PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

„To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.“

(Mt 1,22-23)

Boží prorok Izaiáš

Neděle svatých Otců před svátkem Narození

Neděle svatých Otců je poslední nedělí před slavným svátkem Kristova Narození.

Při čtení dnešního Apoštola a Evangelia získáváme velmi jasné poznání nejen o rodokmenu samotného Mesiáše, Božího Pomazaného, který měl přijít na svět, aby „obnovil kdysi padlý (lidský) obraz“, nýbrž býváme díky tomu poučeni o tom, „jak se vše událo“:

„Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“ (Mt 1,18)

Jak nás poučuje svatý starec Efrém Arizonský, tak onen první, tělesný Příchod našeho Spasitele na svět se udál „pokorně, prostě a nepozorovaně“. Starec doslova přirovnává Pánův příchod k „něžné kapce“ či „jemné sněhové vločce“.

„Ó božské Nemluvňátko! Jak prostě, pokorně a nepozorovaně jsi přišel mezi nás! Tvé neslyšné Narození se podobá něžné kapce, jemné sněhové vločce, která bezhlučně padá v noci na zem, tak neslyšně, že celé přírodě předává takovou světlost a bělost a tak velkou radost a jásot každému člověku. Kolik jen jiných nemluvňat se v tu dávnou a současně stejnou noc narodilo! Toto (božské) Nemluvně je však vtělenou Pravdou a Láskou, jde o vtěleného a před věky jsoucího Boha!“

Pokračovat ve čtení →

A nám bylo řečeno, že jsme neznabozi a vzbouřenci!

Pán Ježíš Kristus přiváděný k Pontiu Pilátovi a jím souzený

Nejsem z těch, kdo se rádi prezentují na veřejnosti, ale události uplynulého roku mě nenechávají v klidu a lhostejnou. Těžko chápu tu velkou nenávist, zlobu a neúctu, která vstoupila do našeho chrámu v Brně. Žili jsme zde desítky let v pokojném soužití několika národností, vedeni našimi pastýři otcem Jozefem Fejsakem a později i otcem Markem Malíkem. Žádné sváry, nenávist, nevraživost, jen klidný a zbožný život. A dnes ti, kdo nás nikdy neviděli a neznají naše rodiny, neprožili s námi naše radosti, ale ani trápení a vlastně celý náš dosavadní život, nás teď soudí a nazývají vzbouřenci, kteří nemají úctu k Bohu.

Ale proč?

Jen proto, že jsme se zastali našich pastýřů, otce Jozefa a otce Marka, které známe tolik let, věříme jim a máme k nim úctu. Naše Církev nás učí, abychom nebyli lhostejní a pomáhali utlačovaným, slabým a nemocným.

Celý svůj život jsem pracovala ve zdravotnictví a nikdy jsem nedělala rozdíl mezi lidmi různé pleti, národnosti nebo vyznání. A celý svůj život mi vadila křivda a bezpráví. Všichni děláme chyby, i já jsem jich udělala hodně, ale beru si z nich ponaučení a prosím za odpuštění.Pokračovat ve čtení →

Pane Ježíši Kriste, Prameni pokoje a lásky, dej, aby se v našich srdcích tento pokoj a láska shůry
navždy usídlily!

Poslední letošní večerní bohoslužbu, v pomalu odcházejícím občanském roce 2021, charakterizovaly úpěnlivé modlitby přítomných věřících k našemu Pánu Ježíši Kristu, Jehož jsme žádali, jako Původce a Pramen božského pokoje a lásky, aby tyto ctnosti v našich nitrech pomohl usídlit a navždy uchovat.

Početná skupina asi 25 věřících se před naším svatým chrámem shromáždila i v poslední letošní podvečer, aby se společně s otcem Jozefem obrátila ve svých prosbách k Bohu a Toho žádala o milost, pokoj a lásku shůry.

Otec Jozef po přečtení dojemného a duchovně osvěcujícího Akathistu k našemu Spasiteli, požehnal všem přítomným a promluvil k nim několika slovy.

Náš duchovní pastýř předně vyjádřil soucit a své hluboké přesvědčení, že v tomto roce každého z nás zcela jistě potkaly kromě radostí také různé starosti, ba i zármutek a ztráty. Ty všechny nicméně musíme přijímat jako Bohem nám poslanou duchovní zkoušku, díky níž si můžeme tím nejlépe možným způsobem uvědomit zázrak naší víry, která je Božím darem, a je třeba, aby byla postavena na pevných základech. Těmi je zejména důvěra v Boží Velemoudrost a Jeho Milosrdenství.Pokračovat ve čtení →

Jeho Blaženosti Rastislavovi

Arcibiskupovi prešovskému a Metropolitovi
českých zemí a Slovenska

Drahý vladyko, požehnejte!

Vaše Blaženosti, dostal jste z Brna již více různých dopisů a rád bych připojil svůj dopis-příběh v naději, že bude přečten.

Pravoslavný jsem jen krátce, byl jsem otcem Jozefem pokřtěn 10./27. července 2021. Před tím jsem strávil sedm let v Českobratrské církvi evangelické, a ještě dále v minulosti byl můj život zcela hříšný a zasvěcený spirituálním ohavnostem. Když jsem po velké životní krizi v roce 2020, jež mne zavedla na pokraj duchovní katastrofy, hledal hlubší a opravdovější spirituální ukotvení, než jaké mi mohla poskytnout protestantská víra, zvažoval jsem i pravoslaví. Konec konců, proč hledat napodobeninu, když existuje originál?

Hodně jsem četl, zejména Romanidise, a pochopil jsem, že to, co je opravdu nezbytné, je návštěva chrámu. Tak jsem i učinil. A právě tam jsem poznal něco opravdu podstatného – hloubku víry v Boha u pravoslavných věřících; víru prostou intelektuálních spekulací, víru, která se neprojevuje v diskusi, ale v políbení ikony. Proto jsem řekl otci Jozefovi, že chci být pokřtěn. Otec Jozef pozorně vyslechl můj životní příběh, uložil mi dosti bolestné pokání, jež jsem měl vykonat, dal mi instrukce k modlitbám a ujistil se rovněž, že správně rozumím dogmatům a učení Církve. Poté už jsem směřoval ke křtu. V tomto období jsem si uvědomil, jak málo jsem se v minulosti kál ze svých hříchů, jak pyšný a arogantní jsem byl, a jak nesmírně hříšná je má přirozenost. V mém životě nastaly zcela zásadní změny, včetně toho, že jsem po téměř třiceti letech zcela přestal kouřit. Sláva Bohu za to! To všechno díky otci Jozefovi a věřícím v chrámu, zejména, ale nejen, těm ukrajinským. A tak se z pyšného intelektuála stal pravoslavný křesťan a začal se svými prvními skutečně pravoslavnými krůčky, na nichž mě radami, porozuměním i laskavým humorem doprovázel moudrý a trpělivý zpovědník – otec Marek. Díky tomu všemu jsem poznal, že v naší Církvi vskutku přebývá Duch Svatý, že je to duchovní nemocnice, jak píše Joannis S. Romanidis.Pokračovat ve čtení →