Upokoj, Hospodine, duši všech zesnulých služebníků svých v místě světla, v místě hojnosti, v místě pokoje!
Slovo úvodem
U příležitosti Zádušní (Dimitrijevské) soboty předkládáme ctěnému čtenáři slova svatého starce Paisije Svatohorce, který nás vyzývá k modlitbě a konání vhodné dobročinnosti za účelem upokojení duší všech zesnulých. Modlitby a vzpomínkové bohoslužby za zesnulé mají moc vyvést duši z pekla.
Vysvětlení:
Starec Paisij hovoří ve svém Slovu (o zesnulých) o různých aspektech modliteb za zesnulé, zatímco na některých místech používá ve vztahu k lidem, tedy duším zesnulých, výraz „ypódikos“ (řec. υπόδικος, υπόδικος νεκρός). Slovo „ypódikos“ či „ypódikos nekrós“ (obviněný mrtvý) znamená, že jde o nějakého obviněného člověka, který byl prozatím obžalován, ale dosud nebyl odsouzen. Takový člověk se tedy nachází v jakémsi zvláštním stavu, kdy očekává rozsudek, ale ten ještě nebyl potvrzen. V tomto duchovním slova smyslu se dá tedy říci, že kromě svatých, kteří se přiblížili k Ráji a jejich duše jsou u Boha, v Božích příbytcích, ostatní zesnulí očekávají na soucit věřících a jejich modlitby, které jim mohou v jejich stavu poskytnout úlevu, ba dokonce mohou vést ke změně osudu těchto zesnulých, kteří během svého života svatosti nedosáhli. Závěrečný soud má nicméně ve svých rukou jedině Hospodin Vševládce! V žádném případě však nejde o učení o očistci, které se protiví učení Jedné, Svaté, Všeobecné a Apoštolské Církve a je považováno za herezi.
Slovo svatého starce Paisije na téma zádušních modliteb
– Starče, ti, kteří zesnuli a jsou jako nějací obvinění v poutech smrti (kromě našich Svatých), ti se mohou nějak modlit?
– (Jejich duše) přicházejí k vědomí a začínají žádat o pomoc, ale sami si pomoci nedokážou. Ti, kteří jsou v Hádu, by od Krista chtěli jen jednu věc: žít alespoň pět minut v pokání. My, kteří jsme živí, máme stále ještě prostor k pokání, zatímco ubozí zesnulí si své postavení již sami nezlepší, ale očekávají od nás pomoc. Proto máme povinnost jim svou modlitbou pomáhat.
Něco mi říká, že asi jen deset procent zesnulých (tj. obviněných mrtvých) se nachází v démonickém stavu, a tam, kde jsou, proklínají Boha jako démoni. O pomoc nežádají, ale ani pomoc nepřijímají! A proč také? Co s nimi může Bůh učinit? Jsou podobni dítěti, které se odcizí svému otci a promrhá veškeré své bohatství, a navíc svého otce proklíná. No, a co s takovým dítětem může jeho otec učinit? Ale ostatní, tj. zesnulí odsouzení k soudu, kteří mají alespoň špetku „filótima“ (tj. lásky ke cti), cítí svou vinu, činí pokání a trpí za své hříchy. Žádají o pomoc, a modlitby věřících jim pozitivně pomáhají.Pokračovat ve čtení →
