Při příležitosti neděle zasvěcené svatému Janu Sinajskému, spisovateli nebeského Žebříku!

„Viditelnou povahou samotného místa byl svatý Jan hnán a veden k neviditelnému Bohu,“ napsal jeho životopisec.

Svatý Jan Sinajský jako důvěryhodný „průvodce“
božského výstupu

Dotaz:

Cítí Sinajské bratrstvo i po uplynutí patnácti století přítomnost svatého Jana Klimaka, autora proslulého Žebříku božského výstupu?

„Jako by tu byl včera!“ říká starec Pavel z Monastýru svaté Kateřiny a dodává, že slova tohoto světce vedou klášter i v dnešní době, stejně jako v dávných dobách.

Stovky lidí se zúčastnily Janovy intronizace jako igumena – v neposlední řadě prorok Mojžíš, který se znovu objevil, když pečoval o Boží lid na Sinaji a dohlížel na obsluhující bratry v klášterní jídelně.Pokračovat ve čtení →

„Protože pokud je člověk sjednocen se svým bližním, je také sjednocen s Bohem.“

Ctihodný Abba Dorotheos z Gazy hovoří o významu společného soužití a skutečné jednoty mezi lidmi…

Abba Dorotheos praví:

„Co jsou podle vás kinovia (kláštery se společným soužitím mnichů)?

Cožpak nechápete, že v nich žijí všichni jako jedno tělo,

a že každý je členem toho druhého?

Ti, kteří (kinovium) řídí, jsou jeho hlavou.

Ti, kteří dávají pozor a napravují stav věcí, jsou jeho očima.

Ti, kdo přinášejí užitek svým slovem, jsou jeho ústy.Pokračovat ve čtení →

Svěcená voda a znamení svatého kříže posvěcují každý náš pokrm…

V Bohu moudré poučení ctihodného starce
Jákova (Tsalikise)

Starec Jákovos říkal:

„Mé děti, každé ráno pijte svěcenou vodu, pijte ji často a hodně.

Hospodyňky by měly vždy při vaření přidávat trochu svěcené vody do jídla!

I podle odborníků je dobré, abychom každé ráno, když se probudíme, vypili sklenici vody.

Ráno je tedy vhodné, když naplníme sklenici vodou, abychom do ní nalili i trochu svěcené vody. A ihned máme sklenici plnou svěcené vody.Pokračovat ve čtení →

„Když je naše srdce zaměřeno na Krista, nemáme čas pozorovat chyby druhých.“

„Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ (L 14,27)

Jednou nějaký mladík řekl místnímu knězi:

– Otče, já už do chrámu nepřijdu.

Kněz se ho zeptal, jaký má k tomu důvod.

Mladík mu odpověděl:

– Tady vidím, jak jedna žena klábosí s druhou, ta vedle mě usnula, další zase nečte správně a zpěváci se občas mezi sebou dohadují. Během bohoslužby se zase nějaký člověk zabývá svým mobilem, nemluvě o sobeckém chování některých věřících při jejich odchodu z chrámu…

Na to mu kněz odpověděl:

– Máš pravdu. Ale než definitivně opustíš chrám (a naše obecenství), udělej mi laskavost. Vezmi tuto olejovou nádobu (lampádu) a třikrát s ní obejdi vnitřní prostor chrámu, aniž bys rozlil jedinou kapku oleje. A pak můžeš odejít.

– Pouze to?

– Dobře, řekl mladík.Pokračovat ve čtení →

A svatý Paisij pochopil, že všechen ten stvořený svět, viditelný i neviditelný, vyjadřuje Boží lásku k člověku!

„Žijte v Hospodinově bázni, (všichni) svatí Jeho, vždyť kdo se Ho bojí, nemají nedostatek.“ (Ž 34,10)

Vzpomínky metropolity Athanásia Lemesského na svatého starce Paisije

Vladyka Athanásios nám řekl:

„Jednou z prvních zkušeností našich Svatých je poznání jsoucna (tj. veškerého bytí), tedy poznání, že vše bylo stvořeno pro člověka.

Starec Paisij Svatohorec nám kdysi vyprávěl, že jednou byl velmi nemocný a nacházel se ve své kelii v pustině, kde byl naprosto sám. Bylo to na Svaté Hoře Athos, kde tehdy velmi silně sněžilo a jemu bylo už po mnoho dní velmi špatně, takže ležel nemocný v posteli.

Nemohl však vypít ani sklenici vody, ani si uvařit čaj, a dokonce to dospělo až tak daleko, že hrozilo, že zemře. Měl jen zbytky sil, díky nimž si dokázal podat ze zdi oděv své „andělské schimy“ (kterou nosí mniši na své říze), kterou sundal z háčku, přehodil si ji přes hlavu a pravil: „Nyní zemřu!“Pokračovat ve čtení →

Homilie starce Efréma Arizonského (XXVIII.) o modlitbě, síle Ježíšova jména a zření Nestvořeného světla!

„Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

„Náš Pán Ježíš Kristus jednou vyšel za město Jericho, kde kousek u cesty seděl nějaký člověk, který byl naprosto slepý a žádal od kolemjdoucích o almužnu. Když slepec zaslechl nenadálý hluk vzniklý od velkého množství lidí, kteří kolem něj procházeli, zeptal se, co se děje. Kdosi mu řekl, že se blíží Ježíš Nazaretský. Jakmile slepec uslyšel, že přichází Ježíš Nazaretský, pomyslel si, že nadešla chvíle jeho spásy, a proto začal křičet silným hlasem: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ (Mk 10,46-52) Lidé, kteří ho slyšeli, jak křičí, ho kárali a nabádali ho, aby přestal. On však ve svém volání neustával, a naopak ještě silněji volal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

Tehdy k němu Kristus, náš slitovný Spasitel, přistoupil, a zeptal se ho: „Co chceš, abych Ti udělal? S čím ti mohu pomoci?“ A slepec odvětil: „Učiteli, chci znovu vidět, neboť jsem slepý.“ A Ježíš mu v tu chvíli řekl: „Jdi, víra tvá tě uzdravila.“ (Mk 10,52) A on hned prohlédl a začal oslavovat a díky činit Hospodinu.Pokračovat ve čtení →

„Drahý náš otče Jozefe, srdečně blahopřejeme k Vašim dnešním narozeninám!“

Bůh Vám pomáhej a zachovej Vás pro nás ve zdraví a spasení na mnohá a blahá léta!

To Vám přejí v pravé lásce Kristově

Vaši věrní věřící a farníci Brněnské pravoslavné církevní obce!

Jeden z prvních a současně velmi originálních dárků a blahopřání našemu duchovnímu pastýři k jeho narozeninám! 

Duchovní poučení svatého světitele Lukáše, arcibiskupa simferopolského

Při příležitosti svátku „Přenesení ostatků svatého světitele Lukáše“ (18./5. března)

„Boží milosrdenství je mnohem prostrannější než oceán a do tohoto Božího milosrdenství lze snadno ponořit všechny velké hříchy, pokud z nich ovšem z celého srdce činíme pokání.“

„Jako vysychá rostlina bez vody na neúrodné půdě, tak vysychá i duše člověka, není-li živena modlitbou.“Pokračovat ve čtení →