A nám bylo řečeno, že jsme neznabozi a vzbouřenci!
Pán Ježíš Kristus přiváděný k Pontiu Pilátovi a jím souzený
Nejsem z těch, kdo se rádi prezentují na veřejnosti, ale události uplynulého roku mě nenechávají v klidu a lhostejnou. Těžko chápu tu velkou nenávist, zlobu a neúctu, která vstoupila do našeho chrámu v Brně. Žili jsme zde desítky let v pokojném soužití několika národností, vedeni našimi pastýři otcem Jozefem Fejsakem a později i otcem Markem Malíkem. Žádné sváry, nenávist, nevraživost, jen klidný a zbožný život. A dnes ti, kdo nás nikdy neviděli a neznají naše rodiny, neprožili s námi naše radosti, ale ani trápení a vlastně celý náš dosavadní život, nás teď soudí a nazývají vzbouřenci, kteří nemají úctu k Bohu.
Ale proč?
Jen proto, že jsme se zastali našich pastýřů, otce Jozefa a otce Marka, které známe tolik let, věříme jim a máme k nim úctu. Naše Církev nás učí, abychom nebyli lhostejní a pomáhali utlačovaným, slabým a nemocným.
Celý svůj život jsem pracovala ve zdravotnictví a nikdy jsem nedělala rozdíl mezi lidmi různé pleti, národnosti nebo vyznání. A celý svůj život mi vadila křivda a bezpráví. Všichni děláme chyby, i já jsem jich udělala hodně, ale beru si z nich ponaučení a prosím za odpuštění.
Tento rok byl pro mou rodinu velmi těžký. Během jednoho týdne zemřeli oba moji drazí rodiče a za šest týdnů za nimi odešel i náš bratr v pouhých padesáti letech. Chtěla jsem najít útěchu a pomodlit se za spásu jejich duší v našem chrámu, ale našla jsem jen velkým řetězem zamčené dveře. A později u nich ještě stáli i bodygardi v černých kuklách. A nám bylo řečeno, že jsme neznabozi a vzbouřenci.
Ale přesto jsem našla útěchu, i když venku před naším chrámem, při společné modlitbě s našimi otci Jozefem a Markem, mezi lidmi, které znám a kterým důvěřuji a jichž si vážím.
Stojíme před naším chrámem a modlíme se v dešti, sněhu a mrazu, ale hřeje nás úcta a láska k Bohu a také úcta a láska mezi námi navzájem.
Neznám přesně zákony naší Pravoslavné církve, ale přesto si myslím, že se nemůžeme jen tak ze dne na den otočit zády k člověku, který nás celý svůj život příkladně vedl k pravdě, spravedlnosti, lásce, pokoře a víře v našeho Pána.
Nezavírala jsem oči před nespravedlností a nemohu ani nyní, i když nám někteří nadávají a spílají.
Chci Vám, otče Baudiši, otče Rafaeli, vikáři Izaiáši i Vám všem, kdo nás odsuzujete, na závěr popřát vše dobré!
A také, pokud se někdy dostanete do nesnází, tak aby za Vámi stáli věrně věřící z Vašich farností tak, jako my teď stojíme za našimi otci Jozefem a Markem.
S pokorou Marie Urbanová
