Z duchovního odkazu Jeho Svatosti Pavla, patriarchy srbského!

„Modlitba je pro lidskou duši stejně důležitá
jako dýchání.“

„Modlitba víry zachrání nemocného.“
(Jk 5,15)

Jeho Blaženost Pavel Srbský pravil:

„V lidském životě není nic cennějšího než modlitba.

Dělá nemožné možným! Dělá i to těžké snadným!

Modlitba je pro lidskou duši stejně důležitá jako dýchání.

Kdo se nemodlí, chybí mu rozhovor s Bohem a je jako strom, který nenese ovoce, je vyťat a hozen do ohně (Mt 7,19).

Noc je velmi vhodnou dobou pro niternou modlitbu. Je to čas, kdy je všude ticho a klid.Pokračovat ve čtení →

„Krotkému a pokornému člověku je dáno duchovní porozumění všem věcem.“

„Vezměte jho mé na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí svým duším.“ (Mt 11,29)

Duchovní poučení svatého starce Tadeáše Vitovnického

Nebeská tajemství se odhalují úměrně stupni pokory člověka.

Krotkému a pokornému člověku je dáno duchovní porozumění všem věcem.

Takový člověk má hlubší porozumění než ti, kteří strávili roky studiem světské moudrosti.

Klíč k tajemství je v Bohu, a proto lidé, dokud se neosvobodí od moudrosti tohoto světa, nemohou získat dokonalé poznání věcí.

Pokračovat ve čtení →

Duchovní poučení svatého Jana Zlatoústého…

Pravoslaví není náboženství, nýbrž sám život vpravdě!

„Mnoho lidí vede kvůli pravoslaví spory.

Jiní o pravoslaví píší.

Ostatní za pravoslaví vedou zápas.

A někteří za pravoslavnou víru dokonce umírají.

Ale málokdo pravoslaví skutečně zachovává!“

Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

Ctihodný starec Sofronij z Essexu hovoří o hlavních předpokladech naší spásy a významu Ježíšovy modlitby!

„Pane, Ježíši Kriste, Bože náš, smiluj se nad námi
a nad svým světem.“

Při modlitbě za ostatní lidi pociťuje někdy srdce člověka duchovní nebo duševní stav těch, za které se obrací k Bohu.

Moji drazí bratři a sestry, otevřete svá srdce, aby do něj Duch Svatý mohl vytesat Kristův obraz. Pak budete postupně schopni zakoušet v sobě radost a zármutek, smrt a Vzkříšení.

Podívejte se na velkolepou podívanou, kterou nám Bůh zjevil při stvoření světa, při stvoření člověka „k Jeho obrazu a podobě“.

To, co hledáme, není omezeno na naše malé každodenní životy. Snažme se být s Bohem a získat v sobě život v celé jeho šíři, ten světský i onen božský.Pokračovat ve čtení →

Poučení ctihodného starce Paisije Svatohorce o tom, že v rozdílnosti charakterů se skrývá Boží harmonie!

„Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj,
a tak podobně i žena muži.“ (1 Kor 7,3)

Ctihodný starec Paisij Svatohorec o vztazích mezi muži a ženami

Někteří muži mi říkají:

„Nerozumím si se svou ženou, jsme opačné povahy. Jiný charakter ona, jiný já. Jak může Bůh učinit tak podivné věci? Nemohl by uzpůsobit některé situace, aby se k sobě muži a ženy vzájemně hodili a mohli spolu žít duchovně?“

„Cožpak nechápete,“ říkám jim, „že v rozdílnosti charakterů se skrývá Boží harmonie?

Vězte, že různé charaktery vytvářejí harmonii.

Běda, kdybyste měli stejné povahy!

Zamyslete se nad tím, co by se stalo, kdybyste se např. oba dva snadno hněvali… To byste pak mohli zbořit i dům. A naopak, kdybyste byli oba dva mírní, usnuli byste ve stoje!“

Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Panna Marie je ctěna jako „zvěstování proroků, sláva apoštolů, pochvala mučedníků a obnovení všech, kteří žijí na zemi“…

„Přesvatá Bohorodice vešla do chrámu
s radostí a slávou!“

 

Tropar svátku (hlas 4.)

„Dnes předzvěstuje se milostivost Boží

a ohlašuje se spása lidstva;

do chrámu Božího přichází Panna a předzvěstuje všem Krista.

K ní i my chceme volati:

Raduj se, jež splňuješ Stvořitelův řád spásy.“

 

H O M I L I E

PŘI PŘÍLEŽITOSTI SVÁTKU 

„UVEDENÍ PŘESVATÉ BOHORODICE DO CHRÁMU“

(4.12./21.11.

Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha!

Drazí bratři a sestry v Kristu,

Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu, jeden ze Dvanáctera velkých svátků, jejž nyní slavíme, nám v sobě odhaluje podivuhodný Boží zásah do běhu událostí tohoto světa, jehož plný význam si mnozí uvědomili až v  době Narození, Ukřižování a Vzkříšení našeho Spasitele Ježíše Krista. Co nám o něm prozrazuje posvátná tradice Pravoslavné církve, v níž nám byl dochován až do dnešních dní?

Rodiče Panny Marie, spravedliví Jáchym a Anna, se jako neplodný pár obrátili k jedinému dokonalému lékaři našich těl a duší, k všemohoucímu Hospodinu, kterému dali slib. V tomto svém slibu se rozhodli zasvětit dítě, které jim Hospodin daruje, službě Bohu v Jeruzalémském chrámu. Bůh jejich modlitby skutečně vyslyšel a uzdravil jejich neplodnost, přesto že již byli pokročilého věku. Spravedlivým rodičům Jáchymovi a Anně se narodila krásná dcera, jíž dali jméno Marie, což znamení „Paní“. Když Panna Marie dosáhla tří let, rodiče se rozpomněli na svůj slib daný Bohu a začali malou Marii připravovat k jejímu novému životnímu poslání. Jak podivuhodné duchovní plody měla její služba Bohu přinést, tušil jen málokdo, s výjimkou některých starozákonních spravedlivých, jejichž hlas ovšem představoval velkou autoritu i mezi často zatvrzelým židovským národem. Jen vzpomeňme proroky Izaiáše, Ezechiela či spravedlivého Simeona Bohopříjemce, jehož proroctví o meči, jenž pronikne duši Přesvaté Bohorodice (viz Lk, 2. kap.), na sebe nenechalo dlouho čekat: jak velká bolest zasáhla tehdy Boží Matku při pohledu na utrpení jejího jediného syna, Ježíše Krista!Pokračovat ve čtení →

Poznal jsem ten hlas. Byl to hlas mého známého profesora! Vyděšeně jsem vstal a do rána se modlil za jeho duši…

„Bůh existuje!“

Svatý Porfýrij vypráví jednu podivuhodnou příhodu ze svého života

„Před mnoha lety se mnou žilo ve stejném klášteře mé duchovní dítě, mnohem mladší než já. Byl profesorem teologie. Každý den jsme mluvili o všech věcech souvisejících s náboženstvím…

Jednoho dne tento profesor nadhodil téma Boží existence. Po vyčerpání tohoto tématu jsme bez námahy dospěli k závěru, že Bůh existuje. Tehdy se ke mně mladý profesor otočil a řekl mi:

– Všechno, co jsi mi řekl, otče, je pravda, a oba věříme, že Bůh existuje. Ale prosím, slib mi, až zemřeš, že přijdeš a řekneš mi, že Bůh skutečně existuje.

– A jak si jsi jistý, řekl jsem mu, že zemřu první já, a ne ty?

A mladý profesor mi odpověděl:

– To je samozřejmé, protože jsi dvakrát starší než já.

Já jsem však s milostí, kterou mám od Boha, věděl, že ten, kdo zemře jako první a opravdu velmi brzy, nebudu já, ale mladý profesor. Řekl jsem mu, nicméně, že slibuji, že až zemřu, přijdu a řeknu mu, jestli Bůh existuje nebo ne, ale chci, aby mi slíbil totéž.Pokračovat ve čtení →