Otevřený dopis
otce Jozefa Fejsaka ze dne 2.11.2021

Odpověď na dopis vladyky Simeona
ze dne 26.10.2021
Drahý vladyko, požehnejte!
Z řádek Vašeho dopisu ze dne 26.10., který jsem v těchto dnech obdržel, jsem, jak věřím, správně vypozoroval, že Váš zdravotní stav se již postupně zlepšuje.
Přesvědčuje mě o tom zejména styl Vašeho poslání, který poukazuje na Vaši shovívavost a současně pokračující ochotu zabývat se přece jen o něco osobněji mojí úpěnlivou záležitostí, s níž jsem se na Vás již několikrát v poslední době obrátil.
Vždyť také na tom se usnesl Posvátný synod a metropolita Rastislav mi zdůrazňoval, abych jednal pouze osobně s Vámi. To je nezpochybnitelná pravda.
Jinak si nedokážu vysvětlit Vaše slova o tom, že jste mě prozatím „s definitivní platností neodvolal“.
Věřte mi, drahý vladyko, bylo by pro mě vskutku povznášející slyšet, že jste nade mnou ještě nezlomil svou hůl, ale jste ochoten otevřít svou otcovskou náruč a vyslechnout nevinně odsouzeného. To bylo mimo jiné také jedním z privilegií a ctností starobylé Církve, která poskytovala útočiště lidem trpícím a pronásledovaným…
Pevně věřím, vladyko, že správně chápete mé důvody a upřímnou snahu dovolat se spravedlnosti, neboť spolu se mnou trpí také moji bratři a sestry v Kristu z brněnské farnosti, neboť my všichni jsme „údy jednoho Těla“, jímž je svatá Kristova Církev… „A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.“ (1Kor 12,26)Pokračovat ve čtení →