PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

„Neboť odplata vaše hojná jest v nebesích.“ (Mt 5,12)

Naše doba je velmi těžká.

Dnes musí křesťané vynaložit hodně trpělivosti, aby získali velkou odměnu (na nebesích)…

Mnoho svatých by chtělo žít v dnešní době, aby získali takovou odměnu.Pokračovat ve čtení →

Pravou lásku má ten, kdo má také pravou víru…

– Starče, řekl jsi nám, že nejprve přichází víra a pak přichází láska k Bohu.

– Podívejte, abyste milovali Boha, musíte v Něj věřit. Analogicky podle naší víry se pak projevuje také naše láska k Bohu. Logika mi však říká, že u lidumilného člověka láska k Bohu předchází víru. Je to takové laciné, když někdo žádá, aby se mu nejprve Bůh zjevil, aby on v Něho uvěřil a teprve pak Ho miloval. Naopak, nejprve si Boha zamiluji vší láskou a úctou, a podle toho Bůh bude jednat vůči mně. A čím více vidím Boží přízeň, tím více roste má víra a má láska k Bohu, a také miluji všechny ostatní lidi, protože jsou obrazem Boha, všechna zvířata a ptáci a všechno stvoření, protože jsou Boží stvoření.

„Může mít, starče, někdo lásku, aniž by měl také pravou víru?“

– Takový člověk si může myslet, že má lásku, ale ve skutečnosti ji nemá. Ve správné, pravoslavné věrouce člověk nachází pravou lásku.

Do mé chýše jednou přišli dva katolíci, jeden byl novinář a druhý sekretář ve Vatikánu.Pokračovat ve čtení →

Modlitba přivádí k opravdové radosti

Svatý starec Paisij při rozhovoru s poutníky 

– Starče, jak nejlépe vyslovovat modlitbu? Nahlas, šeptem nebo myslí?

– Když ji budete říkat nahlas, unavíte se a rychle skončíte. Proto ji říkejte někdy šeptem a někdy v duchu. Modlitba pronášená myslí je však tou nejlepší cestou, ale protože ne všichni lidé ji dokážou vyslovovat nepřetržitě svou myslí, velmi pomáhá říkat ji šeptem jako nějakou předběžnou lekci.

Můžete ji ovšem začít říkat šeptem, pokračovat myslí a pak znovu šeptem a znovu ve své mysli.

Provádějte toto střídání, dokud modlitba nedospěje do fáze, kdy je opakována pouze myslí, jak se jí také správně říká: modlitba mysli (řec. noerá prosevchí).

Pak se člověk modlí myslí a jeho srdce poskakuje radostí, raduje se, dosahuje božské lásky, zažívá nebeské stavy.

Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

Nejhorší je, když své síly vyčerpáme na maličkostech, a na to podstatné nám už nezbývají!

– Starče, když člověk vede (duchovní) zápas, ale ve skutečnosti nikterak nepostupuje kupředu, kde je prosím chyba?

– Možná vede zápas s pýchou.

Ale řeknu vám, čím někteří lidé trpí a proč nedělají pokrok?

Zatímco mají vhodné podmínky, své síly plýtvají na maličkostech, a pak nemají sílu čelit duchovnímu boji.

Řekněme, že začneme podnikat útok na nepřítele a připravíme se na vše potřebné, abychom se s ním vypořádali. Ale on, protože se bojí, že to nezvládne, se nás snaží vyprovokovat a odvést naši pozornost jinam, buď prostřednictvím různých sabotáží anebo urážkami. A my se pak na tyto věci začneme soustředit. Směrujeme své síly jednou doleva, podruhé doprava. Čas běží a munice a jídlo dochází. Vojákům posíláme staré oblečení…, a vojáci začnou reptat.

Výsledkem toho vše je, že všechny naše síly jsou vyčerpány, a my nemůžeme čelit nepříteli.

To je to, co někteří dělají v duchovním boji…

„Kdo má uši k slyšení, slyš.“ (Mt 11,15)

Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

https://azbyka.ru/otechnik/Paisij_Svjatogorets/logoi-b-pneumatike-aphypnise/