„Získání daru neutuchající duševní a srdeční modlitby není pro nás pravoslavné (křesťany) ani tak otázkou metody či techniky, nýbrž spíše otázkou „srdce zkroušeného“, tedy srdce, které činí pokání, cítí bolest za své hříchy, a stává se tak pokorným.
Bez takového srdce nemůže žádná metoda, ani technika modlitby, jako je použití nádechu či výdechu, přinést skutečnou modlitbu.Pokračovat ve čtení →
Michal Dvořáček
„Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá.“ (Iz 26,9) Asi tak by se daly vyjádřit mé pocity a možná ještě lépe řečeno „vnitřní touha“, která začala v mém srdci hřát a plápolat zpočátku jako malý plamínek, až nakonec přešla do „hořícího keře“, před nímž jsa stojící, cítil jsem velkou bázeň a nepatřičnost.
Už tomu bylo dlouhých sedm let, co jsem naposledy navštívil Svatou Horu Athos v Řecku – nevysychající pramen svatosti a posvěcení člověka, připomínku ztraceného Ráje a více než tisíciletého nositele pravoslavné duchovnosti a tradice.Pokračovat ve čtení →
Zdroj: Όσιος Παΐσιος Αγιορείτης
připravil Michal Dvořáček
Otec prot. Stefan Anagnostopoulos vyprávěl:
„Uzřel totiž Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista v celé Jeho slávě, v celé Jeho božské velkoleposti. Svatý (Paisij) byl u vytržení, v tu chvíli jako by oněměl. Byl zcela mimo sebe…“
…
„Jednoho dne prošli kolem chýše svatého a ctihodného starce Paisije (Svatohorce) tři otrhaní muži. Vypadali vpravdě bídně a opovrženíhodně.Pokračovat ve čtení →
Starec Jeroným pravil:
„Duchovní život je „uměním umění“ a „vědou věd“. Až na to, že aby člověk toto umění poznal, musí vykonat velký zápas, ponořit se hluboko do svého nitra. Zavřete se proto na hodinu denně ve svém pokoji a přemýšlejte o Kristu a svém vlastním osudu. Ticho je nezbytné pro duševní kultivaci člověka. Vítr, který fouká venku, nezastavíte. Ale vy můžete zavřít dveře svého pokoje. Zajistěte dveře své duše a zůstaňte v klidu, ať vás neunese proud.
Někteří věřící jsou předurčeni pro službu v Církvi, jiní k tomu, aby se skryli v kryptách a jeskyních…. Pokud je to možné, ohraďte svou mysl a přiveďte ji k úvahám o svatých, kteří se všichni takto (ve svém nitru) skrývali.Pokračovat ve čtení →
Vypráví metropolita Nikolaos Mesogejský:
„V roce 1976 jsem se také já vydal s jedním svým spolužákem za otcem Paisijem (na Svatou Horu Athos).
Ještě dnes si vybavuji milost a sladkost jeho slov.
– Co pak studujete, chlapci? zeptal se nás.
– Fyziku, odpověděli jsme mu.
– Oba dva jste fyzici?
– Ano.Pokračovat ve čtení →
„Očekávám Vzkříšení mrtvých a život věku budoucího.“
Starec Sofronij k tomuto článku Vyznání víry pravil:
„Co znamená tato poslední věta Vyznání (víry)?
Člověk nedokáže unést myšlenku věčného života, pokud tato věčnost nevstoupí do jeho vlastního života.“Pokračovat ve čtení →
Jednou se nějaký poutník zeptal starce Paisije:
„Starče, proč děláte na Svaté Hoře Athos tolik zemních poklon?
– To víš, chceme zhubnout!
Co jsou to za otázky, požehnané dítě? Tolik let jsi v Církvi a ty to nevíš?
Zemní poklony se činí z mnoha důvodů. Padáme svými těly k zemi, abychom dali najevo svou zkroušenost a své pokání.Pokračovat ve čtení →
Svatý starec Paisij stojící před svou Kelií Panaguda na Svaté Hoře Athos
Kdysi dávno se svatý Paisij procházel lesem na cestě do jednoho z chrámů, kde se měla konat svatá liturgie. Najednou se před ním objevili dva medvědi. To se stalo nedaleko města Konitsa. Než ho medvědi stačili napadnout, natáhl k nim svou ruku a nabídl jim jednu ze dvou prosfor, které držel. „Podělíte se o ni,“ řekl jim poklidně a zcela přirozeně a prosforu před nimi rozpůlil. „Tu druhou vám dát nemohu.“ Zvířata si vzala svůj díl a pokračovala dál spolu se starcem až do blízkosti města.
Jednou se starce zeptali:
– Starče, proč divoká zvířata neútočí na naše svaté?
– Protože tito lidé získali pokoj (od Boha), a díky tomu se i tato divoká zvířata stávají krotkými a uznávají, že člověk je jejich pánem. V nebi, před pádem do hříchu, divoká zvěř měla první stvořené lidi v úctě a lísala se k nim s krotkostí…Pokračovat ve čtení →
