Jak se modlitba postupně stává zvykem!
Starec Tadeáš Vitovnický
(1914-2003)
Co máme dělat, když jsme zarmoucení?
Otec Tadeáš pravil:
„V životě se často stává, že přijde nějaká vlna obtížných myšlenek, a tato vlna zármutku nás silně zasáhne.
Nejlepší je v takovém případě mlčet.
Nemusíme moc přemýšlet.
Pán ví, dobře předem ví, kolik dokážeme vydržet. Jakou tíhu zármutku můžeme unést.
V tomto případě musíme okamžitě přistoupit k Pánu, který je pro nás jako náš hřejivý dům v zimě.
Zůstaňme tedy tišší, nic neříkejme.
Je dobré mlčet, protože my nedokážeme okamžitě překonat vlnu těchto trudných myšlenek a zármutku.
Často uvažujeme o tom, co bude v budoucnosti, která je plná nejistoty. Ptáme se sami sebe: „Jak dokončíme tuto práci, jak vyřešíme tento problém?“
Proto je dobré mlčet, zklidnit se a něčím zaměstnat svou mysl.
A protože je naše mysl zvyklá všude se toulat, musíme jí uložit řádnou práci. Tímto zaměstnáním je modlitba.
Tak se postupně učíme modlit, a modlitba se stává naším zvykem.
Učíme se modlit tak, jak jsme se naučili a zvykli na jakoukoli jinou práci. A poté, co se modlitba stane naším zvykem, po nějaké době se již budeme modlit bez přemýšlení. Jako u každé jednoduché práce, na kterou jsme si zvykli.
Naše ruce pracují a dílo je postupně dokončováno.
Tak je to i s modlitbou.
Modlitba se postupně stává zvykem.
Pomalu, pomalu probíhá vnitřní modlitba.
A potom se již naše srdce modlí bez přestání.
A když Pán vidí naši snahu, vidí, jak Ho z celého srdce hledáme a chceme s Ním být v jednotě, pak nám okamžitě dává své požehnání a svou moc.
Zdroj: Προσευχή με την ευχή Του Ιησού
Z knihy „Γέρων Θαδδαίος: Ένας πνευματικός της εποχής μας“ (Starec Tadeáš: Duchovník naší doby)
připravil Michal Dvořáček
