V několika úryvcích Písma svatého, které se dnes při svaté liturgii četly, zaznělo mnoho poučného pro náš každodenní duchovní život.
Slova svatého Evangelia jsou plná mocných příkladů a Bohem vdechnuté moudrosti, která vede mysl i život člověka do Nebeského království. Nestačí však pouze poslouchat, nýbrž i činit Pánova svatá přikázání.
„Blahoslavení ti, kteří Boží slovo slyší a zachovávají je.“ (Lk 11,28)
Náš Spasitel vždy učil nejen svým slovem, nýbrž i příkladem. A pokud to bylo prospěšné pro jeho svaté učedníky, umocňoval svá kázání i nějakým zázrakem, který otevíral oči všech přítomných. Lidé za naším Spasitelem přicházeli proto, aby slyšeli Boží slovo, které Pán Ježíš Kristus přednášel a zvěstoval. Kristus hovořil lidem tak, že je získával pro Boží království, otevíral jejich duchovní oči a vedl je k poznání nebeských tajemství. K tomu bylo zapotřebí, aby lidé k jeho zvěstování přistupovali s dobrou vůlí a otevřenou myslí. Pokračovat ve čtení →
– Starče, jak získám zbožnost?
Otcové říkají, že abyste získali zbožnost, musíte žít nebo se stýkat s lidmi, kteří jsou zbožní, a pozorovat, jak se chovají.
Svatý Paisij Veliký, když se ho někdo zeptal: „Jak mohu získat bázeň před Bohem“, odpověděl: „Stýkejte se s lidmi, kteří milují Boha a cítí před Ním bázeň, abyste Boží bázeň získali také vy.“
To samozřejmě neznamená, že budete vnějškově kopírovat to, co je vidíte dělat, aniž byste to sami cítili, protože to není (pravá) zbožnost, nýbrž falešná zbožnost. Faleš je odporná. Zbožnost je blahodať od Boha, která se usídlila v člověku. Cokoli zbožný člověk dělá, dělá to proto, že to tak cítí ve svém nitru. Samozřejmě je v nás přirozená zbožnost, ale pokud ji člověk nezušlechťuje, „ten zlý“ ho pomocí otupění a nečinnosti uvrhne do necitlivosti a bezbožnosti. Díky zbožnému chování se pak v člověku může znovu zbožný cit probudit.
– Proč se, starče, Otcové vyjadřují pouze o zbožnosti, když hovoří o tom, že pokud ji chce někdo získat, musí být v obecenství s někým, kdo je zbožný? A proč neříkají totéž také o jiné ctnosti?
– Protože zbožnost je možné předat. Pohyby a chování člověka zbožného, to vše se přenáší jako nějaké aroma, pokud je ovšem u druhého člověka dobré rozpoložení a pokora. A já ti pravím, že když člověk nemá zbožnost, jako by nic neměl. Zbožný člověk vidí, zda je něco svaté, a vidí to jasně takové, jaké je to ve skutečnosti, i když třeba není vzdělaný.
Takový (zbožný) člověk neudělá např. nějakou chybu v něčem, co má co do činění s božskými významy. Je jako dítě, které o svých rodičích, otci a matce, neuvažuje nijak zle, protože je miluje a respektuje a dobře a jasně vidí vše, co jeho rodiče dělají. Tím spíše, když jde o Boha, který je s ničím nesrovnatelný a je ve všem dokonalý! Pokud jde o nauku Církve (dogma), tak ten, kdo postrádá zbožnost, takový člověk upadá do omylů, do (sebe)klamů (tj. prelesti). Dobře vidím, jaké chyby dělají ti, kterým schází (pravá) zbožnost, když píší výklady nebo komentáře k posvátným textům atp.
Všechny duchovní věci vyžadují zbožnost a srdce. Když se vše začíná konat v duchu zbožnosti, pak bývá vše posvěcené. Zvláště, aby někdo mohl napsat „Službu“ nějakému světci, musí toho světce milovat, mít ho ve zbožné úctě, takže to, co napíše, bude vycházet z jeho srdce a bude z toho vyzařovat zbožnost. Když člověk dosáhne stavu božské lásky, božského bláznovství, jeho slova a texty budou vycházet z jeho nitra sama od sebe.
Podle: Svatý Paisij Svatohorec: Slova II. „Duchovní probuzení“, str. 76.
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Ctihodný starec Paisij jako mnich na Sinaji
Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
Někdo se starce Paisije jednou zeptal:
– Starče, někteří se snaží uvést do souladu evangelium s lidským rozumem.
Zkoumají evangelium prizmatem této lidské logiky a v ničem se nezastaví.
Starec pak pravil:
– Evangelium a světská logika jsou neslučitelné. V evangeliu je láska. V logice jde o vlastní prospěch. V evangeliu se praví: „A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě.“ (Mt 5,41)
Jakou pak lze v tomto nalézt logiku?
Tady jde o bláznovství!
Hledejte člověka, který vám pomůže pokročit v duchovních otázkách.
Je velké dobro mít při sobě člověka, který vás vede k vyššímu, duchovnímu, božskému, a nikoli pozemskému, marnému a světskému životu.
Je velkým přínosem mít člověka, jehož život je příkladem pro vás i pro všechny ostatní.
Blahoslavení, kdo jsou takovými lidmi, tj. mírní, rozvážní, radostní a mírumilovní lidé.
A požehnaní jsou ti, kteří je mají ve svém životě.
Nehledejte ve svém životě jen osobu, která vám poskytuje dočasnou radost.
Hledejte člověka, který vám pomůže duchovně pokročit….
Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
Ikona svatého Václava
Kondak 1.
Bohem vyvoleným jsi byl z národa svého, svatý bohabojný kníže Václave, jako ochránce světla víry křesťanské před tmou pohanskou a nepřátelstvím těch, kdož v ní přebývají.
Zjevil ses věrným služebníkem Kristovým až do konce, korunu mučednictví jsi přijal a spolu s ní i milost prosit za nás nehodné u Hospodina, Boha našeho. My pak, radujíce se tomu, voláme hlasy svými:
Raduj se, svatý bohabojný kníže Václave, mučedníku a Kristův věrný služebníku!
Ikos 1.
Andělé na nebi radovali se, když babička tvoje svatá Ludmila uposlechla slov Kristových, který pravil: Nechte dítek přijít ke mně a nebraňte jim, neboť takových je Království Boží. (Mk 10,13-16) I stala se ti od kolébky ochránkyní a učitelkou křesťanských ctností, kterých sama byla horlivou služebnicí. Ty, takto od ní poučený, ve své dospělosti neváhal jsi být záštitou a vykupitelem ze jha pohanského dětem osiřelým. A až ke křtitelnici, ke svatému křtu jsi je doprovodil, aby i ony mohly oslavovat Boha Otce. Toto dobře vědouce, pochvalná slova ti pravíme:Pokračovat ve čtení →
Jsou věci, které jsou otázkou vkusu a názoru. Vedle toho jsou principiální záležitosti, které nesnesou kompromis a je třeba k nim přistupovat se vší vážností a církevní přísností.
Brněnská pravoslavná církevní obec v čele s důstojným otcem Jozefem Fejsakem konala na sklonku měsíce září (25.9.) z praktických důvodů bohoslužbu u svého historického chrámu sv. Václava pod Špilberkem.
Již samo „Oznámení“ o této události vyvolalo na straně falešné brněnské farnosti, zbudované na necírkevních a nekřesťanských principech, vedené kněžími pod záštitou vikárního biskupa Izaiáše, doslova zmatek a chaos.
Ještě před konáním naší nedělní liturgie u zvonice našeho svatého chrámu vydala nelegitimní „PCO v Brně“ prohlášení, ve kterém upozorňovala své věřící (text je psán v ukrajinském jazyce), že se „otec Fejsak se svou skupinou bude snažit překazit mírný průběh bohoslužeb“!Pokračovat ve čtení →
