„Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.“ (Ef 5,21)
Drazí jubilanti!
Drahý otče Jozefe, drahá mátuško Marie!
Životní zkušenost a dějiny naší Církve plně dosvědčily, že každý ženatý kněz potřebuje mít po svém boku důstojnou lidskou bytost, ženu, manželku, a v tom pravém slova smyslu mátušku (tj. obětavou matku všech farníků), která bude na každém kroku s láskou v Kristu pečovat o svého manžela, otce svých dětí, duchovního otce svých duchovních dětí, o správce dané farnosti a konkrétního církevního společenství v nějakém místě.
Díky této téměř neviditelné, avšak všudypřítomné podpoře, útěše a pokornému nesení kříže své mátušky může kněz s vyrovnaností, vnitřním pokojem a oddaností přivádět k Bohu jemu svěřené duchovní stádce a za přispění Boží blahodati proměňovat zcela specifickým, duchovním způsobem lidská srdce, a tím i charakter okolní společnosti.
Jak velká je zodpovědnost kněze, který je „služebník Kristův a správce Božích tajemství“ (1 Kor 4,1). A jak neméně velká je zodpovědnost a hlavně námaha jeho věrné a obětavé manželky, která svou neúnavnou prací získává od Boha velké požehnání.Pokračovat ve čtení →









