Přesvatá Bohorodice ve světlé své duševní cudnosti, čistoty a panenské ctnosti!

(†) Metropolita Kosmas Etolský a Akarnanijský
(1945-2022)

Cudnost, počestnost a panenská čistota naší Panagie

Jak dokázala vystoupit tak vysoko? Vystoupila tak vysoko proto, že ještě před tím sestoupila tak nízko, pokořila se a poslechla vůli našeho Trojjediného Boha.

Její absolutní poslušnost jí pomohla zušlechtit její ctnosti do dokonalého jejich stupně, ve skutečnosti se jednalo o její čistotu, dokonalou cudnost a ctnost, které k sobě přivedly pozornost a lásku Vtěleného Slova Otce, který si ji vyvolil, učinil z ní svou tělesnou, lidskou matku, aby mohl sloužit dílu spásy člověka.

A jak si naše Panna Maria zachovala čistotu a cudnost?

Od útlého dětství v sobě pěstovala velkou ctnost moudré rozvážnosti a cudnosti, a právě cudnost se stala strážcem a pevností její čistoty.

Věnujme dnes se vší zbožností bedlivou pozornost svaté ikoně naší Panagie čili Panny Marie. Z jejího výrazu a držení těla vyzařuje jedinečná cudnost.

Tato opovrhovaná a zapomínaná velká ctnost cudnosti se zjevuje v našem nestoudném věku, aby nám ji Přesvatá Bohorodice představila a vyžadovala ji od nás, dnešních křesťanů. Panagie nás žádá, abychom postavili zábranu a zastavili velkou dekadenci čili pád, do kterého se řítíme, a učinili z cudnosti a počestnosti naši vlastní ctnost.

(†) Metropolita Kosmas Etolský a Akarnanijský (1945-2022)

Cudnost není jen vnější ctností. Je hlavně zdrojem vyjádření a externalizace všech křesťanských ctností. Zdrojem a kořenem cudnosti je znovuzrozené srdce křesťana, onen „vnitřní člověk“.

To potvrzuje i náš Pán, když říká: „Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“ (Mt 15,35)

A apoštol Pavel zdůrazňuje: „Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jest-li která ctnost, a jest-li která chvála, o těch věcech přemýšlejte.“ (Filip 6,8) Rozvažujte tedy, přemýšlejte, mluvte o tom, co je pravdivé, co je počestné, co je uctivé, co je neposkvrněné a čisté, co má dobrou pověst…

K čemu nás přivádějí tato slova?

Ujišťují nás, že pravý křesťan, který vede (duchovní) zápas, který se upřímně chce posvětit, je také člověk cudný, počestný.

A proto věnujme pozornost našim nesčetným světcům. Naši cudní mladí mučedníci, „kteří vedli dobrý zápas“, stejně jako počestné panny mučednice, a dále cudní světci z řad vojáků, cudní ctihodní otcové a cudní novomučedníci.

Opravdu, kdybychom je viděli na jejich ikonách s neslušným výrazem a zpodobením, my, kteří jsme dnes odhodili cudnost stranou, dokázali bychom je ctít jako světce?

Muži a ženy, zamilujme si cudnost, která zjevuje anděly. Ať matky stráží své dcery. Necudné ​​oblečení „působí zhýralost“, šíří provokaci, ničí střízlivost a čistotu, ničí mládí, rozbíjí rodinu…

(†) Metropolita Kosmas Etolský a Akarnanijský (1945-2022)

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..