Buďte jako děti!
Dítě, které je vezeno na saních, nemá důvod k žádným obavám.
Sám Pán bude všechno řídit!
Svatá a blažená Matrona Moskevská
(19. dubna / 2. května)
Svatá Argira se narodila tehdy ještě v maloasijské Pruse (v dnešní turecké Burse) v roce 1688 zbožným rodičům Georgiovi a Zuzaně.
Byla skromná a obdarovaná výjimečnými dary, jimiž byly v jejím případě víra, moudrost, trpělivost a pokora.
Jakýsi bohatý Turek, žijící poblíž jejího domu, byl oslněn její krásou a naléhal na ni, aby se vzdala své víry a stala se jeho manželkou. Argira ale jeho návrh rezolutně a s opovržením odmítla. On však trval na svém a vyvíjel značný nátlak i na její rodiče, kterým hrozil, že připraví jejich dceru o život, pokud mu ji nedají za ženu.Pokračovat ve čtení →
Otázka:
Svatý Pavel říká, že tím, že jsme získali svobodu najít Boha, neměli bychom posléze nikterak redukovat božskou přirozenost pouze na obraz zformovaný „uměním a lidskou myšlenkou“, což by bylo (stejně bezmocné) jako vytvářet modly ze zlata, stříbra či kamene.
Odpověď:
Něco takového by bylo naprosto cizí vůči jednoduchosti, vůči naší víře.
Otázka:
Slovo „pravda“ utrpěla tolik zneužívání, že se tím mnoho lidí od ní, to jest od pravdy, odvrací – avšak daleko více se odvrací od ní než ode všech těch zneužitých významů.
Odpověď:
Musíme těmto lidem odpovědět: Přijďte se sami přesvědčit, žijte uvnitř Pravoslaví, protože, jak jsme již řekli, pravda je pro nás živou věcí, něčím, co prožíváme, a poté si o tom můžeme promluvit (starec se usmál…).Pokračovat ve čtení →
„Je velmi důležité mít někoho, kdo se opravdu v rodině modlí. Modlitba totiž přitahuje Boží blahodať, takže ji pak cítí všichni členové rodiny, dokonce i ti, jejichž srdce jsou chladná. A proto se vždy modlete.“
Je velmi důležité, aby byl v rodině někdo, kdo se za ni bude modlit…
Naše myšlenky jsou velmi mocné, a proto je třeba dávat pozor na to, o čem uvažujeme a co si přejeme.
Sami si můžete povšimnout, jak lze v rodině vytvořit harmonii nebo disharmonii, v závislosti na typu myšlenek a přání, které člověk má. Pokud je hlava rodiny přetížena starostmi a myšlenkami spojenými s určitými obtížemi, je pokoj v takové rodině narušen. Všichni členové rodiny jsou v depresi – nemají náležitý pokoj ani útěchu. Hlava rodiny musí vyzařovat dobrotu vůči všem členům své rodiny.
Přesně tak totiž funguje mechanismus „našich myšlenek“.
Když jsem byl mladý, nevěděl jsem, že bych nikdy neměl negativně myslet o našich biologických nebo duchovních rodičích. Nikdy bychom jim neměli ubližovat, ani v našich myšlenkách. Tehdy jsem nevěděl, že urážka druhé osoby má takový negativní dopad na nás všechny. Velmi jsem trpěl tím, že jsem svými myšlenkami ubližoval svému otci, a dostatečně za to dodnes nedokáži činit náležité pokání.Pokračovat ve čtení →
Jestliže se musíš rychle rozhodnout a dobře víš, že by ses měl s někým poradit ohledně tématu, o kterém seriózně uvažuješ, nicméně nikdo takový není poblíž, aby ses s ním mohl poradit, pak se obrať k Bohu, tak jak nás učí svatí Otcové, a třikrát Ho vzývej o pomoc.
A teprve pak učiň v souladu s tím, jak tě Pán osvítí.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Abychom mohli jako lidé získat věčný život, život v Něm, a abychom mohli takovým životem žít, není od nás vyžadováno ani vzdělání, ani sláva, ani bohatství, ani nic z toho, co by třeba někdo z nás mohl ve svém životě postrádat, naopak, je po nás požadováno pouze to, co každý z nás může mít: víru v Pána Ježíše Krista.
Kvůli tomu jediný Lidumil mezi všemi lidmi – náš Pán – oznámil lidskému pokolení onu podivuhodnou blahou zvěst: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný… Kdož věří v Syna, má život věčný.“ (Jan 3,16; 36)
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Dne 10. dubna roku 1821, v den svátku svaté Paschy, svatý mučedník a etnarcha Řehoř V. vydechl naposledy, když ho nechal sultán usmrtit oběšením…
Světským jménem Georgios Angelopoulos se narodil v roce 1745 ve městě Dimitsana v Arkádii v rodině chudých a prostých rodičů Joannise a Assiminy. Naučil se psát a číst a získal základní vzdělání v místě svého narození a poté studoval dva roky v Athénách u kazatele Konstantina Voda. V roce 1767 odešel do Smyrny, kde žil jeho strýc Meletios. Zde studoval pět let ve slavné řecké pravoslavné škole s názvem „Ευαγγελική Σχολή“. Vzhledem ke svému sklonu k mnišskému životu odešel do kláštera svatého Dionýsia na ostrovech Strofády, kde se stal mnichem a přijal jméno Řehoř (Gregorios). Později navštěvoval slavnou školu na Patmosu, kde ho vyučovali věhlasní profesoři Daniel Kerameas a Vassilis Koutalinos.
Metropolita Smyrny Prokopios, s ohledem na filozofickou a teologickou erudovanost mladého studenta, rukopoložil (vysvětil) Řehoře na diákona a později i na kněze. Po zvolení vladyky Prokopia na ekumenický trůn byl jeromonach Řehoř vysvěcen 14. října 1785 na biskupa maloasijského města Smyrna. Na své katedře vynikal zápalem pro pastorační a charitativní skutky, které byly současně nelibě přijímány jeho budoucími nepřáteli. Dne 1. května 1797 byl jednomyslně zvolen jako ekumenický patriarcha Konstantinopole, přičemž nahradil na biskupské katedře zesnulého patriarchu Gerasima III. Již za rok byl ale nucen abdikovat kvůli tlaku ze strany osmanských úřadů a současně kvůli nevoli a sporům s některými z dalších biskupů ze svého patriarchátu. Nakonec nalezl útočiště na Svaté Hoře Athos, kde žil jako mnich v ústraní.
Po smrti patriarchy Kallinika V. byl opětovně zvolen na ekumenický trůn. Stalo se tak 24. září 1806, nicméně již 10. července 1808 musel opět odstoupit na nátlak a nařízení vůdce místních janičárů Mustafy Bairaktara, který se vzbouřil i proti sultánovi. Po tomto druhém odstranění z biskupské funkce odešel patriarcha Řehoř opět na Svatou Horu, kde tentokrát strávil celých 10 let. V polovině roku 1818 ho navštívil Joannis Farmakis, přední náčelník povstalců z města Kozáni, aby mu sdělil, že byla založena „Filiki Eteria“ (Φιλική Εταιρεία[1]), jejíž členové připravovali povstání zotročených Řeků proti osmanské nadvládě. Podle Farmakise projevil Řehoř „nadšený entuziasmus ve prospěch tohoto záměru“ a „byl pohnut srdcem“ pro úspěch tohoto cíle a snu řeckého národa. Doporučil však, aby členové této tajné organizace „byli opatrní, aby se nestalo, že místo užitku pro Řecko přinese jejich aktivita nějakou škodu“.Pokračovat ve čtení →
V tomto videu jsou předneseny pouze tzv. irmosy (specifické verše) první Písně tohoto Kánonu, které zde interpretují různé pěvecké soubory v různých jazycích a melodiích (nápěvech):
„Jest vzkříšení den, zaskvějme se slavností, lidé! Pascha je, Hospodinova pascha, neboť Kristus Bůh nás vyvedl ze smrti do života a ze země k nebi, nás, kteří zpíváme vítěznou píseň: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!“
Malá holčička vede v roce 1939 svého slepého otce uličkou Jeruzaléma (foto Elia Kahvedjian). Tvář slepého Palestince vyzařuje něco, co on sám spatřit nemůže: pokoru a krásu jeho duše. Mohl by však nějaký slepec „spatřit“ Svaté světlo? Apoštol Tomáš se dotkl boku vzkříšeného Ježíše a uvěřil. A Ježíš mu tehdy odpověděl: „Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslaveni, kteříž neviděli, a uvěřili“ (J 20,29). Svaté světlo není přístupné a dosažitelné pouze tělesnýma očima, ale je uchopitelné především vírou, očima čistého srdce a ctnostné duše. „Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou,“ praví Ježíš ve svém Kázaní na Hoře (Mt 5,8).
Zázrak Svatého světla, jak bylo již v dřívějších příspěvcích naznačeno, je důsledkem ještě většího zázraku, jímž je Vzkříšení Ježíše Krista. Oba tyto zázraky jsou navzájem propojené a jeden od druhého nelze oddělit. Také proto je dnes poselství, které přinášejí, aktuálnější než kdykoli dříve.
Žijeme dnes ve zvlášť složité době, kdy se stále více ozývají hlasy, které hovoří o tzv. ekonomické krizi a jejích důsledcích. Tato krize, ačkoli je prezentována jako náhodný vývoj, který se prostě vyskytl, představuje ve skutečnosti vývoj, který je řízen uměle. Jedná se o určitý (finanční) pákový efekt, nástroj globalizace a „nového řádu“ věcí, jehož účelem je pěstovat ve společnosti umělé neštěstí a usilovat o proměnu občanů v poslušné poddané, kteří budou obracet svou pozornost nikoli k věcem nebeským a duchovním, nýbrž k věcem pozemským a tělesným.[1] Současný člověk, uvězněný v materialistickém způsobu života, se podobá bytosti rozrušené a otupělé, s omezenou morální rezistencí a bez vážného duchovního smyslu života.Pokračovat ve čtení →