„Vítězství patří těm, kteří se nevzdávají!“
Pod záštitou Brněnské pravoslavné obce při Chrámu Pokrovu Přesv. Bohorodice na ul. Kolaříkova v Brně-Řečkovicích a s požehnáním našeho duchovního správce – otce prot. Jozefa Fejsaka se v neděli 20. září 2026 konal další ročník naší novodobé farní události s názvem „Den pravoslavné rodiny“.
Díky majitelům hotelu Veveří, situovaného v nedaleké blízkosti hradu Veveří a Brněnské přehrady, jsme letos získali příjemné a doslova komorní podmínky pro absolvování dalšího ročníku naší oblíbené farní akce, při níž nechybí chutné jídlo a pití, přátelské rozhovory, vzájemné poznávání se a co je hlavní: vždy nějaká interaktivní hra pro naše děti s řadou disciplín a zasloužených odměn na závěr.
Letošní hru s názvem „O poklad kněžny Heleny“ připravila pro naše děti sestra Taťána. Té asistovali šikovní a ochotní zástupci z řad naší mládeže: Lukáš, Nina a Polina. Sestra Taťána sepsala originální scénář, který díky reálným historickým osobnostem majícím vztah k nedalekému hradu Veveří vtáhl naše děti do děje, v němž se potýkaly s praktickými úkoly a hledaly způsoby, jak zvládnout jednotlivé překážky. Smyslem letošní hry bylo získat nová poznání z oboru historie, zapojit se do týmové práce, prokázat tvořivého ducha, tělesnou obratnost a hlavně: držet pospolu až do konce…
Na počátku přivítala všechny přítomné dětské účastníky Nina alias „kněžna Helena Sina“, významná řecká šlechtična a současně poslední hradní paní hradu Veveří žijící na tomto panství v 19. století.
Poté se již děti vydaly k jednotlivým disciplínám, k nimž nyní následuje stručná rekapitulace…
„Zázračné oříšky pro knížete Konráda“
Kdysi dávno (kolem roku 1059) zabloudil do hlubokých lesů kolem řeky Svratky brněnský kníže Konrád. Vyčerpán honem za divokou zvěří upadl do spánku, v němž se mu zdál sen. Viděl pevný kamenný hrad na řekou. Když se probudil, uviděl veverky, jak kolem něj skotačí. Podle nich nazval později jím postavený lovecký hrad – Veveří!
Děti musely knížeti Konrádovi opatrně nanosit veverčí oříšky…
Kostka kamene krále železného a zlatého
Mocný český král Přemysl Otakar II. nechal z původního dřevěného loveckého hrádku postavit pevný kamenný hrad, který ve 13. století plnil zásadní roli jako zemská pevnost k ochraně Moravy a jako místo královského dohledu nad osidlováním krajiny podél řeky Svratky.
Děti musely projevit obratnost a bystrou mysl a z lesa přinést stavební materiál ke stavbě hradu…
Náramky naděje a věrnosti Blanky z Valois
S hradem Veveří je spojen pobyt Blanky z Valois, první manželky budoucího krále Karla IV. Starý král Jan Lucemburský ji totiž poslal do vyhnanství do Brna. Zatímco v nehostinném městě byla pod dohledem královských lidí, Hrad Veveří pro ni představoval tiché a bezpečné útočiště. Právě zde mohla princezna Blanka v klidu doufat v brzké shledání se svým milovaným chotěm.
Děti měly projevit tvořivého ducha a vytvořit náramky naděje a věrnosti. Toho se zhostily na výbornou zejména naše děvčata.
Torstensonova výzva
Když v roce 1645 k hradbám Veveří přitáhla dravá švédská vojska, generál Lennart Torstenson nařídil hrad okamžitě dobýt. Zdejší udatní obránci však projevili obrovskou odvahu, pevně sevřeli řady a hrad před obrovskou přesilou ubránili.
Děti měly prokázat sílu i tělesnou obratnost, aby ubránily svůj hrad před nepřátelským vojskem.
Zámecké zahradničení Heleny Siny Ypsilanti
V 19. století patřil hrad bohaté a vzdělané řecké rodině Sinů. Paní hradu, kněžna Helena, nechala postavit nádhernou prosklenou oranžerii s pěstebními skleníky a okolní drsnou krajinu proměnila v rozsáhlý anglický park plný exotických dřevin a romantických vyhlídek. Tím tak proměnila strohé Veveří v reprezentativní, romantické sídlo.
Děti se na chvíli staly šikovnými aranžéry a vytvořily krásné svícnové ikebany na slavnostní stoly pro šlechtickou smetánku z celé Evropy.
Tajná návštěva Winstona Churchilla
Málokdo ví, že k hradu Veveří se váže i světová historie. V roce 1907 navštívil hrad britský státník Winston Churchill se svou manželkou Clementine během své svatební cesty. Churchill byl geniální stratég, který miloval tajné zprávy. Jeho nejznámějším znamením bylo gesto „V“ jako Vítězství.
Děti i při této poslední disciplíně zapojily svůj bystrý rozum, aby našly skrytý kód a rozluštily Churchillovo znamení vítězství v připravené morseovce: „Vítězství patří těm, kteří se nevzdávají!“ (Winston Churchill)
Několik slov k pravoslavnému chápání rodiny
Předně třeba zdůraznit, že k významu rodiny z pohledu pravoslavné teologie přistupujeme vždy ve světle Písma svatého a posvátné Tradice naší Církve. Vnímáme ji z pohledu „mysli Kristovy“ v jejím boholidském rozměru. Všechno v životě křesťana musí být totiž boholidské, abychom měli naději na spásu. Středobodem naší spásy je Spasitel Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, v jehož osobě se skrývá tajemství naší spásy.
Už svatý apoštol Pavel používal ve svých listech pojem „domácí církev“ (řec. „κατ’ οίκον εκκλησία“). Poslechněme si např., jakým způsobem tohoto výrazu majícího analogii k rodině použil ve svých listech zaslaných místním obcím v Korintu a v Kolosech:
„Pozdravují vás sborové, kteříž jsou v Azii. Pozdravují vás v Pánu velice Akvila a Priscilla, s církví tou, kteráž jest v domu jejich.“ (1Kor 16,19)
„Pozdravte bratří Laodicenských, i Nymfy, i té církve, kteráž jest v domu jeho.“ (Kol 4,15)
Svatý Jan Zlatoústý dodává, že rodina je: „Malá církev a sad svatých“. Sociologicky je rodina buňkou těla společnosti. Je základním kamenem budování celé lidské společnosti. Můžeme ji přirovnat k „jeslím“, „v nichž se rozvíjejí duše těch, kteří touží po svatosti“. To je božské poslání rodiny. Vznik nových svatých.
Nejprve se rodiče svou trpělivostí a láskou k sobě navzájem stávají svatými a poté se starají o to, aby jejich dětem poskytli odpovídající vzdělání a životní styl, které jim pomohou na cestě ke svatosti.
Co je tedy rodina?
Rodina je archou v moři hříchů, která přispívá k záchraně rodiny před duchovní smrtí. Stejně jako Noe a jeho rodina byli v arše zachráněni před potopou, tak i křesťanská rodina v líhni svatého křesťanského manželství zajistí Bohem danou cestu svých členů v moderním světě paralyzovaném ve velké míře nevírou.
Hlavním posláním manželství je tedy spása manželů od hříchu a křesťanská výchova dětí s konečným cílem učinit je také svatými.
Mimo křesťanské manželství neexistuje žádná opravdová rodina.
Svatý otec Jan Zlatoústý zdůrazňuje jednotlivé role otce i matky. Podle tohoto svatého Otce je otcova starost děti „dobře vychovat“ a matčina „dobře živit“. Nezapomínejme, že prvním chrámem jsou kolena matky, na nichž dítě jemně kolíbá…
V manželství se žena stává mužovou pomocnicí ve spáse a muž ženinou pomocnicí ve spáse, přičemž oba pečují o spásu svých dětí.
Prosme Přesvatou Bohorodici, jejíž velký svátek „Narození“ dnes oslavujeme, aby se za nás neustále u Boha přimlouvala, aby i nám díky ní „zasvitlo Slunce spravedlnosti“ a my pocítili skutečnou radost z Boží přítomnosti v našem životě.
V pravé Kristově lásce
br. Michal Dvořáček
Závěrečné poděkování
Velký dík patří v prvé řadě naší sestře v Kristu Táni Fejsakové za její důmyslně a pečlivě připravenou hru plnou poznání, hravých disciplín a především příležitosti ke společnému dílu našich dětí, které všechny vyhrály a všechny si zasloužily nejen milou odměnu, nýbrž hlavně naše uznání a rodičovské blahopřání.
Neméně velký dík patří také otci Jozefovi a mátušce Marii za jejich obětavost a laskavou péči o nás a naše děti. Vy jste naše duchovní rodiče, kteří myslí na každého jednoho z nás. Bůh Vám dej pevné zdraví na mnohá a blahá léta!
Další náš dík budiž věnován sestře Maryně za její každoroční originální dort a rovněž všem dalším, kteří přispěli nějakým svým vlastním chutným dezertem, dortem či koláčky pro nás pro všechny.
Závěrem bychom rádi poděkovali také Vám, pane Alexandře, a dále Vaší paní i Vaším kolegům. Cítili jsme se u Vás jako doma…
Příloha:
Dopis kněžny Heleny Siny Ypsilanti (v plném znění)
Fotogalerie:
