Svatý Jan Kronštadský
Ó, Kriste, Bože náš, životě náš a naše Vzkříšení!
Jak jsme klesli a ponořili se do své ješitnosti, jak jsme se stali zaslepenými!
Jak jiné by to bylo, kdybychom Tě vždy hledali, kdybychom měli jen Tebe ve svých srdcích!
Lidská řeč nemůže vyjádřit blaženost, kterou pociťují ti, kdo Tě chovají ve svých srdcích!
Když má člověk Tebe, všechno ostatní je pro něj „země a nebe“.
Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
Bylo léto a svatý Justin Popovič vyrazil ze srbského města Vranje do Posvátného kláštera svatého Prochora Pčinjského. Často chodil do tohoto kláštera, s nímž měl zvláštní duchovní pouto, protože velmi miloval svatého Prochora.
Cesta do kláštera byla náročná a poměrně únavná. Svatý Justin tedy použil auto, aby překonal obtížnou horskou cestu, která vedla do kláštera.
Při svém putování potkal na cestě jednu starou ženu, která také mířila do kláštera, ale pěšky.
Svatý Justin požádal řidiče, aby zastavil, a vyzval starou ženu, aby nastoupila do auta, aby mohli bez problémů pokračovat v jízdě do kláštera.
„Děkuji, mé dítě!,“ odpověděla stará žena, „ale já jsem jen prostý a chudý člověk…“Pokračovat ve čtení →
„Neztrácej radost a klid, mé dítě, měj odvahu, buď šťastný z Boží lásky a nikdy nebuď zklamaný.
Na této zemi denně skládáme zkoušky pro věčný život.
Nikdy nezapomínej na to, že láska k bližnímu a pokora jsou největší ctnosti.“
Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
Věhlasný svatohorský starec Daniel (+21.10.2022)
Starec Daniel z Bratrstva Danielovců na Svaté Hoře Athos, který byl jedním z nejvýznamnějších zpěváků čili žalmistů na Svaté Hoře Athos, zemřel ve věku 91 let.
Jmenovec svatého Daniela Katunakiotského vedl duchovní zápas v pustině Svaté Hory a věrně kráčel po stopách svého předchůdce, který byl ryzím představitelem svatohorského mnišství.
V těchto dnech blaženě zesnulý starec Daniel se narodil roku 1931 v Paleochori (Kavala) jako Vasilios Grandikis.Pokračovat ve čtení →
Topografická ikona Svaté hory Sinaj ze 13. století zobrazující mnoho tehdejších klášterů v této oblasti a také Mojžíše přijímajícího desky Božího zákona na Svatém vrcholu hory Sinaj, jakož i svaté ostatky svaté Kateřiny na vrcholu hory pojmenované po této světici.
Svatá Kristova Církev se často připodobňuje ke spásonosnému korábu plujícímu v tomto pozemském světě na rozbouřeném moři našeho života a hledajícímu tichý přístav, v němž by zakotvil.
Tímto přístavem je Nebeské království, které je zaslíbeno všem, kteří ho hledají:
„Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.“ (Lk 12,31) „Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.“ (Mt 5,3)
Otec Jozef se v neděli (Svatých Otců 7. všeobecného sněmu) při svém kázání soustředil na velké tajemství naší víry a jednotu všech členů svaté Kristovy Církve. A hovořil právě o tomto korábu naší svaté Církve, jehož jistým Kormidelníkem je sám náš Spasitel Ježíš Kristus.
Naše víra je tedy založena na učení a boholidské osobě našeho Spasitele. To jsou spojené nádoby, které nelze od sebe oddělit. Slova Pána Ježíše Krista byla dosvědčována Jeho skutky, a naopak. Jak říkával svatý starec Justin Popovič, i kdyby bylo z celého Písma svatého zachováno jen svědectví o Kristově Vzkříšení, bude to stačit jako jistý pramen naší víry a života v ní. Svaté Písmo nám však bylo dochováno v daleko širším rozsahu. A chvála Bohu za to všem předešlým generacím pravoslavných křesťanů, kteří k tomu přispěli. Svaté Kristovo evangelium je částí Božího zjevení, a jako takové není dílem lidským, nýbrž bylo přijato od samotného Krista, jak nám to potvrzuje i svatý apoštol Pavel:
„Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.“ (Gal 1,11-12)Pokračovat ve čtení →
– Starče, jak se zachránil jeden ze dvou lotrů, kteří byli ukřižováni s Kristem?
– Vylezl po zdi a vstoupil do nebe! „Pokáním se lotr zmocnil Ráje.“ Jinými slovy, svým velkým pokáním doslova pro sebe zcizil Ráj.
– Takže, starče, člověk by neměl mít naději na spasení a strach z pekla?
– Pokud má naději na spasení, nebude mít strach z pekla. A aby měl člověk naději na spásu, bude poněkud spořádaný. Člověka, který čestně vede svůj zápas, jak jen může, a nemá sklony dělat neplechu, ale ve svém boji je jednou poražen – pak vítězí, pak je zase poražen a zase vítězí, toho Bůh nikdy neopustí. Pokud alespoň trochu nechce člověk Boha rozesmutnit, půjde do nebe „ve svých botách“. Přirozeně Dobrý Bůh ho nápadně postrčí do nebe.
(To znamená)…, že Bůh to učiní tak, že ve chvíli, kdy bude člověk činit pokání, ho vezme k sobě (do nebe). Je možné, že člověk po celý svůj život s těžkostmi zápasí, ale Bůh ho nikdy neopustí a vezme ho k sobě v tu nejpříhodnější chvíli.Pokračovat ve čtení →
Dnes je nejdůležitější, aby si lidé našli svého duchovníka, přistupovali ke zpovědi, měli ve svého duchovního otce důvěru a radili se s ním.
Pokud si lidé najdou svého duchovníka a nastaví si ve svém životě jistý program pro modlitbu a alespoň občasné studium (duchovních knih), budou-li chodit do chrámu, přijímat (svaté tajiny), pak se v tomto životě nemají čeho bát.
Duchovní otec musí hlídat duši, aby neztratila svou cestu. V tomto zápase může pomoci také duchovní studium, avšak pokud člověk nemá vlastního duchovního průvodce, může pak podávat vlastní výklad toho, co přečetl, a tak sejít na scestí.
Víte dobře, že když někdo někam jede autem a nezná dobře cestu, může se poradit s mapou, ale také se zastavit, zeptat se (někoho), aby pak nesjel na špatnou cestu.Pokračovat ve čtení →
Duchovní četba a studium
-Starče, lidé, kteří začínají mít „pocit dobrého znepokojení“ (tzn. že hlouběji uvažují o tom, co se kolem nich děje), jaké knihy by měli číst, aby si pomohli?
– Ze všeho nejvíce by měli číst Evangelium, aby zjistili, co Kristus říká. Měli by se při čtení Evangelia nechat „dojmout“ a pak si přečíst i Starý zákon.
– Víte, jak to lidé mají těžké, když si nic nepřečetli a žádají vás o pomoc? Je to, jako by dítě na základní škole šlo za univerzitním profesorem a řeklo mu: „Pomozte mi“. Co by mu měl takový profesor říct? „Jedna a jedna rovná se dvě“?
Pak jsou další lidé, kteří tento zdravý pocit mírného znepokojení zcela postrádají, a ti, když přicházejí, tak mi říkají: „Já nemám žádný problém, jsem v pořádku, otče, jen jsem se zastavil, abych tě navštívil.“
Člověk nikdy nemůže říci, že nemá žádný problém.
Vždy bude něco mít.Pokračovat ve čtení →
Lidé odsoudili Boha k smrti, ale Bůh svým vzkříšením odsuzuje lidi k nesmrtelnosti.
Za rány vrací objetí, za urážky požehnání, za smrt nesmrtelnost.
Nikdy lidé neprojevili tolik nenávisti vůči Bohu, jako když ho ukřižovali, a nikdy Bůh neprojevil tolik lásky vůči lidem, jako když vstal z mrtvých.
Lidé chtěli učinit Boha smrtelným, ale Bůh svým vzkříšením učinil lidi nesmrtelnými.
Ukřižovaný Bůh vstal a zrušil smrt.
Smrt už není.
+ Svatý Justin Popovič
Zdroj: Σαλπίσματα Αληθείας – ψυχοφελείς δημοσιεύσεις
