Dobré rozpoložení a ochota je vším
– Starče, co dělat, když mě někdo požádá o pomoc, ale já mu nemám co dát?
– Když chci dát almužnu a nemám co dát, pak dávám almužnu „krví“ (tj. bolestí čili soucitem, který k němu cítím).
Ten, kdo má a dává materiální pomoc, také cítí radost, zatímco ten, kdo nemá co dát, neustále trpí a pokorně říká: „Nedal jsem almužnu.“
Dobré rozpoložení a ochota je totiž vším.
Bohatý člověk má co dát, ale nedává. Chudý člověk by chtěl dávat, ale nedává, protože nemá co dát.
Jeden se od druhého liší. Bohatý člověk, pokud dává, také cítí radost. Chudý člověk trpí, chce prokázat laskavost, ale nemá co dát a v tomto smyslu trpí psychicky; zatímco kdyby měl, dával by a netrpěl.
Dobrá vůle se projevuje v skutcích. Pokud někdo požádá chudého člověka o almužnu a chudý člověk, ač je bez prostředků, mu ji dá, bez ohledu na to, zda ten druhý půjde a koupí si za ty peníze nějaký alkohol, pak chudý člověk, který dal, pocítí duchovní radost a Bůh někoho osvítí, aby mu poslal i materiální pomoc.
Podle knihy:
Starec Paisij Svatohorec. (Slova II.) „Duchovní probuzení“ (kap. „Dobré rozpoložení a ochota je vším“), Posvátné hesychastérium svatého Evangelisty Jana Theologa, Souroti 2011
připravil Michal Dvořáček
