Poslechněme si, co radí uznávaný starec Gabriel Svatohorec pravoslavným křesťanům, aby získali od Boha požehnání!

„Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.“ (Jb 8,8)

Duchovní rady ctihodného starce Gabriela ze Svaté Hory Athos

Abychom měli požehnání od Boha jako jednotlivci, jako rodina, jako národ, musíme plnit následujících sedm věcí:

  1. Pravidelná zpověď u duchovníka
  2. Pravidelná účast na bohoslužbách v chrámu
  3. Svaté Přijímání podle požehnání duchovního
  4. Půst bez oleje ve středu a v pátek a v ostatní dny určené Církví
  5. Dobročinnost chudým rodinám a konání dobrých skutků
  6. Alespoň krátké a pravidelné čtení Písma svatého, minimálně 5-10 minut, avšak každý den.
  7. Neustálá modlitba na rtech: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“ a „Přesvatá Bohorodice, spasiž náš“!

Zapsal: Archim. Pavlos Danas, kazatel Etolské a Akarnanijské metropolie v Řecku

Zdroj: Orthodoxypisti

Překlad: Michal Dvořáček

Svatý starec Paisij hovoří na téma vzpomínkových bohoslužeb za zesnulé a zádušních sobot…

Upokoj, Hospodine, duši všech zesnulých služebníků svých v místě světla, v místě hojnosti, v místě pokoje!

 

Slovo úvodem

U příležitosti Zádušní (Dimitrijevské) soboty předkládáme ctěnému čtenáři slova svatého starce Paisije Svatohorce, který nás vyzývá k modlitbě a konání vhodné dobročinnosti za účelem upokojení duší všech zesnulých. Modlitby a vzpomínkové bohoslužby za zesnulé mají moc vyvést duši z pekla.

Vysvětlení:

Starec Paisij hovoří ve svém Slovu (o zesnulých) o různých aspektech modliteb za zesnulé, zatímco na některých místech používá ve vztahu k lidem, tedy duším zesnulých, výraz „ypódikos“ (řec. υπόδικος, υπόδικος νεκρός). Slovo „ypódikos“ či „ypódikos nekrós“ (obviněný mrtvý) znamená, že jde o nějakého obviněného člověka, který byl prozatím obžalován, ale dosud nebyl odsouzen. Takový člověk se tedy nachází v jakémsi zvláštním stavu, kdy očekává rozsudek, ale ten ještě nebyl potvrzen. V tomto duchovním slova smyslu se dá tedy říci, že kromě svatých, kteří se přiblížili k Ráji a jejich duše jsou u Boha, v Božích příbytcích, ostatní zesnulí očekávají na soucit věřících a jejich modlitby, které jim mohou v jejich stavu poskytnout úlevu, ba dokonce mohou vést ke změně osudu těchto zesnulých, kteří během svého života svatosti nedosáhli. Závěrečný soud má nicméně ve svých rukou jedině Hospodin Vševládce! V žádném případě však nejde o učení o očistci, které se protiví učení Jedné, Svaté, Všeobecné a Apoštolské Církve a je považováno za herezi.

Slovo svatého starce Paisije na téma zádušních modliteb

– Starče, ti, kteří zesnuli a jsou jako nějací obvinění v poutech smrti (kromě našich Svatých), ti se mohou nějak modlit?

– (Jejich duše) přicházejí k vědomí a začínají žádat o pomoc, ale sami si pomoci nedokážou. Ti, kteří jsou v Hádu, by od Krista chtěli jen jednu věc: žít alespoň pět minut v pokání. My, kteří jsme živí, máme stále ještě prostor k pokání, zatímco ubozí zesnulí si své postavení již sami nezlepší, ale očekávají od nás pomoc. Proto máme povinnost jim svou modlitbou pomáhat.

Něco mi říká, že asi jen deset procent zesnulých (tj. obviněných mrtvých) se nachází v démonickém stavu, a tam, kde jsou, proklínají Boha jako démoni. O pomoc nežádají, ale ani pomoc nepřijímají! A proč také? Co s nimi může Bůh učinit? Jsou podobni dítěti, které se odcizí svému otci a promrhá veškeré své bohatství, a navíc svého otce proklíná. No, a co s takovým dítětem může jeho otec učinit? Ale ostatní, tj. zesnulí odsouzení k soudu, kteří mají alespoň špetku „filótima“ (tj. lásky ke cti), cítí svou vinu, činí pokání a trpí za své hříchy. Žádají o pomoc, a modlitby věřících jim pozitivně pomáhají.Pokračovat ve čtení →

Blažený metropolita Augustinos Florinský říkával, že „Pane, smiluj se“ dělá zázraky…

Metropolita Augustinos Florinský (Kantiotis)

20. dubna 1907 – 28. srpna 2010

 

„Pane smiluj se!“ dělá zázraky…

I já vám doporučuji, abyste tak postupovali.

Nemodlíte se dlouhými modlitbami?

Nejste stále v chrámu?

Říkejte, ať jste kdekoli: „Pane, smiluj se.“

Sedněte si k jídlu a řekněte: „Pane, smiluj se.“

Nastal večer: „Pane, smiluj se.“

Rozednilo se: „Pane, smiluj se.“

Jdete do práce: „Pane, smiluj se.“

Ořete půdu: „Pane, smiluj se.“Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Gabriel Samtavrijský nenechával nikoho na pochybách, že jeho víra v Krista je nepřemožitelná!

O spáse duše a slitování!

Člověk přichází na svět jen jednou a jen jednou dostává příležitost být spasen.

Neexistuje žádné převtělování duší… (tj. reinkarnace).

– Otče, budou spaseni všichni lidé?

– Ne, mé dítě.

Ani Pán se nad tebou nesmiluje, ani já se nesmiluji, pokud ty sám nechceš, aby se nad tebou (Pán) slitoval.

Kdo se stará o spásu své duše, bude moci pomáhat druhým slovy i činy.

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Při příležitosti svátku ctihodného otce Gabriela (Urgebadzeho), Samtavrijského divotvůrce, jehož památku si dnes připomínáme!

Koho Pán miluje, toho přísně vychovává…

Ctihodný Gabriel (Urgebadze) Samtavrijský
památka 20. října / 2. listopadu

Jak můžeš někoho soudit?

„Jednou byly prodány dvě děti na trhu s otroky. Jedno z dětí si vzal někdo, kdo vedl dům neřesti (tj. nevěstinec), a to dítě vyrostlo tak, že nikdy nepoznalo, že existují kláštery.

Druhé dítě koupil jeden igumen kláštera. Toto dítě naopak vyrostlo tak, že se nikdy nedozvědělo o existenci nevěstinců.

Řekněte mi, prosím, kam tyto děti půjdou, až zemřou?

-Nevíme.

– Ani andělé nevědí, jak Bůh bude soudit (každého) člověka.“

Zdroj: Παναγία Παραμυθία Ιερά Μεγίστη Μονή Βατοπαιδίου

Pokračovat ve čtení →

Svatý Paisij říkal, že „víra se upevňuje modlitbou“ a že musíme Pána Ježíše Krista prosit, „aby nám víru dodal“.

„Apoštolové řekli Pánu: „Dodej nám více víry!““
(Lk 17,5)

– Starče, co bylo charakteristické pro některé naše svaté, dávné i ty současné, a věděli např., kdy zemřou, kdy dojde k té či oné události?

– Typická pro ně byla především láska ke cti (v řečtině se používá pojmu „filótimo“), ale také velká prostota, pokora a víra. Nevkládali do svého života logiku, která otřásá vírou.

Víra je velká věc!

Víte, apoštol Petr také chodil po vlnách vírou. Ale jakmile do jeho uvažování vešla logika, začal tonout.

„Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!““ (Mt 14,30)

Říkal jsem vám o otci Charalambosovi, který žil před několika lety v klášteře Kutlumusiu? Byl to velmi prostý, pracovitý a duchovní mnich. Když zestárl, na lůžko ho upoutala těžká chřipka a doktor tehdy řekl otcům, aby ho neopouštěli, protože jeho život se za chvíli skončí.

Když to otec Charalambos zpoza přikrývek uslyšel, odpověděl: „Co to říkáte? Neumřu, dokud nepřijdou Velikonoce (svátek Paschy) a dokud neřeknu „Kristus vstal z mrtvých“.“ Uplynuly téměř dva měsíce, nadešly Velikonoce a starec Charalambos řekl „Kristus vstal z mrtvých“, přijal svaté Přijímání a poté zesnul.Pokračovat ve čtení →

Jak žít a co dělat? Jak radí naši ctihodní starci a co veskrze všichni jednomyslně zdůrazňují?

„Kéž ti Bůh všemohoucí požehná.“
(Gn 28,3)

Poučení starce Euthýmia Svatohorce

„Žijte jednoduše, bez pohodlí a touhy po mnoha věcech ve svém životě…

Přicházejte pravidelně do chrámu a zpovídejte se.

Modlete se s vírou, pokorou a s láskou k našim bližním a našemu Kristu, a pak Všemohoucí zaklepe na vaše dveře…“

Zdroj: Mount Athos Legacy

Pomáhejme všem, kteří jsou v nouzi, snažme se druhým pomáhat duchovně, jak nás učí sám Kristus a naši svatí!

„Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.“ (Lk 8,15)

Snažme se druhým lidem vnášet do duše pokoj!

Svatý starec Paisij po celý svůj život, a zejména v jeho závěru, přijímal stovky a tisíce věřících, lidí různého věku a stavu, kteří za ním přišli do jeho požehnané kelie na Svatou Horu Athos a které starec vyslechl, zbavil trápení, poučil je, povzbudil a vnesl do jejich srdcí božský pokoj, který před tím sám ve své askezi a duchovním zápase od Boha získal.

Starec Paisij jednou vyprávěl:

„Za starých časů bylo z deseti lidí šest bohabojných, dva průměrní a dva lhostejní, ale i ti dva byli lidé věřící. Dnes tomu tak není. Nevím, kam tato situace dospěje.“

Svatý starec Paisij vybízel i ostatní křesťany, aby se pokusili lidem, svým bližním, pomáhat, jak jen to bude možné, ale zdůrazňoval, aby tato pomoc byla předně duchovní…Pokračovat ve čtení →

Osobité vyprávění starce Paisije o vlastní zkušenosti „vidění“ Nestvořeného světla!

„Hospodin je světlo mé a moje spása,
koho bych se bál?“ (Ž 27,1)

Nově kolorovaná a zcela výjimečná fotografie svatého starce Paisije držícího ikonu
sv. velkomučedníka Pantelejmona při slavnostní litanii na Svaté Hoře Athos

– Starče, může člověk uzřít Nestvořené světlo svýma přirozenýma očima?

– Až zanecháte těch marností, půjdu k vám a řeknu vám to.

– Starče, než se jich zbavíme, tak odejdete pryč… Projevte prosím svou duchovní dobročinnost!

– Tak dobře, pojďte, já vám něco řeknu…

– Když jsem byl jednou odpoledne v Katunakii, v „Kelii svatého Hypátia“ (biskupa paflagonského města Gangry), byl právě večer a já jsem konal Večerní bohoslužbu pomocí komboskini. Pak jsem vypil trochu čaje a pokračoval jsem v modlitbě. Poté jsem vykonal Povečeří a Zpěvy „Raduj se!“ (Hymnus Přesv. Bohorodici) opět s komboskini v rukou. A pak jsem se znovu modlil.

Čím víc jsem se modlil (Ježíšovu modlitbu), tím více únava mizela a já se cítil odpočatý. Uvnitř jsem se cítil tak dobře, že se mi nechtělo ani spát, pořád jsem jen opakoval slova modlitby. Kolem jedenácté hodiny v noci se moje kelie náhle naplnila sladkým, nebeským Světlem.Pokračovat ve čtení →