KRISTUS JAKO NADĚJE NADE VŠE
Z rozhovorů s blaženým starcem Pavlem Sinajským
(+ 1.3.2020)
Otázka:
Svatý Pavel říká, že tím, že jsme získali svobodu najít Boha, neměli bychom posléze nikterak redukovat božskou přirozenost pouze na obraz zformovaný „uměním a lidskou myšlenkou“, což by bylo (stejně bezmocné) jako vytvářet modly ze zlata, stříbra či kamene.
Odpověď:
Něco takového by bylo naprosto cizí vůči jednoduchosti, vůči naší víře.
Otázka:
Slovo „pravda“ utrpěla tolik zneužívání, že se tím mnoho lidí od ní, to jest od pravdy, odvrací – avšak daleko více se odvrací od ní než ode všech těch zneužitých významů.
Odpověď:
Musíme těmto lidem odpovědět: Přijďte se sami přesvědčit, žijte uvnitř Pravoslaví, protože, jak jsme již řekli, pravda je pro nás živou věcí, něčím, co prožíváme, a poté si o tom můžeme promluvit (starec se usmál…).
Otázka:
Co lze říci o mínění veřejnosti, která usiluje o získání pokoje tím, že popírá existenci obelstění a klamu? To jest, co říci na takovou mentalitu, jež je doprovázena tak silným strachem z pravdy, že ji znovu definuje jako součet všech různých podvodů? Proč taková mentalita odmítá pochopit, že pravda, kterou je Kristus, nemá nikoho v nenávisti?
Odpověď:
Nový Zákon poskytuje všechny informace týkající se víry, ale jeho pravdy se musí stát pravdou v našich vlastních životech, aby se oči duše otevřely.
Studenti studují klasickou filozofii na univerzitě a milují ji. Obvykle ji však nenásledují tím způsobem, že by se z nich stali uctívači model… Člověk však nemůže říci: „Věřím v Krista a v Jeho učení, ale nejsem křesťan.“ Milovat Krista znamená, že se snažíme zachovávat náš život v souladu s Jeho vůlí.
A když to uděláme, budeme prožívat přísliby kázané Kristem – pokoj duše, naději a radost, zkrátka všechno to, co je dobro. Především pak naději, která vymezuje křesťana, který skutečně žije v Kristu, protože takový člověk nikdy neztrácí naději.
Otázky poutníků:
Jak si člověk může zachovat svůj vnitřní mír, když žije ve městě?
Starci doporučují říkat Ježíšovu modlitbu, ale není to snadné, když člověk musí mluvit s ostatními v práci, přemýšlet o projektech, pomáhat dětem, držet krok s korespondencí, zkrátka se po celý den snažit plnit nesčetné povinnosti.
Sám Ježíš nám dal příklad. „Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil.“ (Mk 1,35)
Dokonce i v klášteře můžeme být během dne strháváni k nesčetným povinnostem. Ale v klášteře začínáme den modlitbou v samotě a poté společnou modlitbou, což je požehnání trvající po celý den.
Všichni křesťané se mohou na začátku dne věnovat chvilce ticha a modlitbě, modlitbě díkůvzdání za požehnání, kterým jsme byli obdarováni, modlitbě přímluv za nadcházející den a za ty, kteří jsou nám drazí…
Zdroj:
Friends of Mount Sinai Monastery
https://www.facebook.com/ForStCatherinesMonastery/
Užitečný odkaz:
www.mountsinaimonastery.org/q-a/
Fotografie z blogu otce Justina:
Fr. Justin’s Blog: http://www.fatherjustinsblog.info/archives/1865)
Připravil a přeložil MD.
