„Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ (Zj 14,12)
Svatý starec Paisij Svathorec pravil:
Co pro nás udělal Kristus? A co děláme pro Krista my?
Svět chce hřešit a současně si přeje Boha dobrého…
Aby nám Bůh odpustil, a my budeme hřešit dál. Jinými slovy, můžeme dělat, co chceme, a On nám musí odpustit.
Aby nám, lidem, Bůh vždy odpustil, a my budeme hrát na své housle bez přerušení…
Lidé nevěří, a proto se hrnou do hříchu. Všechno zlo začíná odtud, z nevíry (z nevěrnosti vůči Bohu). Lidé nevěří v posmrtný život, a proto na nic neberou ohled.
Jsou vůči ostatním nespravedliví, opouštějí své děti… Dějí se velmi zlé věci, vážné hříchy.
Ani svatí Otcové nepředvídali takové hříchy ve svatých kánonech – jak řekl Bůh o Sodomě a Gomoře: „Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ (Gn 18,21). Pokud lidé nebudou činit pokání, pokud se nenavrátí k Bohu, ztratí věčný život.
Člověku je třeba pomoci, aby pocítil nejhlubší smysl života, aby se vzpamatoval a pocítil božskou útěchu. Účelem je, aby se člověk duchovně povznesl, nejen aby nehřešil…
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
Podle: Ἁγ. Παϊσίου Ἁγιορείτου: ΛΟΓΟΙ Α’ «Μὲ Πόνο καὶ Ἀγάπη»
(Svatý Paisij Svatohorec: „S bolestí a láskou“, s. 25)
připravil a přeložil M. Dvořáček
