Naši věřící zpívali rusínské koledy i před chrámem Krista Spasitele na Karáskově náměstí!
„Kristus se rodí! Oslavujte Ho!“ „Christos raždajetsja, slavitě Jeho!“
„Panna dnes Nadpřirozeného rodí a země skýtá Nedostupnému jeskyni. Andělé s pastýři Ho oslavují a mudrci spolu s hvězdou putují, neboť se pro nás narodilo Děťátko malé, předvěčný Bůh.“
„Hle, Světlo Boží! Jak osvěcuješ člověka v modlitbě a činíš z něj někoho jiného, někoho odjinud, zcela nadšeného! (Ctih. starec Efrém Arizonský)
Děkujeme brněnským skautům za velký dar Betlémského světla pro naši farnost a naše věřící!
Vánoční slovo našeho duchovního otce prot. Jozefa Fejsaka při příležitosti svátku slavného Kristova Narození!
„Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to jest přeloženo ‚S námi je Bůh‘).“
Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí věřící naší Brněnské pravoslavné církevní obce,
opět nadešla vzácná chvíle, kdy Vás mohu z celého srdce co nejradostněji pozdravit slovy našeho krásného vánočního pozdravu:
„Kristus se rodí, oslavujte Ho!“
„Christos raždajetsja, slavitě Jeho!“
„Χριστός γεννάται, δοξάσατε Τον!“
Přiblížili jsme si již na dosah k božskému Narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, Který znovu a znovu přichází k nám, do našeho světa, na tuto zem, abychom i my mohli vystoupit na nebe. V souladu s naším starobylým církevním kalendářem nastala nyní chvíle radosti, nastal čas, abychom našeho Pána Ježíše Krista zbožně uvítali a oslavili.
Nuže povznesme se, zazpívejme našemu Kristu, uvítejme Ho v našich domovech a především v příbytcích našeho srdce. Tam je totiž Jeho pravý trůn… Pamatujme na slova našeho Spasitele, který svým učedníkům pravil: „Království Boží je mezi vámi!“ (Lk 17,21)Pokračovat ve čtení →
Osobní svědectví o svatém Nikiforu Malomocném a jeho duši podobající se Kristu!
„A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ (Mt 20,30)
Svatý Nikiforos v athénském leprosáriu
„Když jsem se díval na otce Nikifora, cítil jsem, že skrze jeho oči ke mně promlouvá dlouhý příběh života, zápasu, trpělivosti, odhodlání a očekávání.
Jeho oči nebyly ani šťastné, ani příliš zoufalé, ani z nich nevyzařovala nějaká hořkost, naznačovaly však určitou bolest, která vycházela z hloubi jeho duše.
Po chvilce mi otec Nikiforos říká:
„Jsi mladý a tvůj hlas je docela hřejivý. Opatruj se ve svém životě, nade vším potěšením je klid tvé duše. Nemám tvoje pokušení, ale už mnoho let zažívám pokušení nemoci. Sláva Tobě Bože! On (Bůh) ví, proč připouští pokušení.“
Jeho pohled mi dal jistotu, že Kristus skutečně žije v tomto zmučeném mnichovi.“
Ze „Svědectví“ starce Justa Svatohorce (Podle knihy mnicha Simona „Svatý Nikiforos Malomocný a Divotvůrce“)
Zdroj: Προσευχή με την ευχή Του Ιησού
Připravil a přeložil Michal Dvořáček
„Hleděla na tyto události svým panenským zrakem a opanoval ji úžas, její srdce bylo naplněno bezměrnou láskou…“
„A jak se vlastně Boží Syn stal člověkem?“
(Výběr z Homilie ctih. starce Efréma Arizonského)
„Stalo se to tak, že velezářivé světlo svého Božství zahalil lidskou přirozeností, a tak mohla země přijmout a pohostit ve svém středu Boha, aby s ním mohl člověk rozmlouvat. Král kralujících a Pán panujících si přál narodit se z Přečisté Panny Marie jako člověk, a při tom neměl ani sebepatrnějšího místa, kam by hlavu sklonil, ani místa teplého a hřejivého, ani skromného domu, který má i ten nejprostší a nejnuznější člověk zde na světě! Pán si naopak přál vyhnout se jakékoli slávě a poctám, a proto ho uvítala pokorná jeskyně. Nebeský Otec, který nicméně dobře ví, jak má koho oslavit, povolal hvězdu, onoho světlého anděla, který zvěstoval svými ústy celému stvoření božské Narození svého Syna.
Andělé zapěli: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle!“
Pastýři tehdy svýma prostýma očima obdivovali a zvěstovali o této velké radosti, že se na zemi narodil král. A mudrcové, ti Bohem osvícení mágové, spěchali za hvězdou jako za svým průvodcem, aby dostihli cíle své cesty a poklonili se na zemi dosud neznámému Bohu, kterého obdivovali, aniž by jejich rozum byl schopen pojmout toto převeliké tajemství. Dokonce i nerozumná zvířata, která následovala pastýře, se shromáždila kolem božského Nemluvněte a sledovala Ho s úžasem a ohromením.
A hle, naše Přečistá Matka, Panna Marie, která byla učiněna hodnou této nezměrné pocty, stát se Matkou Boha, zachovavší panenství, bez semene a účasti muže, v tak útlém věku…, také ona zůstala v úžasu, byla vyvedena z míry a zcela ohromena. Jsouc ve velkém údivu, její mysl to nemohla pochopit, jak by mohla porodit člověka, aniž by se udály jinak náležité podmínky početí, že neumístitelný Bůh se usazuje do jejího všesvatého lůna! Hleděla na tyto události svým panenským zrakem a opanoval ji úžas, její srdce bylo naplněno bezměrnou láskou a uctíváním božského Nemluvněte…“
„Pokud vykořeníme vášeň, kterou chováme vůči svému bratrovi, vykořeníme tím stejnou vášeň i v něm.“
Apoštol správně řekl:
„Vždyť jste údy téhož těla.“ (Ef 4,25)
Duchovní poučení svatého Jana Kronštadtského
(♰ 1908)
20. prosince / 2. ledna (památka jeho zesnutí)
Zloba je nakažlivá…
Než ji vyjádříme slovy nebo činy, odrazí se v naší tváři, v našich očích a přenese se do duše člověka, vůči kterému ji cítíme.
Pokud vykořeníte vášeň, kterou chováte vůči svému bratrovi, vykořeníte tím stejnou vášeň i v něm.
Pokud získáte (do svého nitra) mír, pokoj získá i ten druhý.
Jak blízká je spřízněnost mezi dušemi!
Apoštol správně řekl: „Vždyť jste údy téhož těla.“ (Ef 4,25)
„Neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10,17)
„On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo.“ (Sk 17,26)
Kromě toho Pán přikazuje: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,39)Pokračovat ve čtení →
Návštěvu „Zahrady Přesvaté Bohorodice“ jsme přijali s hlubokým duchovním dojetím a radostí!
„Zápisky z poutě na Svatou Horu Athos“
otec Jakub Jacečko
Otec Jakub Jacečko se na několik dní stal požehnaným poutníkem
v „Zahradě Přesvaté Bohorodice“…
Slovo úvodem jako poděkování autorovi „Zápisků z poutě na Svatou Horu Athos“
Když jsem se nedávno dozvěděl o chystané pouti otce Jakuba Jacečka na Svatou Horu Athos, posteskl jsem si a v duchu zavzpomínal na své dávné zážitky z cesty na toto posvátné místo. Hned jsem si ale uvědomil, že každý poutník se na Svatou Horu Athos vypravuje v ten správný a pro něj příhodný čas, a pevně jsem proto doufal, že zhodnocením této krásné a vskutku požehnané cesty o. Jakuba a jeho společníků by mohlo být sepsání těch nejvzácnějších zážitků a postřehů z jejich cesty také pro nás a naše věřící, kteří na svou buď první anebo opakovanou pouť do „Zahrady Přesvaté Bohorodice“ ještě čekáme…
Po návratu otce Jakuba domů jsem se osmělil a požádal ho, zda by pro nás nesepsal několik svých myšlenek, které zůstávají stále ještě živě zachyceny v jeho paměti. A otec Jakub k mé velké radosti souhlasil. Slovo dalo slovo, čas uzrál, a výsledkem je, jak věříme, vskutku poutavé čtení s mnoha vnímavými postřehy a zajímavými informacemi o zdejších obyvatelích na tomto životy svatých a ctihodných mnichů posvěceném místě.
Drahý otče Jakube, děkujeme!
S prosbou o požehnání
br. Michal Dvořáček
…
Pouť na Svatou Horu Atos
Vo svete je mnoho pozoruhodných a svätých miest, ktorých sa mimoriadne dotkla Božia blahodať, miesta po ktorých fyzicky kráčal Náš Spasiteľ Isus Christos, Presvätá Bohorodica, svätí apoštoli, mučeníci a vyznavači. Tieto miesta nie sú však duchovne silné len svojou historickou hodnotou, ale predovšetkým neuhasínajucím plameňom osobnej modlitby a každodenných sv. liturgií verných pravoslávnych kresťanov, predovšetkým mníchov-askétov. Jedným z takýchto miest je aj Svätá Hora Atos na gréckom poloostrove Chalkidiki. Už vyše 1000 rokov pod nebotyčnou skalnatom horou vysokou 2033 metrov v okolitých lesoch a na pobreží Egejského mora žijú svojím osobitným rytmom mužské pravoslávne monastiere, ktoré po stáročia boli svetlom pravej viery pre celý svet.
Božou blahodaťou s požehnaním jeho Vysokopreosvätenosti arcibiskupa pražského Michala sme v dňoch 22.–28. novembra 2022 vykonali dlhú púť automobilom spolu s otcom Romanom Hajdamačenkom z Prahy a mojím tatkom Jánom Jacečkom pri príležitosti jeho 70-tých narodenín. Môj tato mal veľa osobných spomienok na mnícha otca Igumena Ignatija Čokinu, ktorého ako chlapci navštevovali, preto 4 dňový pobyt v bezprostrednej blízkosti mnichov mal preňho osobitný rozmer.Pokračovat ve čtení →
Z poučení pravoslavných starců o duši a pokoře!
Na fotografii: ctihodný starec Nikolaj (Gurjanov)
Jednou se zeptali jistého starce, jak duše získává pokoru.
A on odpověděl:
„Pouze tehdy, když se duše zabývá svými vlastními chybami.“
Zdroj: Το Μέγα Γεροντικόν
Užitečné odkazy:
Ze vzpomínek na velkého ruského starce, kterému osobně požehnal svatý car Mikuláš II.
