(†) Metropolita Kosmas Etolský a Akarnanijský
(1945-2022)
Cudnost, počestnost a panenská čistota naší Panagie
Jak dokázala vystoupit tak vysoko? Vystoupila tak vysoko proto, že ještě před tím sestoupila tak nízko, pokořila se a poslechla vůli našeho Trojjediného Boha.
Její absolutní poslušnost jí pomohla zušlechtit její ctnosti do dokonalého jejich stupně, ve skutečnosti se jednalo o její čistotu, dokonalou cudnost a ctnost, které k sobě přivedly pozornost a lásku Vtěleného Slova Otce, který si ji vyvolil, učinil z ní svou tělesnou, lidskou matku, aby mohl sloužit dílu spásy člověka.
A jak si naše Panna Maria zachovala čistotu a cudnost?
Od útlého dětství v sobě pěstovala velkou ctnost moudré rozvážnosti a cudnosti, a právě cudnost se stala strážcem a pevností její čistoty.
Věnujme dnes se vší zbožností bedlivou pozornost svaté ikoně naší Panagie čili Panny Marie. Z jejího výrazu a držení těla vyzařuje jedinečná cudnost.
Tato opovrhovaná a zapomínaná velká ctnost cudnosti se zjevuje v našem nestoudném věku, aby nám ji Přesvatá Bohorodice představila a vyžadovala ji od nás, dnešních křesťanů. Panagie nás žádá, abychom postavili zábranu a zastavili velkou dekadenci čili pád, do kterého se řítíme, a učinili z cudnosti a počestnosti naši vlastní ctnost.
(†) Metropolita Kosmas Etolský a Akarnanijský (1945-2022)
Cudnost není jen vnější ctností. Je hlavně zdrojem vyjádření a externalizace všech křesťanských ctností. Zdrojem a kořenem cudnosti je znovuzrozené srdce křesťana, onen „vnitřní člověk“.
To potvrzuje i náš Pán, když říká: „Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“ (Mt 15,35)
A apoštol Pavel zdůrazňuje: „Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jest-li která ctnost, a jest-li která chvála, o těch věcech přemýšlejte.“ (Filip 6,8) Rozvažujte tedy, přemýšlejte, mluvte o tom, co je pravdivé, co je počestné, co je uctivé, co je neposkvrněné a čisté, co má dobrou pověst…
K čemu nás přivádějí tato slova?
Ujišťují nás, že pravý křesťan, který vede (duchovní) zápas, který se upřímně chce posvětit, je také člověk cudný, počestný.
A proto věnujme pozornost našim nesčetným světcům. Naši cudní mladí mučedníci, „kteří vedli dobrý zápas“, stejně jako počestné panny mučednice, a dále cudní světci z řad vojáků, cudní ctihodní otcové a cudní novomučedníci.
Opravdu, kdybychom je viděli na jejich ikonách s neslušným výrazem a zpodobením, my, kteří jsme dnes odhodili cudnost stranou, dokázali bychom je ctít jako světce?
Muži a ženy, zamilujme si cudnost, která zjevuje anděly. Ať matky stráží své dcery. Necudné oblečení „působí zhýralost“, šíří provokaci, ničí střízlivost a čistotu, ničí mládí, rozbíjí rodinu…
(†) Metropolita Kosmas Etolský a Akarnanijský (1945-2022)
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
připravil a přeložil Michal Dvořáček
