„Ale tohoto skutečného evangelijního stavu mohou dosáhnout pouze ti, kteří skutečně věří…“
„Jedna dáma v Paříži mi před několika lety řekla, že se neodvážila vyslovit verše modlitby následující po slovech „Přijď Království Tvé“.
Bála se tolik, že kdyby upřímně řekla Bohu: „Buď vůle Tvá“, pak by musela s ochotou přijmout „všechno, co se v životě děje“, a snést to bez reptání, bez malomyslnosti a tak podobně.
Nedávno mi jiný člověk říkal přesně ta stejná slova jako ty, když hovořil o verších z modlitby Otče náš: „A odpusť nám…, jakož i my odpouštíme našim viníkům…“.
Ale sám si myslím, že kdybychom řekli pouze první dvě slova této modlitby, totiž Otče náš, a pochopili jejich hluboký význam, pak by se celý náš život ve všech jeho rovinách a projevech radikálně změnil.
Pokud jsem synem bezpočátečného Otce, znamená to, že jsem mimo moc smrti, znamená to, že nejsem otrok, ale pán, (stvořený) k obrazu panství samotného Boha, znamená to, že jsem autenticky svobodný, v jedinečném a pravém smyslu svobody. V takovém stavu člověk přijímá každého bližního jako syna Vzkříšení a jeho bližní pro něj přestává být někým „nicotným“ anebo „cizincem“, ale jen jeho věčným bratrem.
Jak mohu zabít takového bratra? Vždyť se s ním stejně setkám ve věčnosti, mimo kterou je existence samotného času sama o sobě nemyslitelná. Nebo jak říkával starec Siluán Athosský, „můj bratr je můj život“.
V takovém stavu člověk snadno a přirozeně odpouští všem lidem všechno a své nepřátele skutečně miluje. Ale tohoto skutečného evangelijního stavu mohou dosáhnout pouze ti, kteří skutečně věří.
Modlitba, která vyplývá z takovéto dětsky bezprostřední víry, odhaluje člověku další obzory, před nimiž všechno ostatní postrádá smysl… Jistě znáte tento způsob myšlení. Pojďme ale k jinému tématu…
Pokud člověk nevěří ve Vzkříšení, pokud je pro něj tento krátký a žalostný život jediný a skončí úplným zničením, jak může takový člověk odpustit těm, kteří mu v jeho bídnosti ubližují? Brání se úderům, nenávidí nepřátele, straní se každého člověka, který mu činí násilí.
Ještě horší je, že se chce ve své nicotnosti ukázat jako nějaký „despota“ (pán) a „mocnář“, a tak dospěje až ke kriminálnímu násilí proti svému bratrovi. Odtud vznikají nekonečné konflikty, bratrovraždy a vzájemné zabíjení ve válkách, které nikdy neustanou. A podle mého svědomí je jedinou cestou k autenticky „zjevnému“ a skutečně „lidskému“ míru, aby se celé lidstvo stalo obrazem člověka-Krista.“
Zdroj: Orthodoxia Online
připravil a přeložil Michal Dvořáček
