Při příležitosti prvního výročí kanonizace svatého starce Euménia (Saridákise)

Starec Euménios pak řekl: „Začal jsem od Kříže a s Křížem také skončím.“

Církevní památka svatého starce Euménia se každoročně koná 23. května!

V posledních letech před svým zesnutím měl starec Euménios problémy s očima, ledvinami a nohama. Měl velké boláky na nohou (kvůli cukrovce), které se neuzavíraly i přes péči, která mu byla nabízena. Měl tolik bolestí, ale nikdo ho nikdy neviděl tvářit se útrpně, bolestně, nikdo ho nikdy neslyšel stěžovat si.

Jednoho odpoledne trpěl vysokou horečkou a řekl: „Ať žije horečka! Ať žije horečka!“

Místo péče v posteli se staral o ostatní a choval se, jako by byl zdravý.

Poslední čtyři roky jeho života se mu zrak neustále zhoršoval a jak nás jeho ošetřující lékaři ujišťovali, nakonec oslepl úplně. A přesto chodil, sloužil, pracoval, obsluhoval příchozí věřící a hosty, setkával se s lidmi, zkrátka dělal všechno, jako by neměl žádné problémy se zrakem!Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Georgios nás učí, jak se stávat více a více účastnými Kristova Vzkříšení…

Zamyšlení
na duchovní témata se ctihodným
starcem Georgiem Grigoriatským
(† 2014)

„Naše Vzkříšení spolu s Kristem“

Nástěnná freska „Vzkříšení“ z Monastýru „Chóra“ (Konstantinopol)

Bylo řečeno, že jediným a skutečným dobrodincem lidského pokolení je náš Pán Ježíš Kristus, neboť pouze On nás osvobozuje od našeho největšího nepřítele, kterým je smrt.

Ačkoli všichni ostatní dobrodinci přinášejí nějaký svůj vlastní díl dobrodiní pro tento svět, jejich přínos je však dočasný, bývá zužitkován pouze v tomto pozemském životě, zatímco náš vzkříšený Pán nám daruje život věčný, a proto je také naším Spasitelem, jediným naším Zachráncem.

Když dnes slavíme Pánovo svaté a přeslavné Vzkříšení, „oslavujeme Ho, klaníme se Jemu a děkujeme Mu“.

Vzkříšení, kterým nás obdarovává náš Pán, není něčím, co je nám dáváno magicky. Je totiž třeba, abychom toto Vzkříšení „postupně, krok za krokem, získávali a přijímali i do našich životů“.

Drobná semínka Vzkříšení jsou nám dávána ve svaté tajině Křtu. Tehdy býváme spolu s Kristem „pohřbeni i vzkříšeni“. Ovšem tyto počáteční semena Kristova vzkříšení v nás musíme po celou dobu našeho života „oživovat a rozněcovat“ a samozřejmě též rozmnožovat tak, aby život vzkříšeného Pána prošel do celého našeho bytí, do naší mysli, do všech smyslů, do srdce, do „vnitřního člověka“, ale rovněž do našeho těla, abychom byli „cele naplněni blahodatí Kristova Vzkříšení“.Pokračovat ve čtení →

Starec Tadeáš Vitovnický říká, že Boží láska se nedá vyjádřit slovy…

Není to Bůh, kdo potřebuje naši modlitbu!

Bůh nepotřebuje naši modlitbu, naopak, těmi, kdo ji potřebuje, jsme my sami. Když se modlíme, mluvíme s Ním, stejně jako mluvíme mezi sebou.

Tady na zemi nemáme žádného příbuzného ani přítele, který by nám rozuměl a miloval nás jako Pán. Jeho láska se nedá vyjádřit slovy.

Je to nepochopitelné a nepředstavitelné a my jsme příliš nepatrní na to, abychom pochopili hloubku této Boží lásky k nám.“

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

Hrubá síla a násilnosti Izaiáše, Moravského a Kuchty opět dokonaly dílo zkázy. Další moravský chrám napaden!

Hodonínská obec se dnes stala terčem hrubého útoku ze strany vikárního biskupa a jeho pochopů!

 

Jsme si vědomi toho, že podobné výjevy hrubého násilí, k nimž došlo právě dnes v hodonínské pravoslavné farnosti na Jižní Moravě, o níž v posledních letech pečuje jako její duchovní pastýř otec Matfej Vavro, nejsou běžným obrázkem z nedělních bohoslužeb v tomto městě. Opravdu je to něco zcela mimořádného a nutno říci pro běžného věřícího nepřijatelného. A přece se něco takového stalo, a začíná se dít v naší nebohé eparchii stále častěji.

K čemu vlastně v hodonínské farnosti a její hřbitovní kapli sv. Metoděje dnes (15. května 2022) o Neděli uzdravení mrtvicí raněného došlo?

Za bílého dne, navíc v den nedělní, byla hodonínská obec bez upozornění přepadena trojící duchovních osob: (vikářem) Izaiášem, (knězem) Moravským a (knězem) Kuchtou, kteří se chtěli zmocnit hodonínské hřbitovní kaple, kde již dlouhé roky koná bohoslužby otec Matfej Vavro spolu se svou rodinou a místními farníky.Pokračovat ve čtení →

Anticírkevní kroky vikárního biskupa Izaiáše budí velké pohoršení a podkopávají důstojnost naší místní církve

Vikární biskup upřednostňuje politikaření před zachováním církevního řádu a pokoje v Církvi

Michal Dvořáček

V kontaktech nově zcizené webové stránky naší farnosti (pravoslavbrno), kterou si nelegitimní duchovní správce PCO v Brně v nedávných dnech přisvojil, je namísto aktuálních kontaktních údajů zveřejněno „Upozornění“, že otec Jozef, jehož fotografie je zde bez povolení jejího autora zveřejněna, „má zákaz výkonu kněžské služby po celé České republice“… a že „jeho kněžské úkony jsou v pravoslavné církvi považovány za neplatné!“.

NIC Z TOHOTO CITOVANÉHO PROHLÁŠENÍ NENÍ PRAVDA.

Dodejme jen, že lidé, kteří toto zveřejňují či podporují, jsou buď naprosto neznalí církevního práva anebo se úmyslně a proti dobrým mravům pokoušejí poškodit bezúhonného člověka, který je jedním z našich nejzkušenějších a nejzasloužilejších duchovních pastýřů. Nebo platí obojí. K jejich škodě a k velké ostudě se této dehonestace a dlouhodobé perzekuce dopouštějí někteří duchovní OBE, kteří tak zpochybňují svou církevní důstojnost v očích široké církevní veřejnosti, nehledě na to, že i díky svému mlčení a tichému souhlasu s pronásledováním čestného člověka a důstojného pastýře se připodobňují „zákoníkům a farizeům“, které Kristus pro jejich pokrytectví odsoudil: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.“ (Mt 23,23)

Naopak jménem naší živé, historické a platné církevní obce v Brně, která byla založena a spravována v souladu s církevními principy a Ústavou naší místní církve, a nikoli nelegitimně, pololegálně a nekanonicky…, jsme již vícekrát upozorňovali na příkoří a perzekuci páchané jak proti našemu duchovnímu pastýři, tak proti naší farnosti, farní radě a věřícím.Pokračovat ve čtení →

Vladyka Ábel poblahopřál otci Jozefovi a vyzdvihl jeho „pevné zachovávání principů pravoslavné víry a její pravdy“!

Polský pravoslavný arcibiskup lublinský a chelmský popřál otci Jozefovi k jeho svátku…

Otec Jozef slouží spolu s vladykou Ábelem a duchovenstvem
lublinské katedrály Všenoční bdění

V předvečer třetí Neděle po Pasše, oslavující víru a smělost Žen Myronosic, jsme se ocitli na půdě Lublinsko-chelmské eparchie Polské pravoslavné církve, o kterou pastýřsky pečuje Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Ábel.

Již před lety, v roce 2017, jsme měli možnost osobně potkat vladyku Ábela, který tehdy přijel sloužit na Jižní Moravu při příležitosti výročí svátku svatého vladyky Gorazda II.

Tentokrát vladyka Ábel pozval otce Jozefa, aby mu osobně a srdečně poblahopřál ke dni jeho anděla a svátku svatého Josefa Arimatijského, jehož památka se tuto neděli svatou Církví připomíná.

Spolu s vladykou Ábelem, dalšími duchovními a věřícími z místní Lublinsko-chelmské eparchie, ale rovněž z některých eparchií Ukrajinské pravoslavné církve, kteří byli při nedělní bohoslužbě přítomni, jsme strávili nezapomenutelné chvíle, naplněné účastí na svaté liturgii, družnými rozhovory a vzpomínkami na dávné, dnes již historické události a osobnosti z doby studií vladyky Ábela a otce Jozefa.Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Arsenios říká: „Ať jste kdekoli a ať jste jakkoli pokoušeni, modlete se a nenechte se odradit!

Nesmíme se přestat modlit, dokonce ani myslí.

Rumunský starec Arsenios (Papcioc)

(1914-2011)

„Bůh je velmi bohatý! A čeká na nás!

Čeká, až Ho požádáme!

Ať jste kdekoli a ať jste jakkoli pokoušeni, modlete se a nenechte se odradit!

Každý, kdo chce získat dar modlitby, musí mlčet a modlit se.

Tolik o modlitbě pouze mluvíme (ale nekonáme ji). To je totiž jediná věc, o které se nedá diskutovat, ale je třeba ji praktikovat.Pokračovat ve čtení →

Svatý Nikolaj Velimirovič varuje každého, aby nebloudil, neboť při Posledním soudu bude přísně souzen!

Co s těmi, kteří neustále odcházejí a bloudí?

Svatý vladyka Nikolaj Žičský a Ochridský
(1881 – 1956)

Co lze říci o těch, kteří přijali (svaté) tajiny (Boží) blahodati v plnosti pravoslaví a kteří mají před sebou příklady svatých a kteří neustále naslouchají varováním a napomenutím Církve Boží, ale přesto odcházejí a bloudí?
Při posledním soudu se takoví nebudou moci ospravedlnit žádným druhem slepoty, spíše budou souzeni jako provinilci, kteří slepotou znetvořili sebe i ostatní kolem sebe.
Zdroj: Orthodox Fathers
Toto poučení jsme připravili a zveřejnili
v den přenesení ostatků
svatého vladyky Nikolaje Žičského
zpět do Srbska (20. dubna / 3. května).

Rozhovor s otcem prot. Jozefem Fejsakem pro Magazín KULT*

Jde o utrpení člověka, před nímž nemůžeme zavírat oči!

  • Mohl byste našim čtenářům přiblížit Pravoslaví, včetně základních rozdílností oproti jiným náboženstvím?

Pravoslaví je tím nejdrahocennějším a nejryzejším, co vůbec může člověku vytanout na mysli při úvahách o podstatě a významu křesťanství. Pravoslaví je pravá, autentická křesťanská víra, přijatá od samotných apoštolů, a současně jde o svědomitý křesťanský život zasvěcený Boží pravdě. Pravoslaví je rovněž pravou a pravdivou oslavou Boha, který se lidem zjevil v těle. Jen si poslechněte, jak o víře v Ježíše Krista hovoří sám jeden z předních apoštolů – svatý Pavel z Tarsu: „Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: (Kristus) Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.“ (1 Tim 3,16) Právě k tomuto „tajemství zbožnosti“ by se dalo velmi dobře přirovnat pravoslaví.

A rozdílů oproti jiným náboženstvím?

Rozdíly oproti jiným křesťanským denominacím jsou evidentní podle toho, jak moc se liší jednotlivá vyznání víry, přesněji řečeno podle toho, jak se dané církevní společenství vzdálilo od apoštolské víry, kterou naopak Pravoslavná církev zachovala neporušenou až do dnešních dní.

A rozdíly oproti jiným monoteistickým náboženstvím?

Žádné z těchto náboženství nevyznává „Boha zjeveného v těle“, tj. možnost příchodu na svět Bohočlověka Krista, který je pravý Bůh a současně pravý člověk. Pokud některá z jiných náboženství uznávají osobnost Ježíše Krista, tak nanejvýše jako proroka, ale nikoli jako Syna Božího, „Jenž byl počat z Ducha Svatého a Marie Panny, který byl ukřižován, pohřben a třetího dne vstal z mrtvých!“Pokračovat ve čtení →