„Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.
K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“
(Kol 3,1-4)
Ikona světce z Monastýru sv. Spyridona ve Starém městě v Jeruzalémě
V den svátku svatého otce Spyridona, ale rovněž sv. Hermana Aljašského a dalších svatých, jsme přiváděni při čtení Písma Svatého k nazírání Božího Království a toho, k čemu je přirovnáváno. Náš Spasitel ho jednou přirovnává k „zrnu hořčičnému“, které z malého semínka vzejde ve „strom veliký“, s mnoha ratolestmi a ptáky učinivšími si v jeho korunách svá hnízda… Jindy ho Pán Ježíš přirovnává ke „kvasu“, který z několika „měřic mouky“ prokvasil celé těsto…
A takové Nebeské Království vpravdě je. Z mála, ba téměř z ničeho… dokáže učinit něco nesmírného a velkolepého. Dokáže proměnit srdce kamenné v srdce soucitné. Dokáže proměnit někoho chladného v člověka vřelého a srdečného. Dokáže za nepatrnou oběť darovat stonásobně více!
Na své cestě do Jeruzaléma procházel Pán Ježíš po městech a městečkách…, takže se zastavoval a promlouval s lidmi, kteří k němu přicházeli s láskou, s duchovním dojetím, ale rovněž se zármutkem. Také „k nám dnes zavítal“, mezi naši místní živou pospolitost, aby nás skrze našeho duchovního otce a kněze nabádal, že se máme snažit „vcházet (do Nebeského Království) těsnou branou, neboť mnozí budou chtít vejíti, a nebudou moci“ (srov. Lk 13,18-29).
Podobně jako sv. Mikuláš byl také sv. otec Spyridon nazván „Divotvorce“, neboť už za svého života činil mnohé zázraky. Zapsali je jeho současníci a také ti, kteří byli osobními svědky jeho skutků. Tato vyprávění a svědectví převzali svatí Otcové (např. sv. Athanásios Veliký), dále velcí historici jako např. Rufin, Sozomen a Sokrates, a později i mnohé místní sněmy, které dále šířily slávu tohoto podivuhodného světce, jenž se narodil kolem roku 270 po Kr.
Svatý Spyridon byl nesmírně prostý a skromný člověk, původně pastýř ovcí na Kypru, a jelikož v něm nebylo „žádného sobectví“, byl po smrti své ženy, když ovdověl, zvolen za biskupa kyperského města Trimythunty.Pokračovat ve čtení →
10.12.2020
Otec Jozef Fejsak byl za podivných okolností a za předem nespecifikovaných důvodů odvolán z funkce duchovního správce Pravoslavné církevní obce v Brně. Stalo se tak bez jakékoli konzultace či komunikace s brněnskou církevní obcí. Takový postup odporuje Ústavě Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Brněnští věřící se proti tomuto postupu ohradili a počínaje rokem 2021 bojovali za svá práva i za svého duchovního otce. Následovalo období zmatků, opětovného ustanovení otce Jozefa do funkce ze strany eparchiálního biskupa a následné zpětvzetí tohoto rozhodnutí, byť velmi pochybné. Brněnští pravoslavní již v lednu 2021 měli vážné podezření, že podpisy arcibiskupa nejsou autentické. 96letý vladyka Simeon poté podezřele rychle zcela zmizel ze scény a jeho jménem již v plné míře konal pomocný biskup šumperský, vladyka Izaiáš. Farní rada se snažila navázat jakýkoli kontakt se svým arcibiskupem i s metropolitou Rastislavem. Navzdory veškeré snaze o komunikaci nedošlo k žádnému pokroku.Pokračovat ve čtení →
Vaša Blaženosť,
Vaše Vysokopreosvätenosti,
drahí duchovní otcovia,
pravoslávni kresťania!
My, dolepodpisaní duchovní Prešovskej pravoslávnej eparchie Pravoslávnej cirkvi českých krajín a Slovenska sa na vás obraciame s naliehavou prosbou o modlitby a duchovnú podporu pre nespravodlivo obvineného, verejne hanobeneho a prenásledovaného otca protojereja Jozefa Fejsaka, ktorý 38 rokov svedomito slúžil v PCO Brno ako dobrý pastier slovesného stáda. Spolu s otcom Jozefom trpí útisk aj minimálne 500 členov brnenskej PCO, ktorých jednotný hlas je zo strany vedenia Olomoucko-brnenskej eparchie ignorovaný.
Otca Jozefa, absolventa PBF v Prešove a Moskovskej duchovnej akadémie v Sergejovom Posade (vtedy Zagorsk) si vyprosil pre posilnenie upadajúcej farnosti v Brne metropolita Dorotej od prešovského arcibiskupa Nikolaja. Bol ustanovený Posvätnou Synodou 13. marca 1984, ktorá zasadala v Prahe, na úplne rozbitú farnosť do spustošeneho chrámu s porozbíjanými oknami. A vskutku, pod vedením otca Jozefa, sa z brnenskej PCO stala jedna z najväčších a najsilnejších cirkevných obcí našej miestnej cirkvi.
Sme hlboko znepokojení počínaním vladyku Izaiáša, vikárneho biskupa Olomoucko-brnenskej eparchie, ktorý verejne spoluslúžil na jeseň 2019 v Kyjeve sv. liturgiu s nekonanickou cirkevnou štruktúrou PCU. Za toto počínanie, ktoré, ako vieme, nebolo odobrené Svätým Synodom, sa vl. Izaijaš verejne neospravedlnil, ani toto počínanie nebolo verejne odsúdené, ba dokonca je vladykom Izaijašom po dnes obhajované.Pokračovat ve čtení →
Všechny fotografie pořídil br. Kyprian.
Dalo by se říci, že to byl nekončící zástup živé brněnské církve, který se nehledě na chlad, vítr a zimu shromáždil před naším svatým chrámem kolem svého pastýře, spolu s nímž se účastnil svaté božské liturgie v doslova katakombních podmínkách, venku, u podnoží Kristova kříže, Jenž jest symbolem budoucího vítězství.
Na tvářích věřících všech věkových kategorií, kteří byli dnes před chrámem přítomni, bylo nicméně možné spatřit až jakési záblesky naděje, bolest spolu s radostí, niterné pohnutí a velkou bázeň před naším Spasitelem, Jeho Přesvatou Matkou a podivuhodným světcem, jehož památku jsme dnes oslavili.
Ano, my, věřící Boží lid, dobře víme, proč křesťané tak vysoce ctí svatého, ba „přesvatého“ světce Mikuláše, arcibiskupa Myr Lykejských. Je to proto, že svatý Mikuláš zachoval pravdu o lidské přirozenosti, stvořené podle obrazu Boží Trojice, a tím se stal dobrodincem celého lidského pokolení.
Jak říkal otec Jozef ve svém kázání, všichni křesťané dodnes cítí velkou smělost, kterou má tento svatý otec Mikuláš u Boha, před trůnem božské velebnosti. On se cele posvětil Bohu, on byl Bohem vybrán, Bohem vzdělán a Bohem doprovázen na své pozemské cestě, která jeho kroky přivedla až do Nebeského království.Pokračovat ve čtení →
Slovo úvodem
„Největší dobrodinci lidského pokolení jsou svatí,“ říká starec Georgios Grigoriatský a jedním dechem dodává, že je tomu tak proto, „neboť svatí zachovávají pravdu o lidské přirozenosti.“
My, lidé, žijeme podle starce Georgia uvnitř našich vášní, sobectví, zištnosti,
a proto se pravda o lidské přirozenosti znehodnocuje. Člověk ztrácí krásu Bohem stvořené přirozenosti a stává se duchovně nemocným. A tak postupně všichni zapomínáme, jak se stále více stáváme účastnými na této nemoci a rozkladu lidské přirozenosti, kdo je opravdový (skutečný) člověk, jak ho kdysi stvořil Bůh.Pokračovat ve čtení →
Všechny fotografie: br. Kyprian
Ze života našich svatých víme, že jejich záře je různá a závisí od Boží blahodati, kterou za svého života tito světci získali.
Jak velká je záře svatého Sávy Posvěceného, jehož svátek nyní oslavujeme, nedokážeme říci, ale postačí, když si uvědomíme, že jeho záře „ozařuje náš duchovní zrak“ a „vede svatou Církev v její pozemské pouti“ napříč stoletími. Nikdy zcela dostatečně nedokážeme svými slovy vyjádřit, jak velký je nějaký člověk u Boha, pokud nás Pán sám neosvítí. Čím více se svým životem přibližujeme ke svatosti, tím více si uvědomíme, jak jsme od ní stále ještě vzdáleni.
…
Z Boží milosti, díky Boží blahodati a s Boží pomocí nadále a neochvějně trváme v našem přesvědčení, že před zlem není možné uhýbat, ale současně jediným způsobem, jak nad ním zvítězit, je překonat ho pomocí dobra, pokory, smíření.
My, brněnští pravoslavní věřící, jsme přesvědčeni, že náš zápas je veden za pravdu, a my v této pravdě vytrváme až do konce. Už nemáme co ztratit. To nejdražší, co máme, jak to pravil svatý Kosmas Etolský, je Kristus a vlastní duše. Tyto dvě převzácné hodnoty nesmíme nikomu dát…Pokračovat ve čtení →
Vaše Blaženosti!
Sláva Bohu!
Dovoluji si Vám napsat pár řádků a poprosit Vás, aby Vaše Blaženost pomohla a vyslyšela hlas věřících naší brněnské farnosti.
Stávající situace, kdy nám byli proti naší vůli přiděleni do Brna noví kněží z eparchie, je pro nás zcela nepřijatelná.
Vždyť služba Bohu a lidu není žádné zaměstnání, jak to hlásí sami lidé, kteří přicházejí do našeho chrámu a chtějí nám jako kněží sloužit.
Představte si, prosím, že nás nechtějí vpouštět dovnitř spolu s našimi duchovními otci Jozefem a Markem a za naše vlastní peníze platí už několik týdnů ochranku, která dokonce zranila jednoho věřícího u domu Božího!
Foto: sestra Galina Koleva
Vaše Blaženosti,
obracíme se na Vás s velkou bolestí v srdci, ale současně s neutuchající nadějí.
Jsme svědky toho, že již bezmála rok trvá postupná likvidace největší pravoslavné církevní obce v českých zemích a na Slovensku.
Klademe si otázku, kdo na její zkáze a odstranění zasloužilých duchovních – prot. Jozefa Fejsaka a jer. Marka Malíka, kteří tuto farnost s vypětím všech sil budovali, má zájem, a proč?
Dne 7. října 2021 se konalo zasedání Posvátného Synodu a namísto toho, aby došlo k vyřešení napjaté situace a potrestali vikárního biskupa Izaiáše (obč. jménem Igor Slaninka), který porušuje elementární principy morálky a slušnosti, ba dokonce jedná až kriminálně, byl případ vracen eparchiálnímu biskupovi Simeonovi, i když víte, že již skoro rok správu eparchie z důvodu zdravotní indispozice nevykonává a přebývá v domově pro seniory. Jak je možné, že eparchiální biskup předá své kompetence vikárnímu biskupovi, i když dle čl. 7 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku nemůže-li eparchiální biskup z vážných příčin vykonávat správu eparchie, zastupuje ho správce eparchie, jmenovaný Posvátným synodem na návrh eparchiální rady. Pokračovat ve čtení →