Zesnutí starce Paisije (12.7.1994) proběhlo v anonymitě, jak si to sám světec přál a jak celý svůj život skromně žil!

Učinil znamení kříže a chvějícími se rty pravil: „Rozpomeň se na mě, Pane, až přijdeš do svého Království!“

Pohřební bohoslužba se stala přesně tak, jak si svatý Paisij přál!

Dne 11. července si Řecká pravoslavná církev připomíná svatou Euthýmii Všechvalnou (památka 11. / 24. července).

Svatý Paisij naposledy přijal svaté Přijímání.

S velkými obtížemi poklekl na postel.

Učinil znamení kříže a chvějícími se rty pravil: „Rozpomeň se na mě, Pane, až přijdeš do svého Království!“Pokračovat ve čtení →

Svatý Paisij Svatohorec zdůrazňoval neustálé oslavování Boha…

„Říkejte: Sláva tobě, Bože! A vzývejte jméno našeho Krista s pochvalami.“

Svatý starec Paisij (vpravo) s neznámým mnichem u své kelie „Panaguda“
na Svaté Hoře Athos

Vladyka Athanásios Lemesský jednou vyprávěl:

Starec Paisij si vždy přál, aby člověk, křesťan, měl doxologického ducha (aby neustále oslavoval Pána), aby měl ducha radostného, ​​ducha prostého bídy, mizérie a zlé vůle.

Starec si přál, aby člověk nebyl nešťastný, ale aby byl naplněn Boží blahodatí.

A pořád říkal:

„Říkejte: Sláva tobě, Bože! A vzývejte jméno našeho Krista s pochvalami.“

Poprvé jsem slyšel, že se člověk může modlit pomocí komboskini a při tom chválit Boha.

A z toho vyplývá, jak je to důležité, zvláště v dnešní době, ve světě, kde je tolik lidí trpících depresemi, tolik přepracování a duševních potíží.Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Efrém Arizonský vypráví poučný příběh…

Vím o člověku v Kristu, který byl přenesen až do třetího nebe…

Ctihodný Efrém Arizonský 

Jeden člověk kdysi vystoupil do nebe a mluvil s Kristem.

Při pohledu na Pána mu zcela nezištně řekl:

„Pane, musíš lidem usnadnit jejich spásu. Lidé jsou velmi slabí a snadno upadnou do hříchu…“

Kristus mu na to odvětil:

„Budou spaseni, pokud se budou modlit dvěma modlitbami. Jedna má šest slov a druhá čtyři slova.

Jedna zní: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“ a druhá: „Přesvatá Bohorodice, spasiž nás!“

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

Ctihodný starec Paisij radí, jak máme jednat, aby mohla působit Boží blahodať!

Dovolme, aby také jednal Bůh…

Když je člověk v pokušeních, v obtížných situacích a problémech trpělivý, pak pro něj Bůh nalézá to nejlepší řešení.

Proto se musíme ve všem podřídit, být poslušní (vůči Boží vůli) a pokořit se, tj. všechno snést a vydržet, zatímco budeme toužit jen po tom, aby působila Boží blahodať.

Z tohoto důvodu vytrváme a nebudeme jednat my, nýbrž dovolíme, aby jednal Bůh!

Zdroj: Το Αλφαβητάρι της Αγάπης. Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

Video s unikátními záběry ze života starce Paisije:

Nikolaj Ipaťjev a jeho „Dům zvláštního určení“ – místo vraždy svaté carské rodiny v Jekatěrinburgu

„Za všechny roky existence domu v něm nikdo nezemřel. A pak zde náhle, přes noc, bylo zavražděno jedenáct lidí najednou…“

Osud Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva (1869-1938)

Zatímco tragický osud posledního ruského cara, jeho rodiny a jejich čtyř věrných služebníků je dobře znám, život a osud majitele nechvalně známého domu v Jekatěrinburgu, kde byli všichni tito novodobí strastotěrpci 17. července 1918 brutálně zavražděni – Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva (1869- 1938), zůstává méně známý.

Nikolaj se narodil 18. února 1869 v Moskvě, v rodině známého moskevského architekta Nikolaje Aleksejeviče Ipaťjeva (1839-1890), který zastával prominentní a vlivný post – byl jedním ze tří oficiálních architektů první Ruské pojišťovací společnosti – a patřil k nejuznávanějším odborníkům v tehdejším Rusku. Jeho manželka Anna Dmitrijevna Ipaťjevová (rozená Gliková) pocházela z rodiny, která dala Rusku mnoho pozoruhodných intelektuálů.

Kromě Nikolaje měli manželé další dvě děti, dceru Věru a bratra Vladimíra (1867-1952), který se stal slavným chemikem a je považován za jednoho ze zakladatelů petrochemického průmyslu ve Spojených státech.Pokračovat ve čtení →

Jednou se starce Paisije zeptali na téma zpovědi a naší účasti na bohoslužbách…

Ne, nejsou to formality, nýbrž věci zásadního významu!

Vyznáváš své hříchy, zpovídáš se, chodíš do chrámu?

– Já tyto věci, otče, považuji za pouhé formality!

– Pozor, to neříkej! Všechny tyto věci jsou jako ústřední stavební kámen do kopule chrámu, jako nějaký klíč!

Když jej odstraníš, celá kopule se zhroutí.

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Z duchovního pokladu svatého starce Paisije Svatohorce. Poučení pro naši dobu! Poučení pro naše životy…

Pokud nemáme pokoru, Bůh nejedná!

Starče, proč, když o něco ve víře žádám, Bůh mi to nedává?

– Věříš, žádáš, ale nemáš-li pokoru anebo máš-li naopak sklon k pýše, Bůh ti to, co žádáš, nedává.

Člověk může mít víru nejen jako „hořčičné zrno“, ale také jako kilo hořčice. Ale pokud nemá odpovídající pokoru, Bůh nejedná, protože by to tomu danému člověku neprospělo. Jestliže panuje pýcha, víra nepůsobí.

Když člověk kráčí svým životem s vírou, bez pochybností, a prosí o Boží pomoc, pomalu se dostavují nejprve malé události, pak větší, a jeho víra se prohlubuje. Když prožívá božská tajemství zblízka, stává se teologem, protože je neuchopuje myslí, nýbrž je prožívá ve skutečnosti.

Jeho víra stále roste, protože se pohybuje v jiném prostoru, obklopen božskými událostmi. Aby však člověk mohl zažít Boží tajemství, musí se zbavit svého „starého člověka“, vrátit se nějakým způsobem do stavu před pádem.Pokračovat ve čtení →

Raduj se, starče Paisiji, neboť „na zemi jsi žil jako Anděl“, „láskou jsi zazářil“ a věřícím jsi byl „průvodcem k svatému životu“!

Při příležitosti svátku ctihodného starce
Paisije Svatohorce
(12.7.)

O duchovních darech a Boží blahodati

Ani v době Starého zákona nezískávali lidé Boží dary, duchovní charizmata a dary proroctví, odděleně od Božího lidu. Jak Mojžíš, tak Elijáš, a stejně tak i další proroci a svatí lidé Starého zákona „získávali dary Ducha Svatého k prorokování pouze, pokud se nacházeli uprostřed Božího lidu“, tj. uvnitř Církve Starého zákona. A stejně tak uvnitř novozákonní Církve dával vždy Bůh, a nadále udílí, charizmata Ducha Svatého…

Naši svatí a bohonosní starci, jakož i učitelé Církve jednomyslně potvrzují, že pravá Kristova Církev Nového zákona je naší Pravoslavnou církví, která zachovává pravdivě svaté Kristovo Evangelium, nezměněné učení Kristovo. Tato naše Svatá pravoslavná církev (k tomuto pravdivému učení) nikdy nic nepřidala, ale ani nic neodebrala.Pokračovat ve čtení →

Ano, starče, „není dne“, kdy by nám podle Tvých moudrých slov „Bůh nedával nový pocit věčného života“!

Ctihodný starec Sofronij z Essexu nám radí, abychom se neustále radovali!

Máme tak bohatého Boha, který má tak velkou blahodať, a přesto žijeme tak bídně a chudě.

Je nám líto každé drobnosti, a to je úpadek.

Měli bychom být pořád šťastní!

Náš život by pro nás měl být každodenně neustálým překvapením.

Není dne, kdy by nám Bůh nedával nový pocit věčného života.

Zdroj: Άνθη Αγίας Ρωσίας