Blahopřání k 40. výročí svatby našich milovaných otce Jozefa a mátušky Marie!

 „Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.“ (Ef 5,21)

Drazí jubilanti!

Drahý otče Jozefe, drahá mátuško Marie!

Životní zkušenost a dějiny naší Církve plně dosvědčily, že každý ženatý kněz potřebuje mít po svém boku důstojnou lidskou bytost, ženu, manželku, a v tom pravém slova smyslu mátušku (tj. obětavou matku všech farníků), která bude na každém kroku s láskou v Kristu pečovat o svého manžela, otce svých dětí, duchovního otce svých duchovních dětí, o správce dané farnosti a konkrétního církevního společenství v nějakém místě.

Díky této téměř neviditelné, avšak všudypřítomné podpoře, útěše a pokornému nesení kříže své mátušky může kněz s vyrovnaností, vnitřním pokojem a oddaností přivádět k Bohu jemu svěřené duchovní stádce a za přispění Boží blahodati proměňovat zcela specifickým, duchovním způsobem lidská srdce, a tím i charakter okolní společnosti.

Jak velká je zodpovědnost kněze, který je „služebník Kristův a správce Božích tajemství“ (1 Kor 4,1). A jak neméně velká je zodpovědnost a hlavně námaha jeho věrné a obětavé manželky, která svou neúnavnou prací získává od Boha velké požehnání.Pokračovat ve čtení →

Svatý Arsenij Kappadocký se neustále snažil před lidmi skrývat, avšak Boží blahodať, v něm se usídlivší, ho neustále prozrazovala…

Svatý starec Paisij vypráví o svém milovaném světci – svatém Arsenijovi Kappadockém

Starec Paisij vyprávěl:

„Jak jsem již uvedl, od roku 1970, kdy se (svatý Arsenij) zjevil, pokračuje v konání svých zázraků. Do dnešního dne byli uzdraveni z různých nemocí mnozí lidé, kteří s vírou a úctou svatého otce Arsenije vzývali.

Sám nemluvím o těchto zázracích, pokud je uzdravení sami nevyznají z vděčnosti našemu světci a ke slávě Boží.

Boží blahodať není žádná nádoba, v níž by voda došla anebo vyschla. Je to nevyčerpatelný zdroj!

Myslím, že je přirozené, že náš světec nyní pomáhá více, než když žil na zemi, protože nyní je blízko Nebeskému Otci a jako Jeho dítě s velkou smělostí, kterou získal ještě během svého života, může nyní získat hojnou blahodať a rychle přispět nemocným a pomoci jim poskytnutím odpovídající léčby.

Jeho předchozí velká askeze a duchovní zápas za získání lásky Kristovy s jeho velkou láskou a pokorou přispěly k jeho duchovnímu růstu, aby se mohl vznášet jako Anděl a radovat se, protože tak pomáhá ještě většímu množství trpících lidí a protože je tak ještě více oslavováno Boží jméno.

„Chadžefendi“ (svatý otec Arsenij) nespěchá pěšky, ani se nezadýchává, aby dostihl nemocné, přečetl nad nimi odpovídající modlitbu a uzdravil je, ale pohodlně se jako anděl přenáší z jednoho konce světa na druhý a může dostihnout každého věřícího, který ho s úctou vzývá.Pokračovat ve čtení →

Žehnám chlebu a vínu, které se stávají Kristovým Tělem a Krví…

Výročí zesnutí ctihodného otce Epifania Theodoropoulose

♰ 10. listopadu 1989

Jednou se starce Epifania zeptali…

– Starče, necítíte se jaksi v nevýhodném postavení, když se vaši mladší bratři v Kristu, a s menšími schopnostmi než vy, stávají biskupy?

A starec tehdy odpověděl:

– Běda, mé dítě!

Proč bych se měl takhle cítit?

Co mi chybí?

Snad koruna na hlavě?

Tyto věci jsem nikdy nikomu nezáviděl, ani mi nenáleží.

Nic mi nechybí.

Jsem kněz a sloužím svaté tajiny.

Žehnám chlebu a vínu, které se stávají Kristovým Tělem a Krví.

Čtu nad kajícím se věřícím rozhřešující modlitbu, a jeho hříchy jsou vymazány.

Spojuji pár lidí, muže a ženu, ke společnému životu.

Toto všechno dělám.

Jediné, co nedělám, že neprovádím svěcení na kněze (tj. chirotonii, která náleží biskupům). To je ale výhoda, nikoli nevýhoda. Vězte, jakou odpovědnost mají biskupové a jaký počet budou muset vydat, tj. zodpovídati se za svá svěcení, která konají!

A pokud chceš vědět ještě něco, tak ti říkám, že to, že jsem kněz, je nad mé síly…

Zdroj: Αγαπώ τον Χριστό

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Arizónský starec Efrém nás nabádá, abychom neustále Boha prosili o Jeho milost, odpuštění a slitování!

„Slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu.“ (Lk 1,72)

Ctihodný starec Efrém Arizonský se svou matkou, mniškou Theofanou,
v závěru jejího života!

Přeji vám, aby vám naše sladká Panagie pomohla, aby zmírnila ducha vašeho zármutku, aby jej proměnila v ducha útěchy skrze Ducha Svatého.

Všechny smutné věci jsou nám bezpochyby posílány k uzdravení naší nemocné duše, stejně jako skrze zármutky je posílán lék na veškeré smyslné vášně.

Především prostřednictvím soužení se láska nebeského Otce projevuje Jeho vlastním dětem, aby mohly mít účast na Jeho svatosti a byly učiněny hodnými nést břemeno Jeho věčné slávy!

Jakkoli budeme v tomto pomíjivém světě truchlit, jednoho dne naše zármutky ustanou.

Modleme se, aby nás Kristus a Panagie zcela vykoupili z těch truchlivých věcí po naší smrti, tj. z pekla a ze všeho toho dalšího. Kéž naše oči vůbec něco tak hrozného nespatří, neboť i jen myšlenka na peklo je něčím strašným, ​​tím spíše, když je člověk věčně odsouzen k životu v něm!Pokračovat ve čtení →

„Svatý mučedníku Dimitriji, pros Krista Boha za nás, za naše rodiny, za naše město i za celý svět!“

„Prolitím tvé krve Dimitriji, Bůh oděl církev šatem purpurovým. Tobě dal sílu nepřemožitelnou a město tvé zachovává bez úhony, neboť jsi jeho oporou.“

Ikona svatého mučedníka Dimitrije Soluňského a svatého mučedníka Nestora pocházející z 2. poloviny 17. století, která je dílem Doroteje Zografa.
(Pokladnice srbského pravoslavného kláštera Chilandar, Svatá Hora Athos)

Ctihodný starec Sofronij nás ujišťuje, že Bůh je blíže, než si myslíme…

„Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1J 3,17)

Buď si jisté, mé dítě, že Bůh se neschovává za křovím.

Nemusíš ani šplhat po horách, aby ses s Ním setkal.

Bůh přichází a najde si tě pokaždé, když odpustíš někomu, kdo ti ublížil, pokaždé, když pomůžeš někomu v nouzi.

Věz, mé dítě, že Boží blahodať lze k sobě přitáhnout, není ji ale možné násilně přinutit.

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

Svatý starec Paisij říká, že „když někdo cítí bolest za ty druhé…, tak pak vidí celý svět jako přes nějaký rentgen“!

„Soudím totiž, že utrpení nynějšího času
se nedají srovnat s budoucí slávou,
která má být na nás zjevena.“
(Ř 8,18)

Co jen za utrpení se nachází na tomto světě!

Utrpení tohoto světa je nekonečné. Obecný rozklad rodin, lidí dospělých i mladých. Každý den je mé srdce drceno jako v mlýnici…

Většina domácností je plných zármutku, agónie, úzkosti. Pouze v rodinách, které žijí podle Boha, jsou lidé v pořádku. V těch druhých dochází k rozvodům.

Jiní zažívají krach, další jsou nemocní anebo oběťmi havárií. Někteří další musejí brát psychofarmaka anebo jsou závislí na drogách!

Ach ti nebozí lidé! Víceméně všichni mají nějaké bolesti!

Obzvláště v dnešních dnech někteří lidé ztrácejí práci, mají buď dluhy anebo trpí z jiných důvodů. Některé drtí jejich finanční situace, banky je táhnou z jejich domovů… Stovky problémů!

A takové potíže netrvají jen jeden nebo dva dny!

A pokud jsou v takových rodinách jedno nebo dvě děti, tak nakonec i ty onemocní kvůli tomuto těžkému stavu.

Kéž by takové rodiny mohly zažít pocit bezstarostnosti (nepečování o mnoho věcí), jaký mají mniši, prožily by pak tu nejkrásnější Paschu v životě!Pokračovat ve čtení →

Nechť semena Božího slova a svatého Evangelia padnou na úrodnou půdu našich srdcí!

„Raduj se, Radosti všech zarmoucených!“

Modlitby za živé a zejména za všechny zesnulé, to bylo charakteristickým znakem posledních víkendových dní!

Drazí bratři a sestry v Kristu,

Svatý apoštol Pavel, který byl „uchvácen do třetího nebe“ (2 Kor 12,2), zůstal oddaným služebníkem a apoštolem Pána Ježíše Krista a nechlubil se ničím jiným než svými slabostmi, v nichž se projevovala Boží blahodať, a rovněž mocí životadárného Kristova kříže. Sám na jednom místě, když psal své poslání Galatským křesťanům, uvedl: „Já se však za nic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“ (Gal 6,14)

Ne jinak tomu má být s námi, kteří jsme se vydali po stopách našich svatých a všech předcházejících pokolení pravoslavných křesťanů. V tomto životě budeme pociťovat těžkosti, zármutek, ba dokonce pronásledování, ale ve všem tomto našem duchovním zápase nebudeme ztrácet víru. Vždyť víme, co nás očekává, budeme-li svůj duchovní zápas vést „řádně“ a pokud vydržíme „až do konce“.

„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1 Kor 2,9)Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Efrém Arizonský nás nabádá k neustálé Boží chvále a díkůvzdání za vše, co nás v životě potkává!

„Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“
(Mt 6,34)

Ctihodný Efrém Arizonský

Poslyš mé dítě tato slova a netrap se!

  1. Zapomněli na tebe? Ani ti nezavolali? Nevadí. Hlavně si nestěžuj.
  2. Posmívají se ti? Tak neodpovídej.
  3. Nadávají ti? Mlč a modli se.
  4. Děje se ti křivda? Zapomeň na ni.
  5. Pohrdali tebou? Raduj se.
  6. Odsuzují tě? Neprotiřeč jim.
  7. Berou ti slovo? Nelituj toho.
  8. Mluví o tobě ve zlém? Pomlouvají tě? Nebraň se.
  9. Zlobí se na tebe? Ty zůstávej v klidu.
  10. Okrádají tě? Ty dělej, že jsi slepý, že to nevidíš.
  11. Dělají si z tebe legraci? Buď trpělivý.
  12. Tvé vlastní děti neposlouchají tvé rady? Klekni si doma na kolena a pomodli se.
  13. Udělal jsi v něčem chybu? Omluv se.
  14. Nebyla to tvoje chyba? Znovu pros o odpuštění.
  15. Jsi zdravý? Vzdej chválu Bohu.
  16. Máš nějakou nemoc? Trpíš? Trápíš se? Vzdej chválu Bohu!
  17. Reptáš, stěžuješ si, jsi nezaměstnaný, tvoje rodina je na tom ekonomicky bídně? Posti se! Bdi! Modli se!
  18. Modli se a posti se… Za všechny a za všechno. Vždyť víš, že toto pokolení vášní a démonů „nevychází jinak než skrze modlitbu a půst“ (Mt 17,21).

Pamatuj, že Kristus je s tebou!

Měj víru!

Zdroj: Mount Athos Legacy

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Zádušní „Dimitrijevská“ sobota před svátkem sv. Dimitria Soluňského na Karáskově náměstí…

Věčná památka a Království nebeské všem dodnes zesnulým pravoslavným křesťanům!

Mnoho věřících Brněnské pravoslavné farnosti se dnes shromáždilo v chrámu Krista Spasitele na Karáskově náměstí v Brně Židenicích, aby se v den svátku svatého Jakuba, Bratra Páně, zúčastnilo svaté liturgie, po níž následovala Zádušní panychida za všechny zesnulé. Pod ambonem u oltářního prostoru se během malé chvíle objevily různé obětní dary, které mají pravoslavní křesťané ve zvyku přinášet do chrámu, aby spolu s modlitbou a zapálenou svící přispěli každý svým dílčím způsobem k modlitbám naší svaté Církve za upokojení duší všech dodnes zesnulých pravoslavných věřících.

V modlitbách malé ekténie zádušní bohoslužby zcela jasně zaznívá učení Pravoslavné církve o vezdejším i tom posmrtném životě pravoslavného křesťana. Jediný nesmrtelný je sám Hospodin, který stvořil a učinil člověka ke svému obrazu.

Pokračovat ve čtení →