Dnes zahajujeme Triod postní a tím i naši cestu ke svátku všech svátků – k Pasše Kristově!

Zamyšlení k počátku Triodu postního

Pokaždé, když se jako členové Církve ocitáme na této společné cestě, ke které nás vyzývá období Triodu postního a konkrétněji Velkého půstu, vypadá to, že nás očekávají velké obtíže a nesnáze. Půst a velkopostní obřady vypadají jako překážky, kterým naše síla neodolá.

Ale rychle zjistíme, že za různými zkouškami a pokušeními se vynořuje sladkost a hluboký pokoj. Máme pocit, že toto velkopostní směřování naší duše jde snadněji, než jsme čekali, a že nám přináší i jakousi vnitřní radost. Protože jak půst, tak mnoho různých bohoslužeb se nestávají zátěží, nýbrž možnostmi, díky nimž je cesta jednodušší a radostnější.

Cokoli o různých věcech říkáme empiricky, nebudeme schopni plně vysvětlit, pokud je druhá osoba sama neprožije. Ono biblické „Okus a viz“! je plně pravdivé! Takto je velkopostní doba chápána jako „cesta“, když se postíme a když se účastníme, v závislosti na okolnostech a našich možnostech, na velkých povečeřích, všenočních bděních, na prosebných kánonech, akathistech či svatých liturgiích. Pak kráčíme společně s ostatními a společná cesta nám přináší sílu, radost, pocit společného duchovního života, který je Královstvím Božím.

Každá cesta má samozřejmě svá úskalí a pokušení. Proto jsou potřeba znalosti a zkušenosti těch, kteří jí již prošli. Svatí Otcové a ti křesťané, kteří důsledně prožívali Svatou čtyřicátnici, nás varují, že ďábel zákeřně a mistrně bojuje s těmi, kdo se snaží postit, zápasit, kráčet k vyššímu „stupni ctností“. Ale vytrvalost, poslušnost a pokora spolu s upřímnou modlitbou rozdrtí jeho pasti a nástrahy, a my pak s radostí dorazíme do jasné Velikonoční noci – svaté Paschy.Pokračovat ve čtení →

Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.“ (Lk 19,9)

V případě celného Zachea si musíme povšimnout, že mnohokrát více než cokoli jiného brání člověku v hledání Boha výsměch a plané a falešné argumenty. Také proto je třeba Boží blahodati, kterou musíme získat ke spáse své duše a k životu věčnému, neboť s Boží pomocí a působením Boží blahodati budeme moci s pokorou předstoupit před našeho Spasitele, vrhnout se k Jeho nohám a zvolat: „Pane, pomoz mé nevíře!“ (Mk 9,24)

Vstupem Hospodina do domu Zachea „přišla spása jeho domu“ (Lk 19,9). Z lakomce se stal člověk milosrdný, z člověka toužícího po majetku se stal člověk toužící po Bohu a Boha milující, z někoho, kdo byl nepřívětivý k cizincům, se stal člověk pohostinný, jedním slovem: z člověka hříšného se stal kajícník proměněný na Boží obraz!

Zacheus se setkal s Pánem, vyznal své hříchy, činil pokání a změnil dosavadní způsob života. Bohužel někteří, kteří byli přítomni této události Pánova vstupu do domu Zachea, se divili a protestovali. Nemohli pochopit, proč by měl Pán Ježíš Kristus vcházet do domu tohoto hříšníka. Ale soudy lidí jsou daleko od soudu Božího. Pán Ježíš, který vidí do srdcí lidí, pochopil, že Zacheus nebyl spokojen se svým životem, který žil, a hledal příležitost k pokání. Ježíšův vstup do jeho domu připomíná nataženou ruku někomu, kdo hledá pomoc. Pán Ježíš viděl hloubku Zacheovy duše, a proto ho nesoudil za křivdy, kterých se do té chvíle tento člověk dopustil. Dal mu šanci k nápravě.Pokračovat ve čtení →