Když Pán vidí naše trápení, nikdy nedovolí nic,
co by přesahovalo naše síly.
Když je duše zcela odevzdaná do Boží vůle, pak ji sám Pán začne vést a duši učí přímo Bůh, zatímco dříve byla vedena lidmi a Písmem svatým.
Ale to, aby Učitelem duše byl sám Pán díky blahodati Ducha Svatého, bývá velmi vzácné, a jen nemnozí z lidí znají toto tajemství, ve skutečnosti pouze ten, kdo žije podle Boží vůle.
Pyšný člověk nehledá Boží vůli, ale raději sám řídí svůj vlastní život.
A nechápe, že bez Boha lidský rozum nestačí k tomu, aby člověka vedl.
I já, když jsem žil ještě ve světě, než jsem poznal Pána a Ducha Svatého, spoléhal jsem na svůj vlastní rozum.
Ale když jsem pomocí Ducha Svatého poznal našeho Pána Ježíše Krista, Božího Syna, moje duše se cele odevzdala Bohu, a od té doby přijímám cokoli smutného, co se mi stane, a jen říkám: „Pán mě vidí… Čeho bych se bál?“
Ale dříve jsem takto žít nedokázal.
[…] A jak můžeme vědět, zda žijeme v souladu s Boží vůlí?
Zde je indicie:
Pokud jste kvůli něčemu rozrušení, znamená to, že jste se zcela nepoddali Boží vůli, i když se vám zdá, že podle Boží vůle již žijete.
Kdo žije v souladu s Boží vůlí, ten se o nic nestará.
A pokud něco potřebuje, odevzdá sebe a svou potřebu Bohu.
A když pak získá to, co potřeboval, zůstává v klidu, jako by to již dávno měl.
Duše, která se cele odevzdala do Boží vůle, se ničeho nebojí: ani bouří, ani zlodějů, ani ničeho jiného.
Cokoli přijde, říká si: „Tak Bůh dal“ (Taková byla Jeho vůle), a jen tak je možné zachovat pokoj v duši i v těle.
Nejlepším, co můžeme učinit, je odevzdat se do Boží vůle a snášet zármutek s nadějí.
Když Pán vidí naše trápení, nikdy nedovolí nic, co by přesahovalo naše síly.
Pokud se nám naše zármutky zdají být někdy přehnané, znamená to, že jsme se ještě zcela neodevzdali do Boží vůle.
Výňatek z knihy:
Archimandrita Sofronij (Svatý Sofronij): „Svatý Siluán Athosský“, vyd. „Holy Monastery of the Holy Forerunner of Essex“, Anglie.
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
Odkaz:
