„Kdo chce být spasen, musí mít srdce ve stavu pokání a zkroušenosti.“

Zdroj: Ρώσοι Άγιοι

„Pane, Ježíši Kriste, Bože náš, smiluj se nad námi
a nad svým světem.“

Při modlitbě za ostatní lidi pociťuje někdy srdce člověka duchovní nebo duševní stav těch, za které se obrací k Bohu.

Moji drazí bratři a sestry, otevřete svá srdce, aby do něj Duch Svatý mohl vytesat Kristův obraz. Pak budete postupně schopni zakoušet v sobě radost a zármutek, smrt a Vzkříšení.

Podívejte se na velkolepou podívanou, kterou nám Bůh zjevil při stvoření světa, při stvoření člověka „k Jeho obrazu a podobě“.

To, co hledáme, není omezeno na naše malé každodenní životy. Snažme se být s Bohem a získat v sobě život v celé jeho šíři, ten světský i onen božský.Pokračovat ve čtení →

„Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj,
a tak podobně i žena muži.“ (1 Kor 7,3)

Ctihodný starec Paisij Svatohorec o vztazích mezi muži a ženami

Někteří muži mi říkají:

„Nerozumím si se svou ženou, jsme opačné povahy. Jiný charakter ona, jiný já. Jak může Bůh učinit tak podivné věci? Nemohl by uzpůsobit některé situace, aby se k sobě muži a ženy vzájemně hodili a mohli spolu žít duchovně?“

„Cožpak nechápete,“ říkám jim, „že v rozdílnosti charakterů se skrývá Boží harmonie?

Vězte, že různé charaktery vytvářejí harmonii.

Běda, kdybyste měli stejné povahy!

Zamyslete se nad tím, co by se stalo, kdybyste se např. oba dva snadno hněvali… To byste pak mohli zbořit i dům. A naopak, kdybyste byli oba dva mírní, usnuli byste ve stoje!“

Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

připravil a přeložil Michal Dvořáček

„Neostýchej se vyznat své hříchy a nesnaž se přemoci proud řeky.“ (Sír 4,26)

Starec Paisij pravil:

„Zpovídej se pravidelně a dobře, protože i kdybys byl patriarcha, pokud nevyznáváš své hříchy a nezpovídáš se, nebudeš spasen.“

Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

Věřím v jednu, svatou, obecnou
a apoštolskou Církev!

„Nikdo z nás není pravoslavný, každý máme své osobní sebeklamy. Pouze naše Církev je pravoslavná a my býváme spaseni jako její členové“.

Pokračovat ve čtení →

„Navrať se tedy ke svému Bohu, dbej na milosrdenství a právo, s nadějí vytrvale čekej na svého Boha.“
(Oz 12,7)

O duchovním milosrdenství (I.)

Další formou dobročinnosti je ta, která se neomezuje na hmotné věci. Konají ji lidé, kteří skutečně milují svého bližního. Navštíví ho v nemocnici, řeknou mu pár slov, přinesou nějakou knížku, utěší ho a pomohou mu v zoufalství.

Nebo uvidí nějakého jiného člověka, který se rouhá, láskyplně s ním promluví a pomohou mu, aby zanechal rouhání.

A proto se říká, že „kdo činí nehodného člověka hodným pomocí svého slova, svým dobrým skutkem, svým příkladem“, jak praví Kristus, „takový člověk je jako má ústa“. Stejně jako já, Kristus, svým slovem poučuji, napomínám a opět se vracím k člověku, tak to dělá i láska k bližnímu.

Tito lidé, kteří ovládají slovo lásky, které naplňuje jejich srdce, mohou mnohokrát někoho zachránit i před jistou fyzickou nebo duševní smrtí.

Buď jejich slovo útěchy anebo letmé přikývnutí, výraz prosté podpory…, to vše může druhého člověka psychicky uklidnit.

A tato dobročinnost je k nezaplacení.

Podle knihy „Umění spásy“ starce Efréma Filothejského, kap. „Užitek plynoucí z dobročinnosti“

připravil a přeložil Michal Dvořáček