Co říkával svatý starec Paisij Svatohorec o zpovědi

Tak jako člověk dbá na to, aby mu byl rodinný lékař co nejvíce nablízku, tak se musí postarat o to, aby mu byl nablízku i ten duchovní.

Lékař, když je pacientovi nablízku, mu může pomoci lépe než univerzitní profesoři – i když nemá tolik zkušeností jako oni –, protože ho může systematicky pozorovat v případě potřeby ho pošle k odbornému lékaři.

Jednou na mě udělalo dojem, když jsem byl v Sanatoriu: Mnoho bohatých lidí s tuberkulózou zůstalo doma a univerzitní profesoři je tam chodili léčit. Ukázalo se ale, že léčba neměla žádný efekt, protože je nebylo možné systematicky pozorovat. Proto byli nuceni vytvořit v Sanatoriu samostatná oddělení, aby se tam tito lidé léčili, a aby je zde bylo možné systematicky pozorovat.

Chci říci, že stejně jako lékař bedlivě sleduje pacienta, když mu udílí nějakou léčbu, tak vidí, jestli mu léky, které mu dal, pomáhají nebo mají vedlejší účinky atd., a podle toho zvyšuje nebo snižuje dávku a v případě potřeby může i změnit léčbu… A stejně tak duchovník musí duši bedlivě pozorovat, aby jí mohl účinně pomoci, protože čas od času se u ní projevují různé změny a reakce, které nelze pozorovat na dálku.

Jednou jsem řekl jedné duši (tj. člověku, zde konkrétně ženě), která měla jisté pokušení: „Uděláš to a to, a uvidíš, že to překonáš.“ A skutečně, ta dotyčná mě poslechla a dostala se z toho. Po chvíli měla úplně opačné pokušení a čelila mu naprosto stejně jako v prvním případě (což byla ale chyba, pozn. překl.), a proto velmi trpěla! Ta žena mě mohla pomocí nějaké jiné osoby vyhledat a poslat pro mne, nebo mohla napsat dopis, v němž by se mě zeptala, co má dělat, protože se potýkala se zcela jinou obtíží než dříve. Já bych jí dal jiný lék, tedy jinou radu. Pro ni však bylo obtížné se mě zeptat, neboť se nacházela daleko ode mě. Také proto většinou neradím na dálku, pokud toho člověka dobře neznám a nemám s ním blízkou komunikaci.Pokračovat ve čtení →