„Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.“ (Žalm 47,7)
Smíšený sbor naší farnosti při svaté liturgii
(Neděle 9.7.2023, Svatopluka Čecha, Brno-Královo Pole)
„Krása (pravoslavného) hudebního umění vede k (duchovnímu) vytržení, které však nezpůsobuje ani ztrátu vědomí, ani střízlivosti. Církevní hudba vede k vytržení a extázi. Extatický prvek, na který tato hudba aspiruje, souvisí s její apokalyptickou povahou (tj. týkající se Božího zjevení), to znamená s jejím hlubším cílem odhalit lidem svět (Božího) Království jako svět krásy, jako nový, proměněný Boží svět, který zpřítomňuje „konečné věci“ (eschatonu) v liturgickém prostoru a času. Pohled na krásu tohoto nového stvoření uchvacuje věřící, kteří v rámci života Církve, při němž se projevuje úcta ke svatým, tedy při bohoslužbách a zvláště při božské liturgii, střízlivě prožívají události Pánova vtělení, oběti na Kříži a Vzkříšení jako události proměňující jejich vlastní život i život celého světa.
Hudební projev (tj. zpěv) tímto způsobem přenáší celého člověka k uctívání Boha Slova, protože se jedná o hudbu uctívání (jinak též „latrickou“ podle řeckého slova „λατρεία“ – klanění, uctívání). Můžeme tedy říci, že hudba tohoto druhu je v zásadě chápána v mezích prostoru společné bohoslužby, tedy chrámu, kde je uctíváno vhypostazované Slovo, Ježíš Kristus. Pravoslavná bohoslužba, jelikož je konána v Duchu Svatém, má tolik síly a energie, že dojímá dokonce i hříšníky a ateisty. To je důvod, proč existuje mnoho případů hříšných nebo nepravoslavných a nevěřících lidí, kteří, když se zúčastnili pravoslavné božské liturgie, byli tak dojati, že byli přivedeni k pravému poznání Boha a pokání.Pokračovat ve čtení →
