Starec Sofronij říkal, že když přijde období zkoušek, „jako by se pak před námi nebe zavřelo“!

„Cesta křesťana je obecně tohoto druhu…“

Ctihodný starec Sofronij (Sacharov) z Essexu pravil:

„Na počátku je člověk přitahován Bohem darem Jeho blahodati, a když je již k Bohu (touto milostí) přiváben, začíná dlouhé období zkoušek. Svoboda člověka a jeho důvěra v Boha jsou zkoušeny, a to doslova „těžce zkoušeny“.

Na počátku jsou prosby k Bohu, malé i velké, dokonce i sotva vyslovené prosby, obvykle rychle a podivuhodně Bohem splněny.

Ale když přijde období zkoušek, pak se vše změní a jako by se nebe zavřelo a ohluchlo ke všem našim modlitbám.

Pro (vírou zapáleného) křesťana se všechno v jeho životě stává (postupně) těžším. Chování lidí k němu se zhoršuje, přestávají si u něj vážit toho, co u druhých tolerují; nic mu neodpouštějí, jeho práce je placena téměř vždy pod hranicí zákonnosti, jeho tělo snadno postihují různé nemoci. Příroda, lidé, zkrátka všechno se obrací proti němu. Přestože jeho přirozené dary nejsou nižší než dary druhých, nenachází příznivé podmínky, aby jich využil. Snáší také mnoho útoků ze strany démonských sil a vrcholem je nesnesitelný žal kvůli božské opuštěnosti. Pak jeho utrpení vrcholí, protože bývá zasažen a napadán „celý člověk“ na všech úrovních jeho existence.Pokračovat ve čtení →

Metropolita Athanásios vypráví o zázraku svatého Dimitria Soluňského, který se stal starci Filotheovi…

„Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý,
a dme vlny mořské.“ (Ž 107,25)

Starec Filotheos Zervakos
Igumen Monastýru Longovardas na Parosu († 1980)

Metropolita Athanásios Lemesský vypráví:

„V říjnu roku 1978, když jsem byl tehdy ještě studentem, navštívil jsem starce Filothea Zervakose přímo na ostrově Paros v klášteře Longovardas, kde byl starec Filotheos již mnoho let igumenem.

Mluvili jsme spolu několik hodin a já jsem se u něj vyzpovídal.

Pak mi starec vyprávěl o jedné podivuhodné události.

Zeptal se mě, kde studuji.Pokračovat ve čtení →

Ano, starče Paisiji, připomeň nám, že jedině tam, kde je Kristus, „tam je pravá radost a nebeské jásání“.

„A aj, všecko je marnost a trápení ducha…“

Ctihodný starec Paisij Svatohorec pravil:

„Jen v Kristu člověk nalezne pravou, skutečnou radost, protože jedině Kristus dává radost a duchovní útěchu.

Kde je Kristus, tam je i pravá radost a nebeské jásání.

Ti, kdo jsou daleko od Krista, nemají pravou radost. Mohou se oddávat dennímu snění: „Udělám to a to, půjdu sem, půjdu tam“. Mohou získávat od druhých pocty, mohou se oddávat zábavě, a proto zažívat radost, ale tato radost nenasytí jejich duše. Tato radost je hmotná, světská, ale světská radost nenasytí duši, a člověku tak zůstane v srdci jen prázdnota.

Víš, co říká Šalamoun?Pokračovat ve čtení →

Raduj se, Zpěve cherubínský, raduj se, ó Hymne andělský… Raduj se, Nevěsto Panenská!

Když se naší nebeské Přímluvkyni
zpívá s vroucí láskou a dojetím!

Dnes, 3. Neděli po Padesátnici, kdy si připomínáme památku ctihodných otců Onufrije Velikého (4. st.) a Petra Athosského (+ 734), se věřící naší farnosti shromáždili ke slavnostní svaté liturgii, aby společně – jedněmi ústy a jedním srdcem – vzdali Bohu díky a chválu za Jeho velké dobrodiní a účastnili se svaté Eucharistie.

„Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvalte ho na výsostech! Aleluja, aleluja, aleluja.“

Za zmínku stojí také zpěv sklady svatého Nektária Eginského s názvem „Agní Parthéne Déspina“, jejíž úryvek zazpíval během svaté liturgie náš smíšený chrámový sbor a doplnil tak dnešní pěvecký projev v duchu byzantské hudební tradice.

Ke konci svaté liturgie otec Jozef ocenil obětavou pomoc všech věřících, kteří tento týden vyslyšeli slova prosby a výzvu duchovního pastýře, aby pomohli při malování prostor kolem schodiště v chrámu na Svatopluka Čecha a rovněž při následném úklidu. Otec Jozef pochválil naše věřící, kteří přišli a pomohli, a bylo mezi nimi mnoho mladých lidí, a vyzdvihl jejich velkou a upřímnou lásku k Bohu a k naší svaté Církvi.Pokračovat ve čtení →

Poučení o tom, jak málo může někdo mít a jak moc může ve skutečnosti druhým dát!

„Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel,
i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.“
(Ž 34,7)

Obraz starce Dobri Dobreva na panelovém domě (v Bulharsku)

Jeden chuďas se zeptal Boha:

„Proč jsem tak chudý?“

A Bůh odpověděl:

„Nenaučil ses dávat.“

Ten chuďas se pak ještě zeptal:

„A co když nic nemám?“Pokračovat ve čtení →

Sláva Bohu! Dobré dílo se podařilo! Prostor kolem schodiště v našem chrámu kompletně vymalován!

„Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.“ (Kaz 4,9)

Ano, lépe jest v duchu slov Kazatelových dvěma než jednomu, a nám bylo ještě lépe, neboť přítomných při závěrečném úklidu po velkém malování v chrámu na ulici Svatopluka Čecha bylo ještě více.

V první fázi bylo třeba dokončit ve velmi krátké lhůtě náročné malování v prostorách schodiště, čehož se ujal br. Ivan Melenych a jeho pomocníci. Pracovali na tomto nesnadném úkolu velmi obětavě několik dní.

Na závěr malování bylo třeba celý prostor uklidit a vyčistit, čehož se zhostily naopak ženy v čele s mátuškou Marií, přičemž některé z nich přicházely každý den večer po dokončení dílčí práce, aby průběžně umyly schody a různé skvrny po malování.Pokračovat ve čtení →

Žádost o dnešní pomoc s úklidem v chrámu na Svatopluka Čecha!

Naléhavá prosba o úklid po malování v chrámu

Milí věřící naší obce,

obracím se na Vás s žádostí o pomoc a úklid našeho chrámu na Svatopluka Čecha v Brně-Králově Poli, kde v těchto dnech probíhalo malování prostor kolem schodiště.

Prosíme ty z Vás, kteří mohou, aby přišli dnes odpoledne a pomohli s úklidem.

Pomůže nám, když s sebou vezmete kbelíky na vodu a nějaké hadry na umývání podlahy.

Předem děkujeme za Vaši pomoc.

S láskou v Kristu

Váš duchovní pastýř

otec Jozef

Jak se svatý starec Paisij s láskou a s bolestí v srdci modlil za duševně nemocného člověka!

Modlitba svatého člověka přináší naší duši zklidnění a obrat k dobru…

Blahé paměti starec Paisij Svatohorec nám kdysi vyprávěl, že jednou ho v jeho kelie navštívil jeden mladík, který měl vážné duševní problémy. Poprvé, když tento mladík starce Paisije navštívil, jak nám starec později říkal, tak u něj starec seděl dlouhých osm hodin bez hnutí.

Starec Paisij raději nepohnul ani nohama, aby si snad mladík nemyslel, že ho to unavuje. Pozorně ho poslouchal a hovořil jen málo. Toto „dítě“ vůbec poprvé ve svém životě hovořilo s takovou lehkostí (tj. bez úzkosti). Všichni, kteří ho před tím sledovali, mladíkovi říkali: „Ty hlupáku, vždyť nevíš, co říkáš, už mlč, vždyť nevíš, co se s tebou děje…“.

Když skončili rozhovor, tak starec tomu mladému chlapci řekl: „Až zase půjdeš a budeš podstupovat elektro léčbu šokem, nepřijdeš pak zase ke mně?“Pokračovat ve čtení →

Svatý starče Paisiji, co se to děje v naší době s námi a s naší vírou? Proč ji tak snadno ztrácíme?

Povězte dceři siónské: ‚Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ (Mt 21,5)

Starče, proč mnoho lidí, kteří uvěřili, pak ztratilo víru?

– Pokud člověk nevěnuje pozornost věcem víry a uctívání Boha, pomalu zapomíná a může se stát necitlivým až do bodu, kdy přestane něčemu věřit úplně.

– Starče, někteří lidé říkají, že jejich víra bývá otřesena, když vidí, jak dobří lidé trpí.

I kdyby Bůh spálil všechny dobré (lidi), člověk by neměl začít upadat na mysli, ale měl by pevně ve své mysli uchovávat vědomí toho, že cokoli Bůh dělá, dělá to z lásky. Bůh ví, jak dělat věci. Aby, když dopustí něco špatného, tak aby z toho vzešlo něco lepšího.Pokračovat ve čtení →