„Cesta křesťana je obecně tohoto druhu…“
Ctihodný starec Sofronij (Sacharov) z Essexu pravil:
„Na počátku je člověk přitahován Bohem darem Jeho blahodati, a když je již k Bohu (touto milostí) přiváben, začíná dlouhé období zkoušek. Svoboda člověka a jeho důvěra v Boha jsou zkoušeny, a to doslova „těžce zkoušeny“.
Na počátku jsou prosby k Bohu, malé i velké, dokonce i sotva vyslovené prosby, obvykle rychle a podivuhodně Bohem splněny.
Ale když přijde období zkoušek, pak se vše změní a jako by se nebe zavřelo a ohluchlo ke všem našim modlitbám.
Pro (vírou zapáleného) křesťana se všechno v jeho životě stává (postupně) těžším. Chování lidí k němu se zhoršuje, přestávají si u něj vážit toho, co u druhých tolerují; nic mu neodpouštějí, jeho práce je placena téměř vždy pod hranicí zákonnosti, jeho tělo snadno postihují různé nemoci. Příroda, lidé, zkrátka všechno se obrací proti němu. Přestože jeho přirozené dary nejsou nižší než dary druhých, nenachází příznivé podmínky, aby jich využil. Snáší také mnoho útoků ze strany démonských sil a vrcholem je nesnesitelný žal kvůli božské opuštěnosti. Pak jeho utrpení vrcholí, protože bývá zasažen a napadán „celý člověk“ na všech úrovních jeho existence.Pokračovat ve čtení →









