Aktuality/Dějiny pravoslaví/Homílie/Věrouka/Životy svatých

Počátek svatého letního půstu ke cti Přesvaté Bohorodice se nesl v duchu posvěcení!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Světíme vodu, med a obecně různé plody země, abychom vzdali Bohu díky za Jeho veliké milosrdenství k nám!

Dnes, 1. srpna dle starobylého Juliánského kalendáře, započal svatý půst ke cti Přesvaté Bohorodice, resp. jejího čestného Zesnutí a Nanebevzetí!

Tento „Uspenský“ půst, jak se v našem slovanském prostředí zaužívalo říkat, je vlastně podle učení svatých Otců ustanoven v zásadě z několika důvodů. Jednak si jím připomínáme přípravu Přečisté a Vždycky Panny Marie na její vlastní zesnutí. Ona totiž tušila, že se blíží konec jejího pozemského života, a ve svých svatých myšlenkách dobře uvažovala o tom, že na takovou chvíli je třeba se duchovně připravit a do posledního okamžiku se modlit k Bohu, aby se nad člověkem slitoval a spasil jeho duši.

Svatý Simeon Soluňský doplňuje i druhý důvod tohoto letního půstu, pro nás, dnešní křesťany, jímž jsou dva velké svátky, které jsou přede dveřmi: jednak svátek Pánova slavného Proměnění na Hoře Tábor, jednak svátek Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Svatý Simeon zdůrazňuje: „Jeden (z těchto svátků) nám dává posvěcení a požehnání, a druhý nám dává milosrdenství a zastání.“Pokračovat ve čtení →

Poučení svatých otců/Věrouka

„Křesťanství je víc než teorie o vesmíru, víc než učení napsané na papíře; je to cesta, po které putujeme…“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Některé z nejznámějších citátů metropolity Kallista 

„Ježíš neodsoudil nikoho kromě pokrytců.“

„Jsme na cestě vnitřním prostorem srdce, na cestě, která se neměří hodinami našich hodinek ani dny kalendáře; neboť je to cesta z času do věčnosti.“

„Vidíme, že úkolem křesťanství není poskytovat snadné odpovědi na každou otázku, ale přimět nás, abychom si postupně uvědomili tajemství. Bůh není ani tak předmětem našeho poznání, jako spíše příčinou našeho úžasu.“

„Víra není domněnka, že něco může být pravda, ale ujištění, že tam někdo je.“

„Znát osobu je mnohem víc než znát fakta o této osobě. Poznat člověka v podstatě znamená milovat ho; bez vzájemné lásky nemůže existovat skutečné povědomí o druhých osobách. Nemáme žádné skutečné znalosti o těch, které nenávidíme.“Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Nestačí být „dobrými lidmi“, musíme se stát „dobrými křesťany“, neboť to se Bohu líbí…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný starec Grigorios Dochiarský
představený Posvátného kláštera Dochiariu
Svatá Hora Athos
(+2018)

„Moji bratři, nespokojujte se s dobrými slovy a pochvalami od lidí, které vás utvrzují v přesvědčení, že jste „dobří a užiteční lidé“, protože to se často děje kvůli prospěchu některých lidí.

Musíte usilovat o to stát se „dobrými křesťany“, a to způsobem tichým a pokorným, což je Bohu příjemné!“

Zdroj: Athanasios Arabatzis

Poučení z pateriků/Věrouka

Starec Paisij říkal, že Přesvatá Bohorodice má moc uhasit jakýkoli oheň, který ohrožuje naši duši!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Obejměte ikonu „Sladce líbající“ a nebojte se!

Před několika lety se někdo zeptal starce Paisije:

– Starče, v této společnosti, ve které žijeme, na nás přichází zlo jako obrovský požár a ohrožuje nás i naše děti. Co musíme udělat, abychom byli spaseni?

Na to jim starec řekl následující příhodu:

– Poslouchejte, mé děti, na začátku našeho století vypukl na Svaté Hoře Athos obrovský požár a ohrožoval ruský klášter. A tak všech 2 tisíce mnichů a 3 tisíce dělníků, kteří tam pracovali, vzali, co našli po ruce, a vyšli čelit ohni sami. Ale nic nezmohli. Pak se oheň rozšířil také na klášter Vatopedi. I zde stovky mnichů a dělníků, kteří tam také byli, oheň zastavit nedokázaly. Oheň vše zničil.

Potom se oheň začal šířit dál a dorazil až ke klášteru Filotheu. Tehdy tam žilo jen asi 15 mnichů a stejný počet dělníků. Všichni přítomní, jsouce zcela vyděšeni, ihned vzali lopaty a vyběhli ven, aby čelili ohni a jeho plamenům, které všechno stravovaly.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

To není žádná bezvýznamnost! Tehdy přijímáme Tělo a Krev Kristovu (při svatém Přijímání), a nyní máme rovněž obecenství s Bohem (při modlitbě).

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Pokorné vyznání Kristu

Starče, jakou přípravu musíme učinit před tím, než se začneme modlit?

„Příprava před modlitbou musí být podobná té, kterou konáme před přijetím svatého Přijímání. Tam se děje Božské účastenství (řec. Θεία Κοινωνία) (tj. účast člověka na Boží přirozenosti), a zde máme rovněž božské obecenství“ (řec. θεία επικοινωνία). Když se účastníme svatého Přijímání, přijímáme do našeho nitra Krista, a pak přichází božská blahodať!

Prostřednictvím modlitby zachováváme neustálé „obecenství s Kristem“, a to je zase jiný způsob, jak přijímáme Boží blahodať. To není žádná bezvýznamnost! Tehdy přijímáme Tělo a Krev Kristovu (při svatém Přijímání), a nyní rovněž vcházíme do obecenství s Bohem (při modlitbě).

Tak jako před svatým Přijímáním je třeba se vyznat duchovnímu otci, tak i před modlitbou, která je „obecenstvím s Bohem“, je třeba učinit pokorné vyznání Kristu.

A proto bychom měli říci:

„Kriste, jsem tak bídný člověk, jsem takový (a takový)…, nestojím za to, aby ses se mnou obtěžoval, avšak…, prosím, pomoz mi.“

A pak přichází božská blahodať a začíná naše obecenství s Bohem.“

„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti…“ (2Pt 1,4)

Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

připravil Michal Dvořáček

 

Dějiny pravoslaví/Homílie/Životy svatých

Svědectví o starci Epifaniovi (Theodoropoulosovi) podle slov jeho vlastního bratra Polynikise

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Ve svých odpovědích byl přesný, vyhýbal se zbytečným frázím, byl vyčerpávající, připravený mluvit, a přesto obvykle mlčel…“

Celé ty roky byl a vlastně i nebyl členem své tělesné rodiny. Možná to zní paradoxně, ale otec Epifanios se i v tomto smyslu dokázal s Boží pomocí vyhnout všem krajnostem a současně snoubit spolu věci zcela protichůdné…

Vyhýbal se jak přílišné citové vazbě na své tělesné příbuzné, která by škodila jeho duchovní práci, tak i nějaké chladné odměřenosti vůči nim, která by je psychicky zraňovala.

Zároveň toužil, a v tom uspěl, aby patřil především ke své duchovní rodině v Kristu, aniž by však přehlížel svou fyzickou rodinu. Silné spojení otce Epifania s jeho duchovní rodinou je známé, ale jeho paralelní – vždy jemná – oddanost své fyzické rodině není příliš známa.

V našich rodinách nebyla žádná příjemná nebo nepříjemná událost (narození, křest, svatba, pohřeb, vzpomínková akce, soud atd.), jíž by se otec Epifanios neúčastnil. Byvše neustále energický, v pohybu, aniž by v nejmenším zanechal své duchovní práce, které se věnoval duší i tělem většinu dne, se nezměrně obětoval a navzdory svým fyzickým neduhům a nezbytně nutnému času na jídlo (byť obvykle jedl při telefonování) nebo spánku (obvykle bdělého) vždy našel způsob, jak ušetřit trochu času na občasné krátké návštěvy u nás doma; nebo nám alespoň poslal textovou zprávu či nás kontaktoval telefonicky.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Starec Tadeáš Vitovnický radí, co dělat, když nás zasáhne vlna trudnomyslnosti…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Jak se modlitba postupně stává zvykem!

Starec Tadeáš Vitovnický
(1914-2003)

Co máme dělat, když jsme zarmoucení?

Otec Tadeáš pravil:

„V životě se často stává, že přijde nějaká vlna obtížných myšlenek, a tato vlna zármutku nás silně zasáhne.

Nejlepší je v takovém případě mlčet.

Nemusíme moc přemýšlet.

Pán ví, dobře předem ví, kolik dokážeme vydržet. Jakou tíhu zármutku můžeme unést.

V tomto případě musíme okamžitě přistoupit k Pánu, který je pro nás jako náš hřejivý dům v zimě.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Věrouka/Životy svatých

Prosme svatého Pantelejmona, aby nám pomohl „získat dokonalou lásku k Bohu a k našim bližním“!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Trpiteli a mučedníku Kristův, modlitbami svými uzdrav nemoci duší našich…“

Svátek svatého léčitele Pantelejmona

Podle díla (†) starce Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

 

Hlavním charakterovým rysem svatého Pantelejmona je podle starce Georgia Grigoriatského „velká láska k Bohu a současně velká láska k bližnímu“.

A tuto velkou lásku k lidem projevoval svatý Pantelejmon různými způsoby, zejména prostřednictvím léčby různých lidských nemocí, neboť za tímto účelem „získal od Boha dar“, jako člověk před Bohem spravedlivý, „aby uzdravoval lidské nemoci“.

A jak dobře víme z jeho života, svatý Pantelejmon „uzdravoval nezištně“ (tj. zdarma) podobně jako i další svatí Nezištníci, a to s jediným cílem: jen aby učinil svým bližním nějaké dobrodiní. „A jako lékař působil nejen při léčbě těl, nýbrž i duší.“

Svatý Pantelejmon uzdravoval jako lékař také duše nemocných, – jak lze vyčíst z jeho hagiografie –, přičemž žádal jednu jedinou odměnu od těch, které uzdravil, a tou byla víra v Pána: „aby uvěřili ve Spasitele Krista“.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Otec Konstantinos věřícím radil, aby se začali pravidelně modlit…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším.“ (Jr 29,12)

Otec Konstantinos Stratigopoulos
(1946-2018)

Někteří ke mně přicházejí proto, že je za mnou někdo poslal ke zpovědi.

Vidím na nich, že nežijí duchovním životem. Co jim mohu říci? Budou mi rozumět? A tak je jednoduše žádám, aby se začali pravidelně modlit.

Samozřejmě odcházejí zklamaní, protože jsem jim neposkytl řešení problému, který se jich týká…

Ale řekl jsem jim to hlavní, co by měli dělat.

No řekněte, jak by mohli bez modlitby otevřít oči, aby viděli, co se s nimi díky Boží blahodati děje?

(Z vyprávění zpaměti…)

Zdroj: Ορθόδοξη Χριστιανή Γυναίκα (Orthodox Woman)Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Homílie/Pravoslaví

Díky „nasycení pěti tisíců“ si uvědomujeme, s jak velkou lidumilností jednal náš Spasitel, abychom měli „naději na věčný život“!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Nasycení tisíců jako předobraz požehnaného bohoslužebného řádu naší svaté Církve!

Další, dnes již osmou, neděli po svaté Padesátnici, kdy si připomínáme zázračné „nasycení pěti tisíců“…, jsme se opět mohli zúčastnit svaté božské liturgie v Chrámu Krista Spasitele, a Hospodin opět osvítil srdce mnoha věřících, kteří v hojném počtu přišli, aby oslavili dnešní svátek Zesnutí svaté a spravedlivé Anny, Matky Přesvaté Bohorodice.

Dnes spolu s otcem Jozefem a otcem Michailem sloužil ještě jeden kněz, pravoslavný duchovní až z dalekého amerického Bostonu, kterým byl otec Viktor (Victor Boldewskul), správce Bostonské pravoslavné církevní obce při chrámu „Bohozjevení“ Ruské pravoslavné církve v zahraničí.

Otec Jozef se s otcem Viktorem zná již déle než 30 let, a proto i jejich dnešní setkání bylo vpravdě radostné, když se mohli oba dva setkat při konání božské liturgie a tak silné účasti našich farníků. Otec Viktor na závěr všem poděkoval za možnost strávit tyto vzácné chvíle pohromadě v našem místním církevním obecenství a popřál nám hodně duchovních sil do našeho křesťanského života.

Otec Viktor stojící uprostřed, napravo od nedávno zesnulého metropolity Ilariona

Pokračovat ve čtení →