu jurodivý, vyznavač gruzínský

Jak bychom měli správně uvažovat o snech

 

Svatý Gabriel (Urgebadze) Gruzínský
(1929-2014)

Starec Gabriel řekl, abychom nevěnovali pozornost snům, které vidíme, abychom tak neupadli do pasti onoho lstivého:

– Nezabývejte se příliš svými sny. Jen si řekněte: „Nevím, odkud tento sen přišel.“

Sen může pocházet od Pána nebo od toho ničemného anebo i z naší mysli.

A přichází ve chvíli, kdy je nejlepší tomu nevěřit.

Pokud chcete něco vědět, zeptejte se někoho zkušeného.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

A proto líbejte ruku kněze, který vám žehná. Je to Bohem požehnaný výraz úcty k tajině kněžství…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Proč líbáme knězi ruku?

Vašemu knězi může být pouhých 25 let. Ale jeho kněžství má svůj původ od nepaměti, od počátku věků.

Když mu tedy líbáte ruku, uctíváte tím jeho kněžství, které postupně sahá od Krista a apoštolů až k vašemu knězi.

Když líbáte ruku svému knězi, líbáte ve skutečnosti celý řetěz světců a svatých kněží a hierarchů, od apoštolů až po dnešek.

Líbáte a uctíváte svatého Ignátia Bohonosce, svatého Mikuláše Divotvorce, svatého Basila Velikého, svatého Sávu Posvěceného a „všechny pozemské anděly a nebeské muže“, kteří zde na zemi ozdobili Církev a nyní krášlí samo nebe!

Polibek, který činíte na ruce kněze, není přirozený polibek. Je to svatý polibek, jak píše apoštol Pavel v Korintu.

A proto líbejte ruku kněze, který vám žehná. Je to Bohem požehnaný skutek. Projevuje se zde milost kněžství. Milost Ducha Svatého.

Líbejte tedy ruku svému knězi. Bez ohledu na to, jak mladý je.

A poslouchejte ho.

Svatý Nikolaj VelimirovičPokračovat ve čtení →

Aktuality/Pravoslaví

Fakta ohledně kanonické způsobilosti otce Jozefa Fejsaka…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.“ (Žalm 85,12)

Dne 16.6.2021 podepsal vikární biskup Izaiáš listinu, kde se píše, že „na základě mého rozhodnutí“ (tj. osobního rozhodnutí vikárního biskupa Izaiáše, nikoli arcibiskupa Simeona) se o. Jozefu Fejsakovi „zakazuje konání duchovenské služby“. Podpis vikárního biskupa Izaiáše je doprovázen titulem „pověřený správou Olomoucko-brněnské eparchie“.

Na okraj uveďme, že vikární biskup Izaiáš nikdy nebyl dle posvátných kánonů a Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (PCČZS) pověřen správou Olomoucko-brněnské eparchie (OBE). To by mohl učinit pouze Posvátný Synod, který tak ale nikdy neučinil (a vikární biskup Izaiáš od posledního zasedání Synodu (7.10.2021) tento samozvaný zavádějící titul přestal u svého jména a podpisu uvádět).

Eparchiální biskup nemá právo předat (pověřit, dočasně propůjčit ani cokoli jiného) správu eparchie vikárnímu biskupovi ani komukoli jinému, posvátné kánony i Ústava to zakazují. To může udělat pouze Synod.
Především ale vikární biskup nemůže dle posvátných kánonů a Ústavy zakázat knězi konání duchovenské služby, tato pravomoc náleží pouze a výhradně eparchiálnímu biskupovi (v tomto případě arcibiskupu Simeonovi), nelze ji postoupit, propůjčit, přenechat anebo jí pověřit. Může to udělat pouze a výhradně eparchiální biskup na základě posvátných kánonů a řádným procesním způsobem, a to po řádném prošetření v souladu s čl. 11 Ústavy PCČZS (včetně prováděcích předpisů k tomuto článku) a souvisejícími předpisy.

Původní, originální verze „Suspendace”, zaslaná otci Jozefovi poštouPokračovat ve čtení →

Aktuality/Pravoslaví

Otevřený dopis mému drahému arcipastýři vladykovi Simeonovi…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ikony ak. mal. Olgy Djačenkové na ikonostasu chrámu sv. Václava v Brně

Vaše Vysokopřeosvícenosti,

Drahý vladyko Simeone, požehnejte!

Před několika dny jsem se z internetu dočetl o Vaší údajné výzvě (viz na stránkách OBE zveřejněné „Opatření k zákazu výkonu duchovenské služby…“), datované „8.10.“(?), avšak zveřejněné až 18.10. a současně rozeslané všem kněžím v naší eparchii, abych „učinil pokání a přijal od biskupa Izaiáše epitimii“, neboť jsem ho „veřejnými hanopisy a šířením pomluv urazil“.

Rád bych prosím, vladyko, uvedl, že tento svůj otevřený dopis publikuji i s ohledem na nedávné Usnesení Posvátného synodu (7.10.), který nařídil, že veškeré spory se vracejí zpět k eparchiálnímu biskupovi, tedy k Vám, a mají být projednány osobně s Vámi, nikoli s vladykou Izaiášem, a také osobně Vámi vyřešeny v souladu s posvátnými kánony, Ústavou a procesními předpisy.

A tímto Usnesením jsme my všichni vázáni. Dále bych rád sdělil, že po skončení zasedání Posvátného synodu v Praze, kde jsem byl přítomen spolu s bratrem Michalem Dvořáčkem z naší farnosti, jsem se na osobní doporučení a výzvu Jeho Blaženosti Rastislava okamžitě odebral za Vámi, abych Vás navštívil a promluvil s Vámi o mém pronásledování ze strany současné Olomoucko-brněnské eparchie.Pokračovat ve čtení →

Poučení svatých otců/Věrouka/Životy svatých

Ctih. Josef Vatopedský nám radí, jak si poradit, když nejsme připraveni vést (duchovní) zápas…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Věhlasný svatohorský starec Josef Vatopedský
(+1.7.2009)

Vyzdvižení jeho ostatků (20.10.2021)

Svatá Hora Athos (Monastýr Vatoped)

Slovo úvodem

Blahoslavený starec Josef Vatopedský (2009) vysvětluje, jak tzv. filoponie (láska ke snášení bolesti a horlivost), trpělivost a upřímné přijetí praxe (tj. praktického naplňování asketického ideálu křesťanského života), které jsou základními prvky duchovního zápasu každého křesťana, vedou člověka úzkou a bolestmi a trápeními sužovanou cestou Krista, mučedníků a vyznavačů naší Církve k posvěcení.

 „Abychom zbaveni byli všeliké tísně, hněvu a nouze, k Hospodinu modleme se.“ Tak z ní jedna z úpěnlivých modliteb, které lze zaslechnout při každé svaté liturgii!

Avšak náš milovaný Pán po vykonání Tajemné večeře objasnil svým učedníkům jak (je toho možné dosáhnout). Ve světě budete zažívat zármutek, ale nestrachujte se, já jsem přemohl svět. Zdůraznil, že přemohl svět, ne zármutek, který náš život v tomto světě provází!

„Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jn 16,33)Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Dějiny pravoslaví/Věrouka/Životy svatých

„Posvěcené jablko nepadá daleko od svatého stromu a jeho kořenů…“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Slavný okamžik vyzdvižení ostatků ctihodného starce Josefa Vatopedského

Mladý starec Josef Vatopedský nad sedícím starcem Josefem Hesychastou uprostřed

(+1.7.2009)

Ve středu 20. října 2021 se na Svaté Hoře Athos v Řecku konala na jednu stranu běžná, avšak na druhou stranu přece jen nezvyklá a požehnaná událost.

Otcové posvátného svatohorského kláštera Vatoped vyzdvihli z hrobu ostatky blahoslaveného starce Josefa Vatopedského, jednoho z učedníků ctihodného Josefa Hesychasty.

Nejprve otcové připravili a očistili okolí starcova hrobu, kde od roku 2009 spočívaly ostatky jejich velkého starce Josefa, zatímco v katholikonu čili v hlavním chrámu jejich věhlasného kláštera se konala večerní bohoslužba. Po jejím závěru přistoupili všichni, včetně vzácných hostí z řad biskupů a mnoha poutníků, k samotnému vyzdvižení ostatků starce Josefa.

Je třeba zmínit, že při obřadu vyzdvižení byl přítomen kromě jiných také metropolita Athanásios Lemesský z Kypru spolu s představiteli Posvátného Kinotu, několika řeckých biskupů a igumenů ostatních posvátných svatohorských monastýrů…

Ti všichni byli kdysi duchovními dětmi velkého starce Josefa Vatopedského.

Svatý starec Efrém Arizonský, duchovní bratr a společník v duchovních zápasech starce Josefa Vatopedského, pravil, že „svatí nikdy nevymizí,“ nikdy nebudou chybět, tzn., že se budou zjevovat až do konce věků… „Až do druhého příchodu Krista bude Církev přinášet své plody v podobě svatých!“

Jak věří duchovní děti svatého a zbožného starce Josefa Vatopedského, na horizontu naší svaté Církve se pomalu, ale jistě zjevuje nový svatý a bohonosný starec, jehož památku mnozí pravoslavní křesťané ctí už dnes…

Dej, Bože, je-li to Tvá svatá vůle!Pokračovat ve čtení →