Ze vzpomínek na velkého ruského starce, kterému osobně požehnal svatý car Mikuláš II.

Starec Nikolaj Gurjanov

„Kdyby nebylo utrpení, které vytrpěl náš car,
Rusko by neexistovalo!”

„Bůh nám nedá nového vládce pomazaného od Boha, ​​aby ho znovu nezabili a nevysmívali se mu. Car se zjeví tehdy, až když se očistíme a budeme něčeho takového hodni. Kdybyste jen věděli, jak za nás (car Mikuláš II.) pláče! Prosí Pána za všechny a za celý svět. Car za nás pláče, ale náš národ na něj nemyslí!

Takové rány na těle Ruska nelze vyléčit kvůli tomuto, že si dostatečně dobře neuvědomujeme, oč jde, a také kvůli absenci pokání našeho lidu. Kdyby lidé činili pokání, pochopili by, že bez cara Ruska není.

Bez pravého pokání neexistuje skutečného oslavení cara. Pán nedá Rusku cara, dokud nebudeme opravdu činit pokání za to, že jsme dovolili očernit a rituálně umučit carskou rodinu lidmi nevěřícími.

Musí existovat duchovní pochopení, uvědomění si toho, co se stalo. Rusko nevstane, dokud si neuvědomí, kým byl náš ruský car Mikuláš!

Nezapomeňte, car Mikuláš nás zachránil svým utrpením. Kdyby nebylo utrpení, které vytrpěl náš car, Rusko by neexistovalo!”

Kelie otce Nikolaje byla plná fotografií a obrazů cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Ve svém archívu měl mnoho alb, filmů a dokumentů o posledním ruském carovi.

Starec Nikolaj byl příbuzným carské rodiny Romanovců. Když byl ještě malý chlapec, několikrát navštívil cara a jeho rodinu. Car Mikuláš II. mu dokonce osobně požehnal.

Starec Nikolaj říkal, že car Mikuláš II. postupoval ve všem jako náš Spasitel. Pro sebe i svou rodinu vyvolil to nebeské, a tomu dal přednost před tím, co je pozemské.

Od zármutku po zavražděném carovi starec Nikolaj dlouho klečel na kolenou a dlouho se za svého cara modlil.

Črty ze života starce Nikolaje (Gurjanova):

Nikolaj Gurjanov (24. května 1909, okres Gdov, Petrohradská gubernie, † 24. srpna 2002, Pskovský region) byl ruský pravoslavný křesťan, starec a kněz.

Je mu připisováno mnoho zázraků a uzdravení. Dnes je místně ctěn jako svatý člověk.

Od dětství pomáhal v oltáři chrámu svatého archanděla Michaela.

V roce 1926 dokončil Gatčinskou pedagogickou školu, ale už v roce 1929 nemohl dokončit své pedagogické studium na Leningradském institutu, protože veřejně vyjádřil své námitky proti uzavření jednoho z okolních chrámů.

V roce 1931 byl otec Nikolaj Gurjanov nespravedlivě zatčen a poslán do vězení “Kresty” (Kříže) v Leningradu, poté do koncentračního tábora poblíž Kyjeva na Ukrajině, kde strávil 7 let ve vězení v Syktyvkar (v Komi).

Po osvobození pracoval otec Nikolaj jako učitel matematiky na školách v Tosněnském okrese, protože mu byl odepřen pobyt v Leningradu.

Mezitím také sloužil jako žalmista v místním chrámu.

Během 2. světové války nebyl mobilizován kvůli svým slabým nohám, což bylo způsobeno těžkou prací v koncentračním táboře. Když byl okrsek Gdov okupován německými jednotkami, byl mladý Nikolaj spolu s dalšími obyvateli vyhoštěn k Baltskému moři.

Tam se stal studentem Vilniusského teologického semináře v Litvě, který byl otevřen v roce 1942. Po dvou semestrech seminárních studií byl otec Nikolaj vysvěcen na kněze metropolitou Sergijem (Voskresenským) v pravoslavné katedrále Narození Krista v Lotyšsku.

Později sloužil jako kněz v různých farnostech v pobaltských státech.

V letech 1949–1951 studoval otec Nikolaj dálkově na Leningradském teologickém semináři a v roce 1951 byl přijat do prvního ročníku na místní Akademii, ale po ukončení prvního roku již v dálkovém studiu dále nepokračoval.

V roce 1958 byl otec Nikolaj převeden do biskupství v Pskovu jako kněz farního kostela sv. Mikuláše na ostrově Talabsk (Zalit) na Čudském jezeře v okolí Pskova, kde strávil zbývajících 44 let svého života.

V závěru života odešel do ústraní a usadil se nedaleko ve skromné dřevěné chaloupce.

Od poloviny 90. let se ale záměrně s nikým nesetkával.

V posledním roce před svou smrtí nalezl starec Nikolaj navzdory své nemoci ještě sílu přijímat poutníky, posilovat je a poučovat je ve víře. Myšlenky starce, které zazněly během těchto rozhovorů, se pro mnoho ruských pravoslavných staly čirým duchovním zjevením.

V červnu 2002 navštívila starce Nikolaje skupina pravoslavných kněží a laiků, kteří si k němu přišli pro požehnání.

Zeptali se ho:

„Uvidíme ještě někdy pravoslavného cara?“ Starec Nikolaj učinil pomalými pohyby znamení kříže a s jistotou v hlase pravil:  „Car přichází!“

Starec Nikolaj zemřel v noci z 24. srpna 2002 ve věku 92 let.

Byl pohřben 26. srpna na ostrově Talabsk.

 

Dále starec učil takto:

“Mnich je ten, který se neúčastní děl světa.”

„Kdo miluje Boha, od Boha bývá milován a stává se světlem.

Otec Nikolaj říkával: „Já už jsem se „knězem“ narodil.

Od malička byl starec „vyvoleným Božím dítětem“.

„Carská rodina trpěla velké hoře.”

“Spolu s carskou rodinou byl ukřižován celý ruský národ. Já jsem tam byl také. Tam (v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu v roce 1918) se stalo něco hrozného.”

“Čistá modlitba, čistá modlitba.”

Jednou se ho zeptali, co považoval za nejnebezpečnější hřích v duších lidí? Otec Nikolaj odpověděl: „Nevíru! To je děsivé.“

Myslíte i nevíru křesťanů? – „Ano, dokonce i pravoslavných křesťanů“.

Poutníci se ho poté zeptali:

„Báťuško, co byste řekl všem pravoslavným křesťanům o spasení?“

„Poslouchejte mě, věřící člověk se musí ke všemu, co ho obklopuje, obracet s hojností lásky. Slyšíte? S hojností lásky!”

Užitečné odkazy:

https://www.rbth.com/history/332041-tsarist-russia-old-monks?fbclid=IwAR2WcrJmSqS5SFU2i5JUj3Wce6A5S-tPsyZY9XolTB32dlODFMRL-ooOKns

https://orthochristian.com/96412.html

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..