„Vstal (z mrtvých), není zde; hle, místo, kam ho položili…“
(Mk 16,6)
Zdroj: Τιμόθεος Ηλιάκης
Metropolita Augustin Florinský (Kantiotis)
„Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.“ (Žalm 82,8)
„Celý nadhrobní nářek Epitafu je součástí toho nejvřelejšího obřadu, který byl kdy sepsán. Začíná troparem „Šlechetný Josef, s dřeva sňav přečisté tělo tvé, plátnem čistým je ovinul, a pokryv je věcmi vonnými, a ve hrob nový je položil….“, pokračuje nenapodobitelným kánonem „Vlny mořské…“, vrcholí chvalozpěvy, požehnáními a chválami a nakonec se uzavírá procesím Epitafu (tj. Pláštěnice) a čteními, mezi nimiž vyniká velké Ezechielovo proroctví.Pokračovat ve čtení →
Byzantský smalt z Konstantinopole z konce 12. století zobrazující
„Kristovo sestoupení do pekla“
Byl nějaký ředitel jedné základní školy, který při příchodu do školy opakovaně zdravil po dobu 40 dní po svátku Velikonoc své kolegy pozdravem „Kristus vstal z mrtvých!“.
Jednoho dne mu jeho zástupce říká: „No tak, Jorgo (Georgii), pořád tě to ještě baví nám 40 dní opakovat: „Kristus vstal z mrtvých“ a znovu „Kristus vstal z mrtvých“?Pokračovat ve čtení →
„Je nemožné zpochybnit všeobecně uznávaný a jedinečný zázrak Svatého světla.
Každý rok během půstu a Svatého týdne se ďábel snaží pokoušet věřící. Jednou z jeho nejvíce monotónně opakovaných výzev je popření velkého a jedinečného zázraku Svatého světla, který pochází z Životodárného hrobu našeho Pána Ježíše Krista v Jeruzalémě.
Avšak bez ohledu na to, jak moc se snaží, bez ohledu na to, jaké metody používá, je nemožné zpochybnit tento všeobecně uznávaný a jedinečný zázrak Svatého světla. Nejspolehlivějším svědkem Svatého světla je historie sama. Existují nezvratné historické důkazy od 4. století do současnosti, které to potvrzují.Pokračovat ve čtení →
„Byla právě Pascha (Velikonoce). Vracel jsem se po Večerní z hlavního klášterního chrámu do své kelie v Mylosu. Viděl jsem na ulici nějakého dělníka. Když jsem se k němu přiblížil, prosil mě, abych mu dal vajíčko. Já žádné neměl. Vrátil jsem se tedy do kláštera, kde jsem od svého duchovního otce dostal dvě vejce. Jedno z nich jsem pak daroval tomu dělníkovi.
A on řekl: „My jsme dva.“
A tak jsem mu dal i své druhé vajíčko.
A když se vzdálil a já zůstal sám, začal jsem ze soucitu nad tímto ubohým Božím lidem plakat a mou duši náhle zasáhl zármutek nad celým vesmírem, nad každým jedním stvořením.“
Zdroj: Άγιος Σιλουανός ο Αθωνίτης
připravil Michal Dvořáček
Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí členové naší Brněnské pravoslavné farnosti!
Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrése! Christos anésti!
Ocitáme se z Boží milosti opět v předdveří Ráje a vkládáme Bohu do rukou celý svůj život, všechny své zbožné touhy, úsilí, posvátný půst a zejména své modlitby za sebe i naše milované. Přicházíme po dlouhé pouti, vysilující, zcela jistě naplněné všelikým strádáním, těžkostmi, vlastními pády, ale přesto všechno s nehynoucí nadějí, že nás Hospodin přičte ke svým vyvoleným (1 Sol 1,4) podobně, jak to učinil v případě svých oddaných apoštolů a následovníků.
Svatý otec Justin Popovič říká: „Existuje-li nějaká pravda, která v sobě shrnuje všechny pravdy svatého Evangelia, pak je to Kristovo Vzkříšení… A v podobném smyslu pak všechny Jeho zázraky, všechny Jeho pravdy, všechna Jeho slova, všechny události Nového zákona mohou být vysvětleny pouze a jedině prostřednictvím Kristova Vzkříšení.“Pokračovat ve čtení →
Jeruzalémský patriarcha (+) Irenej I. řekl:
„Nevím, co říkají ostatní, nevím, jestli to řekli nebo jak to řekli, co ale vím, je to, co jsem zažil tolikrát, kolikrát mě Bůh učinil hodným slavit službu Svatého světla (tj. Blahodatného ohně v den Velké soboty v Chrámu Vzkříšení v Jeruzalémě).“
Vstoupil jsem do Božího hrobu, modlil jsem se na kolenou a držel jsem v ruce svazky svící, které se samy zapalovaly jako olejová lampa. Nikdy jsem nepátral po tom „jak“ a „proč“.
Událost a zázrak Pánova Vzkříšení jsem prožíval s bázní Boží a s posvátným úžasem jako všichni dávní i současní otcové (z Bratrstva) Svatého hrobu a jako každý věrný pravoslavný křesťan.“Pokračovat ve čtení →
Nyní, pokud jde o starce Paisije, vzpomínám, jak jsem v rámci svého působení na Teologické fakultě (v Soluni), zejména v období let 1993-94, pravidelně dojížděl do Souroti a v té době jsem tam sloužil několik bohoslužeb, vč. svatých liturgií apod.Pokračovat ve čtení →