Dimitrios Panagopoulos
Věhlasný pravoslavný kazatel
V dnešním světě přibylo zla, protože jako křesťané zůstáváme lhostejní k hříchu našich bližních. Když můžeme zabránit svému bližnímu v konání hříchu a neuděláme to, pak hřešíme stejně jako on.
V souvislosti s hříchem našeho bližního existují 3 případy, kdy se i my sami kvůli svému postoji dopouštíme hříchu:
a) když druhému napomáháme k hříchu,
b) když svým názorem schvalujeme jeho hřích a
c) když o hříchu našeho bližního víme, ale zůstáváme lhostejní a mlčíme…
Křesťan je povinen varovat své bližní, kteří hřeší, aby se dokázali napravit.
Bude-li třeba, přestaňme je třeba i zdravit a přát jim „Dobré ráno“, jen aby se napravili a něco s nimi zatřáslo. A pokud nakonec přece jen neposlechnou a nenapraví se, nechme je na pokoji. My jsme nicméně učinili vše, co jsme mohli a co jsme měli udělat.
Samozřejmě, že poučení a náprava musí být prováděny v duchu správného posouzení (tj. pomocí rozpoznání a rozlišení dobra od zla) a s láskou, abychom se před druhým nepředstavovali jako nějací učitelé. A dalším předpokladem a podmínkou musí být, že náš vlastní život bude světlý a bez poskvrny, abychom nebyli svedeni ze strany různých věcí a hříchů, na které jsme sami druhé upozorňovali.
Tak jako sůl má vlastnost (pokrm) okořenit, ochutit, ale také bránit hnilobě jídla, stejně takovou kvalitu musí mít i život křesťana.
Být solí, která zachová společnost před její úplnou zkázou.
Zdroj:
