Nezapomenutelný životní příběh otce Papa Stavrose (Tsangarakise)
Otec Stavros Tsangarakis s částečkou svatého Kristova kříže,
díky kterému se vrátil zpět k životu…
Jednoho slunečného dne, po dokončení domácích prací a přípravě jídla, vzala matka malého Stavrose (řecké slovo „stavros“ znamená „kříž“) šicí stroj na střechu svého domu, aby tam šila (střecha na jejich domě byla vodorovná a bylo možné na její horní ploše sušit prádlo anebo provádět různé drobné práce).
Nedaleko ní stál její syn, malý chlapec Stavros, kterému mohlo být asi 20 měsíců.
Stavros si hrál kolem komína, ale pak najednou, v jednom okamžiku, zakopl…, a jelikož střecha neměla parapet, spadl z výšky asi tří a půl metru a smrtelně se udeřil do sekery.
Jeho nebohá matka k němu okamžitě v panice přiběhla.
A co spatřila?
Její chlapeček tam na zemi krvácel z úst, nosu a uší, byl bez dechu, bez známek života.
Styliani (matka Stavrose) mlčky sledovala svého syna, jako by byla hypnotizovaná.
Její vlastní příbuzní, kteří k ní přispěchali, nevěděli, co si s ní počít, protože ji viděli bez slz a bledou, jako by mrtvou. Nechali ji tedy, ať se uklidní, a postarali se o dítě.
Bezvládné tělo dítěte přenesli do domu a položili ho na pohovku. Později dorazil místní lékař, který už jen potvrdil smrt dítěte.
Zatímco vesnický zvon začal smutně znít, Stavrosův otec, který byl tou dobou ještě v práci v Rethymnu (na Krétě), byl o tragické události informován a požádán, aby pro dítě připravil rakev.
Nádvoří domu se začalo plnit lidmi, kteří přišli utěšit rodinu v jejím truchlení.
Pohřeb byl už stanoven na následující den v 16:00.
Když kostelní zvon začal smutně zvonit, Styliani si vzpomněla na svatý (Kristův) kříž na ikonostasu (byla v něm částečka pravého Kristova kříže). A tehdy se v ní naplno probudila síla její víry.
Styliani vyskočila ze svého místa jako pružina. Ti, kteří si mysleli, že si chtěla vzít život, se ji marně snažili zadržet.
Spěchala a třesoucíma se rukama sundala svatou relikvii. S úctou objala symbol naší víry a přistoupila ke svému dítěti, položila mu svatý Kristův kříž, tento posvátný symbol naší křesťanské víry, na srdce a pevně svého syna objala v náručí:
„Můj drahocenný Kříži, prosím, dovol, aby mé dítě žilo, abych ho mohla pokřtít a dát mu jméno Stavros (což znamená „kříž“) a učinit z něj kněze.“
Její modlitba byla vyslyšena a malé dítě otevřelo oči, ohromené shromážděním lidí, které před sebou spatřilo. A skutečně se pak stalo to, co matka Bohu slíbila.
Ze vzkříšeného dítěte se stal jeden z mimořádných a všemi milovaný kněz – otec Stavros Tsangkarakis, díky jehož pastýřské službě vzkvétala farnost Perivolia. Otec Stavros byl podle svědectví místních lidí a samotných věřících z Rethymna potvrzen jako jeden z nejosvícenějších místních pravoslavných duchovních.
(Více o této události lze dočíst v knize „Zázrak svatého kříže a mniška Filothea (ve křtu Styliani Chatzina), „Orthodoxos Kypseli)
Kříž „Chatziny“ z Kréty
Jedná se o rodinné dědictví, které se dostalo do rukou Styliani Tsagkaraki, pozdější mnišky Filothei a matky zesnulého kněze Stavrose Tsagkarakise, která jej zdědila (matka Filothea byla mezi lidmi známá jako „Chatzina“). Po jeho smrti zůstala tato částečka svatého Kristova kříže v kruhu jeho rodiny. Dvakrát týdně jej otec Nikolaos Nikiforos přenáší do Chrámu svatých čtyř mučedníků v Chanii na Krétě k požehnání a poklonění věřícím. Tato posvátná relikvie je spojována s nespočtem zázraků a každý týden stovky lidí spěchají, aby přijaly požehnání od svatého Kristova kříže.
Zdroj: Ιερεάς Γκέλιας Αρσένιος, Orthodoxos Kypseli a další zdroje
připravil Michal Dvořáček
Užitečné odkazy:
