Reakce na otevřený dopis vladyky Simeona
věřícím PCO Brno ze dne 26.10.2021
Vaše Vysokopřeosvícenosti!
Drahý vladyko, požehnejte!
Hned na úvod Vašeho dopisu zaznívají poměrně ostrá slova o „brněnských vzbouřencích“, a já si kladu otázku, koho tím, prosím, máte na mysli?
Když jste k nám do farnosti mnohokrát přijížděl sloužit a rozmlouval s námi v oltáři, v chrámu či ve farním domě, kde Vás náš kněz vždy hojně pohostil, nikdy taková slova nezaznívala. Až nyní, když jste odtržen od svého duchovního stáda, od svých věřících, kteří Vás nicméně stále vzpomínají ve svých modlitbách a doufají, že to, co se nyní děje, je jen nedorozumění anebo něčí úmyslný záměr, v němž jste se Vy osobně ocitl proti své vůli a stal se pouhou obětí…
Nejsem si jistý, zda byste mohl pohlédnout všem těm rádoby „vzbouřeným“ věřícím naší farnosti, mužům, ženám a dětem… do tváře.
Jak je prosím možné přezkoumat nějakou věc, natož tak závažnou a dlouhotrvající při, aniž byste promluvil s tím, koho se daný spor týká, aniž byste se zeptal na jeho (či jejich) názor; jak je možné rozhodnout „od stolu“, jako při nějakém lidovém tribunálu, a nepocítit soucit s těmi „nejmenšími“, které svým rozhodnutím poznamenáváte?
„Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.“ (Ž 119,2)
Ani tón, ale ani styl Vašeho dnešního dopisu mi není povědomý, natož pak blízký. Jako by patřil někomu jinému. Nedivte se, prosím, vladyko. Nejprve jste na naše volání a úpěnlivé prosby nereagoval, téměř půl roku… Až teprve v létě a pak od září objevují se kolem nás stále častěji různé domnělé projevy Vaší vůle či rozhodnutí, a my, věřící naší farnosti, máme stále větší pochybnosti důvěřovat tomu či onomu poslání.
Dovolte mi, prosím, abych se Vás takto směle a přímočaře zeptal na to, jak jste mohl „prověřit všechna dostupná svědectví“, když to naše nejvýmluvnější svědectví, kterým je naše „láska ke Kristu a Jeho svaté Církvi“, jste prověřit a přezkoumat opomenul?
Jak si, prosím, máme vysvětlit pohnutky všech těch vpravdě surových a neetických opatření, která již dnes přerostla do ošklivého monstrprocesu s duchovními naší farnosti (kde se hlavními rukojmími stali naši věřící)?
Uvádím je raději znovu, ač pouze telegraficky:
- Odvolání duchovního správce naší farnosti (PCO Brno) „bez důvodu“;
- Ustanovení nového duchovního správce „bez dohody a bez vědomí věřících“ naší obce;
- Neplodné rozhovory s Vaším vikárním biskupem, který neprojevil ani záměr, ani vůli, ba ani touhu či sebemenší úsilí najít “(s)mírné řešení“;
- Suspendace našich duchovních „bez náležitého duchovního soudu“ jako výraz msty „kvůli osobním sporům“;
- Laicizace našeho hlavního pastýře „v rozporu s Jednotným soudním řádem PC“;
- Výpověď našich duchovních jako důsledek zastrašování a šikany a současně jejich odvážné a vyznavačské „obhajoby pravoslavného étosu a víry“…
Říkám si, vladyko, a nyní uvažuji nahlas, že pokud proti sobě stojíme v Církvi, která je založena na jednotě „víry, lásky a účastenství Ducha Svatého“, a přitom nejsme schopni najít společnou řeč, a naopak mezi námi zeje propastná hlubina, pak nejsme, ani my, ale ani Vy, celé obecenství naší svaté místní Církve, libou vůní před naším Hospodinem.
„Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ (Kol 3,17-25)
S pokorným pozdravem, úctou a láskou v Kristu
Váš br. Michal Dvořáček
Reakce na otevřený dopis vladyky Simeona věřícím PCO Brno ze dne 26.10.2021
